Ve školce i škole si děti osvojí spoustu dovedností, avšak v rámci přípravy na reálný život to mnohdy nestačí. Ten totiž bývá mnohem trnitější a komplexnější. Jak děti na školu života připravit, aby v ní uspěly co nejlépe? Představujeme vám 4 praktické věci, které by se měly začít učit co nejdříve.
1. Hospodaření s penězi
Říká se sice, že peníze nejsou všechno, přesto však v životě každého z nás hrají důležitou roli. Jsou nástrojem, který do něj vnáší svobodu, možnosti a komfort. Čím dříve si děti začnou uvědomovat hodnotu a podstatu peněz, tím lépe. S výukou základů finanční gramotnosti tedy raději neotálejte a zkuste do ní děti pomaloučku zasvěcovat třeba už od 3 let. To je věk, kdy děti začínají vnímat svět kolem sebe. Zprvu si s nimi o penězích pouze povídejte, řekněte jim, co v obchodě kupujete a kolik zhruba za běžný nákup utratíte. Pokud dítko žadoní o nesmyslně drahé potraviny či hračky, vysvětlete mu, proč je třeba nakupovat s rozmyslem, a ne bezhlavě.
S nástupem do první třídy pak můžete začít s přidělováním kapesného, na kterém si dítě hospodaření s penězi reálně vyzkouší. Vše je o domluvě – nastavte si s dítětem rozumnou částku, kterou bude týdně či měsíčně dostávat, a jasně si vymezte, na co bude kapesné určené. V dnešní době už většina lidí dává přednost placení kartou či telefonem a málokdo u sebe nosí pravidelně hotovost. Nebojte se proto potomkovi založit dětský účet, na nějž si bude moci kapesné odkládat. Richee účet Junior od Banky CREDITAS je zdarma a lze jej založit již dětem od 6 let.
2. Time management
Peníze jsou cenné, stejně jako čas. Přechod z raného dětství do školního věku bývá často náročný i z hlediska času – neomezený prostor na hraní a zábavu vystřídají povinnosti a osobního volna je najednou pomálu. Aby dítě nemělo pocit, že je v jednom kole, vytvořte společně s ním týdenní rozvrh všech aktivit i s časovou náročností a promítněte do něj i osobní volno.
Časové odhady jsou nesmírně důležité – když si dítě začne uvědomovat, kolik času mu zhruba zaberou úkoly, lépe si pak rozvrhne čas vyhrazený pro zábavu. Domácí úkoly i běžné denní povinnosti, jako je úklid pokoje či pomoc s mytím nádobí, si dítě může rozvrhnout do jednoduchého to-do listu a postupně si splněné úkoly odškrtávat, což pro mozek funguje jako skvělá odměna a motivace zároveň.
3. Zapojení do chodu domácnosti
Zapojováním dítěte do chodu domácnosti a domácích prací u něj začnete pěstovat pocit užitečnosti, odpovědnosti i sounáležitosti. Děti chtějí již od útlého věku přirozeně pomáhat, a ačkoliv počáteční pomoc nebývá vždy plně efektivní, vzbudí u nich pocit vložené důvěry. Domácí práce můžete spojit i s nárazovým odměňováním, jen pozor, aby se to pro pomoc v domácnosti nestalo pravidlem. Například úklid pokojíčku by měl být pro dítě samozřejmostí, ale třeba za umytí auta mu můžete dát peníze nad rámec kapesného.
4. Samostatnost
Častou chybou ve výchově je strach dát dítěti větší zodpovědnost a tendence dělat všechny věci za něj. Ono totiž zvyknout si na to, že vám neustále někdo kryje záda, zatímco vy nemusíte hnout pro nic prstem, je poměrně jednoduché. Přitom čím dříve dítě naučíte samostatnosti, tím snáze se pak s životem na střední či vysoké škole, ale i v dospělosti popere. Jak to zavést do praxe? Tak kupříkladu pokud jdete něco vyřídit na poštu, popište dítěti, jak postupujete, a když už je starší, klidně ho nechte, ať zkusí požadavek u přepážky vznést samo. Dítko si bude připadat důležitě a zároveň získá zkušenost – až jednou vyrazí na úřad bez vás, nebude si připadat jako Alenka v říši divů.
