Alfred Bester vydal před více než půlstoletím knihu, která získala vůbec prvního Huga. Přestože tento autor je v našich končinách téměř neznámý (kromě Zničeného muže vyšla už jen sbírka Hvězdy, můj osud), v Americe vydal ve své době několik románů, z nichž většině se dostalo taktéž kladného přijetí. Na rok 1953 je Zničený muž více než revolučním dílem, které si v mnoha ohledech uchovalo hodnotu dodnes, a tak není divu, že u nás v současné době vychází již třetí vydání.
Ocitáme se na počátku třicátých let jednadvacátého století, kdy většinu lidské civilizace prorostla jako parazitická houba skupina lidí s telepatickými vlastnostmi. Espeři, jak se těmto jedincům říká, zastávají jedny z nejvyšších úřadů ve všech firmách a kontrolují myšlenky nejen svých zákazníků, ale i kolemjdoucích na ulici nebo cestujících v hromadné dopravě. Někteří z nich dokážou myšlenky nejen přijímat, ale i rozesílat, což například umožňuje existenci esperických dýchánků, kdy se do jednoho domu sejde několik telepatů, kteří debatují v tichu pouze za pomoci svých myšlenek a spřádají myšlenkové vzorce uspořádané do různých tvarů. Na rozdíl od lidského hlasu, jenž pronáší jednotlivá slova monotónně, myšlenky se mohou předbíhat, mísit, proplétat a přesto budou stále srozumitelné.
Možná čekáte, jaký zajímavý děj autor Zničeného muže na půltřetím stu stránek rozjede, ale pravdou je, že tento román zas až tak o ději není. Přestože kniha zápletku má, dokonce i detektivní, příběh tu slouží hlavně k přemisťování postav do různých situací, opozic a vratkých spojenectví. Zničený muž je hlavně o psychice postav a o jejich chování a reakcích na různé podněty. Autor vyšel z ve své době převratných myšlenek psychologické vědy a aplikoval je na svět, který se z jeho pohledu měl odehrát o osmdesát let později.
Ústřední postavou celého románu je Ben Reich, ředitel obrovské společnosti Monarch, která v poslední době ne moc úspěšně bojuje proti svému protivníkovi D’Courteneymu. A protože nejlepším způsobem, jak položit konkurenci na lopatky, je odstranit její jádro, rozhodne se Ben pro vraždu jejího šéfa.
Přestože hlavním hrdinou je zde čistokrevný záporák, nejde, než se s ním neztotožnit. Čtenáři totiž překládá zcela racionální důvody pro své počínání a ten tak až o několik desítek stran později zjišťuje, s jakou myslí se to vlastně chtěl sblížit. Reich se chová naprosto iracionálně, zvlášť protože jeho plán se nepovedl až tak dokonale, jak bylo plánováno, a snaží se kličkovat a uniknout policii v čele s esperickým vyšetřovatelem Powellem. Ten naopak musí hrát opatrnou hru, protože si je už od počátku jistý, že pachatelem je Ben, ale nemůže to jinak dokázat. A tak děj ubíhá, obě strany si sobě navzájem házejí klacky pod nohy, až nevyhnutelně dojde k dost překvapivému finále.
Jak už jsem řekl, Zničený muž je hodně o psychologii postav. Jeden z nejpodstatnějších vlivů na to má fakt, že popisovaná společnost je promíchaná s esperickou menšinou, mnohem výraznějším důvodem je však možnost pozorovat šílenou mysl v akci. Paradoxně však tato psychologická kniha disponuje velice plochými charaktery jednotlivých hrdinů. Reich je jednoznačný padouch a nemá ani ty nejmenší zbytky původní čisté osobnosti. Stejně tak Powella si čtenář jen těžko dokáže představit jinak, než jako odhodlaného policejního zaměstnance. Ano, Alfred Bester využil soudobé poznatky z psychologie a převedl to na úroveň sci-fi, na druhou stranu však zkoumal jen interakci postav, vůbec se nepouštěl do jejich nitra. Je možné, že pokud by to udělal, výsledek by se mnohem více podobal modernějšímu pojetí podobných knih. Pokud bych měl jmenovat zástupce, tak asi nejvíce Laserem nedávno vydanému Umírat v nitru Roberta Silverberga (recenze).
Na druhou stranu si však musíme uvědomit, jak byla tato kniha ve své době inovativní a převratná. Pokud si chcete udělat alespoň vzdálený obrázek, přečtete si nějakou dobovou žánrovou antologii nebo alespoň průřez dějinami sci-fi jako jsou například Objevitelé Gardnera Dozoise (recenze). V té době bylo naprosto nemyslitelné napsat něco podobného. V té době to zapůsobilo stejně jako kyberpunk o mnoho let později. A právě kyberpunkové prvky Zničený muž i tu a tam obsahuje, ačkoliv od skutečného hnutí ho dělí velmi tlustá čára času. Samozřejmě že se zde nenacházejí žádné neurální přípoje do mozku – nejvyspělejší technikou je tu vylepšený tranzistor a počítač, který je pořád velký jako celé místnost. Ne, nemyslím tím techniku, ale myslím tím ten pocit, který je ze Zničeného muže cítit. Velmi se liší od standardní tvorby své doby, a když se to tak vezme, i od jakékoli jiné tvorby. Nemá cenu porovnávat tento román s temperamentem současné literatury a nemá cenu porovnávat ho ani s knihami kubyerpunkových nebo jakýchkoliv jiných autorů. Alfred Bester se v něm vydal někam úplně jinam a vytvořil tak specifické dílo, které se místy čte velice špatně díky své suchopárnosti, místy ale naopak jedním dechem díky své akčnosti, jež se tu projevuje hlavně v intrikánském duelu obou hlavních manipulátorských protagonistů, než v čem jiném. Zničený muž je legendárním čtením, které stojí za to si opatřit, a pokud nevěříte mně, věřte ceně Hugo, kterou byl román ověnčen.
Název originálu: The Demolished Man
Český název: Zničený muž
Autor: Alofred Bester
Překlad: Luboš Makarský
Obálka: John Picacio
Počet stran: 256
Vydal: Laser-books, Plzeň 2009
Doporučená cena: 179 Kč
Hodnocení: 80%
