Joe Abercrombie debutoval na literárním poli před čtyřmi lety a nechybělo mnoho, aby získal i prestižní cenu Johna W. Campbella pro nejlepší začínající autory. Letos v červnu vyšel už jeho čtvrtý román, který podobně jako všechny předchozí zaznamenal výrazný čtenářský úspěch. Ze zelenáče vyrostl žádaný autor, jehož v současné žánrové produkci nelze přehlížet.
Joe Abercrombie se narodil poslední den roku 1974 ve středověkém městě Lancaster na severozápadě Anglie. Kromě získávání vědomostí v místní škole se v dětství ve volných chvílích věnoval hraní počítačových her, vrhání kostek a kreslení map neznámých končin. S odchodem na univerzitu v Manchesteru, kam vyrazil za studiem psychologie, se však některých svých koníčků vzdal. Čas si místo nich krátil psaním vlastní epické fantasy trilogie o barbaru Logenu Devítiprsťákovi, která by naprosto změnila pohled na celý žánr. Výsledek byl však podle slov autora pompézně žalostný a hodil se leda na podpal v krbu.
Po dovršení univerzitních studií se Abercrombie přestěhoval do Londýna, kde nějakou dobu živořil v produkční společnosti, než se osamostatnil coby filmový střihač na volné noze. Někdy v té době se také rozpomněl na svůj šest let starý literární projekt a pustil se do něj znovu, přičemž tentokrát své dílo nebral tak vážně. V roce 2004 za vydatné podpory své rodiny, manželky Lou a dcery Grace, svůj první román dokončil a o dva roky později šel titul The Blade Itself (2006, č. Sama čepel, Polaris 2008) díky péči britského žánrového nakladatelství Gollancz do prodeje.
Sama čepel mapuje příběh trojice naprosto rozdílných hrdinů, kteří ani hrdiny v tom pravém slova smyslu nejsou. Jedním z nich je již jmenovaný barbar Logen Devítiprsťák, který má toho času štěstí ještě o něco méně než vychladlá mrtvola, a ani samolibý šlechtic a vojenský důstojník Jezal dan Luthar nepatří mezi zrovna žádané parťáky. Glokt, zatrpklý mrzák a inkvizitor v jedné osobě, ubohost téhle sebranky jenom umocňuje. Přestože ani jeden z nich by pro vlast neriskoval jediný vyražený zub, osud podporovaný mocným čarodějem Bayazem má na dění v zemi značně odlišný názor a trojici nezbývá, než se tomuhle stanovisku podřídit.
Sama čepel si v krátké době po svém vydání získala celou řadu nadšených fanoušků a brzy poté odkoupila práva na překlad knihy první zahraniční nakladatelství. Vznik mezinárodního úspěchu plánované trilogie The First Law (První zákon) měl vskutku hladký průběh.
Na svůj debut Abercrombie o rok později navázal románem Before They Are Hanged (2007, č. Až budou viset, Polaris 2009), jenž se dočkal podobně příznivých reakcí čtenářů i kritiky. Popularita závěrečného dílu Last Argument of Kings (č. Poslední argument králů, přip. Polaris 2009) byla tedy jen otázkou včasného vydání. Anglický originál zatížil police knihkupectví v roce 2008 a v hodnocení nezůstal svým předchůdcům nic dlužný. V témže roce byl navíc mladý Angličan nominován na cenu Johna W. Campbella pro nejlepšího nováčka. Ocenění nakonec nezískal, rozhodně jej to však od psaní neodradilo.
I proto také letos v červnu angličtí čtenáři rozevřeli Abercrombieho první samostatnou knihu Best Served Cold (2009, Nejlépe chutná za studena). Zatímco jméno první knihy bylo inspirováno citátem Homéra (Sama čepel podněcuje k násilným činům) a její následovníci básníkem Heinrichem Heinem (Měli bychom odpustit svým nepřátelům, ale teprve až budou viset) a děly Ludvíka XIV. (Poslední argument králů), tenhle odkazuje k známému výroku Pomsta je pokrm, který nejlépe chutná za studena (v angličtině The Revenge is a dish best served cold), připisovanému francouzskému prozaikovi Choderlosi de Laclosovi. Tématem čtvrtého, zatím posledního, románu Joea Abercrombieho je tedy logicky pomsta. Kdo a komu se mstí?
Nájemný žoldák Monza Murcatto, žena, jejíž popularita v řadách vojska velkovévody Orsa stoupá závratnou rychlostí, se pro svého zaměstnavatele stává příliš nebezpečnou, a tak je nemilosrdně zrazena a opuštěna. Její rozlámané tělo zanechané napospas smrti a spalující touha po pomstě jsou jí jedinými odměnami za odvedené služby. Ať už to bude stát cokoliv, takováhle zrada se platí jedině krví, a Monza Murcatto se proléváním krve živí. Musí se však postavit téměř polovině národa, takže několik společníků jí určitě přijde vhod. Mohla by si nejspíš vybrat i lépe, jenže v jejím postavení člověk nemůže lidmi zrovna pohrdat. Spojí se tak se čtyřmi těžko uvěřitelnými spojenci – nejméně spolehlivým opilcem v celé zemi, nejzrádnějším a nejnebezpečnějším travičem široko daleko, masovým vrahem posedlým čísly a barbarem, který by jen rád udělal správnou věc.
Netradiční seskupení postav a jejich vzájemné vztahy rozebírá Abercrombie v každé ze svých knih a můžeme jen doufat, že v tomhle přístupu ještě dlouho neustane. Velká Británie nám totiž opět dala autora, k němuž se jen těžko hledají alternativy.
