Jména, která jsme už mnohokrát slyšeli, povídky, z nichž jsme ještě žádnou nečetli. Čarodějové k nám zaváli celou řadu světových povídkářů i romanopisců v čele s Neilem Gaimanem, Garthem Nixem a Eoinem Colferem, zdaleka ne všechny příběhy jsou však jedinečné a originální.
Zkušená editorská dvojice Jack Dann a Gardner Dozois zkompletovala v roce 2007 soubor povídek mimořádného charakteru. Svou ideu čaroděje v ní představilo osmnáct věhlasných fantasy autorů, kteří dali vzniknout stejnému počtu magií nasáknutých příběhů. Čekejte originální příběhy kouzelníků, kteří brázdí ulice na skateboardu, mluví s mrtvými a schovávají se v časopisech, nebuďte však rozčarovaní ani z klasičtějších zástupců žánru. Někteří z nich se v antologii též objeví.
Jedním z největších tržních lákadel v tuzemsku jsou určitě jména Neil Gaiman, Garth Nix a Eoin Colfer. Všichni tři patří mezi nejúspěšnější anglicky píšící autory u nás a případný čtenář Čarodějů dostane jasný důkaz, že tomu tak není neprávem. První jmenovaný přichází s příběhem Náhrobek pro čarodějnici. Malý chlapec Nikdo Owens je v něm vystaven pokušení opustit dobře známý hřbitov, na němž je vychováván, aby zajistil náhrobek zesnulé čarodějnici. Takový výlet mezi cizí lidi však může být pro chlapce žijícího mezi mrtvými dosti nebezpečný. Povídka samotná naopak nebezpečná rozhodně není a nelze se divit, že její potenciál Gaiman využil k sepsání celého románu – Knihy hřbitova (Polaris 2008).
Australan Garth Nix překvapivě nesituoval svou povídku Cesmína a železo do světů trilogie Staré království nebo heptalogie Klíče od království, z nichž by magii mohli ždímat, ale zasadil ji do Evropy doby historických bojů mezi původními anglickými obyvateli a Normany. Jeho variace na artušovskou legendu v dívčím podání představuje určitě jeden z vrcholů sbírky, takže nejen Nixovi stálí fanoušci nebudou zklamáni.
Třetí do party, irský spisovatel Eoin Colfer, si se svými fanoušky vyloženě pohrál. Ačkoliv jeho povídka Ptákovina skrývá v originálním názvu A Fowl Tale jméno jeho oblíbeného hrdiny Artemise Fowla, o mladého génia ani neškrtne. Úsměvný, leč krátký příběh jednoho netradičního lidového vypravěče, nicméně autorovi ostudu určitě neudělá.
Poměrně tradičním podáním magie se blýskne zkušený žánrový harcovník Tad Williams, a tak jej v nezvyklém pohledu na čarodějnictví musejí zastoupit jiní. Zatímco oceňovaný spisovatel Gene Wolfe se prezentuje pouze dosti zmateným, ale skvěle vypointovaným příběhem čaroděje Merlina a paní z jezera, zkušená americká autorka Jane Yolenová se nebojí do antologie vtáhnout ani nepříliš úsměvný motiv holocaustu. Však také její povídka patří mezi ty nejvážněji podané, její nespornou kvalitu to ale nikterak nesnižuje.
Na vážnější notu ve svém vyprávění vsadila i Elizabeth Handová, které se v Zimově ženě daří čtenáři skvěle zprostředkovat mrazivý a sněhem pokrytý americký stát Maine. Podobně mrazivý je koneckonců i její příběh o lidské srdečnosti i svévoli mocných a bohatých. Takovým mocným, který se nedokáže smířit s prohrou, však může být i sám kouzelník, což nám v Tanci na Ladech laskavě připomene Peter S. Beagle.
Skupinu moderních příběhů, z nichž některé by šlo určitě zařadit do městské fantasy, tvoří díla Nancy Kressové, Mary Rosenblumové a Patricii A. McKillipové. Zatímco první dvě dámy vsadily na boj se zlem vnějším, ve Jmenovacím dni Patricii A. McKillipové si musí mladá čarodějka uvědomit, že ona sama se nechová dvakrát příjemně. O podobný koncept přerodu hlavní hrdinky se nejspíš pokoušela i Kage Bakerová v Nepřemožitelném rubínu, její hrdinka, dcera dvojice bohů, však své čtenáře svým počátečním chováním stěží osloví, což zásadně ovlivňuje dojem z celé povídky. Zdánlivě negativní je i Zinder Tanithy Leeové, její hrdina však brzy odhalí, že jeho život není takovou prohrou, za jakou by jej čtenář v počátcích považoval.
Příběhem, který by si svou naznačenou šíří zasloužil celý román, se prezentuje Andy Duncan. Ačkoliv autor vsází na tradiční schéma „světa za zrcadlem“, v tomto případě muzejním diorámatem, rozehrává pozoruhodné osudy mladé dívky, o nichž byste mohli číst ještě mnoho dalších večerů. A Duncan by o nich zjevně mohl i psát, protože jeho dílku chybí jakákoliv celistvost a vyvolává kolem svého příběhu spíše další otázky než hledané odpovědi.
Zajímavou myšlenkou, že magii už zvoní hrana a šťastlivci z řad dětí mají pouze jediné kouzlo za celý svůj život, se v Magikářích poměrně úspěšně zabývá Australan Terry Dowling. Bohužel se totéž už nedá říct o jednom z mistrů žánru, Jeffreym Fordovi. Jeho Kouzlo mantichory je nedějová povídka, jejíž ústřední myšlenkou pravděpodobně mělo být vymírání vzácných druhů zvířat, přičemž pod mantichorou si můžeme představit kteréhokoliv ohroženého živočicha na planetě. Idea se však ztrácí v textu a při jediném přečtení si jí čtenář jen těžko povšimne.
Pokud ještě vzpomínáte na kouzelníka z časopisu zmiňovaného na počátku recenze, pak právě o něm vypráví Terry Bison v další z příhod svého povídkového hrdiny Vilíka. Vilík a čaroděj je od prvopočátku povídka podávaná s dětskou naivitou a jednoduchostí, která jí však sluší. Malý chlapec Vilík na radu svého mluvícího paneňáka objeví v garáži mezi štosem starých časopisů i tradičního kouzelníka se špičatým kloboukem. Právě o ten klobouk stojí ďábel, jenž po kouzelníkovi pátrá. A jako na potvoru jej ve Vilíkově garáži nakonec najde. Co na to Vilík?
Celou sbírku svým suverénně nejdelším příběhem uzavírá Orson Scott Card. Jeho Otec hor je poctivou a tradiční fantasy v tom nejlepším slova smyslu, ačkoliv zkušenější čtenář by příběh mohl po několika stranách dopsat za autora. Neoblíbený syn nepříliš movitého vesničana se v něm vydává do světa, kde se mu podaří uchytit coby sloužící v domě čaroděje, jenž dokáže vládnout kamenům. Čaroděj sám je však spíše vězněm, protože neustále dlí pod dohledem vodních čarodějů, kteří vládnou nedalekému městu. A malý chlapec se vzdorovitým obličejem a vesnickou výchovou samozřejmě s místními poměry pořádně zatřese.
Obsah:
- Neil Gaiman: Náhrobek pro čarodějnici (The Witch’s Headstone)
- Garth Nix: Cesmína a železo (Holly and Iron)
- Mary Rosenblumová: Pestrobarevné vidění (Color Vision)
- Kage Bakerová: Nepřemožitelný rubín (The Ruby Incomparable)
- Eoin Colfer: Ptákovina (A Fowl Tale)
- Jane Yolenová: Úkrok do věčnosti (Slipping Sideways Through Eternity)
- Tad Williams: Cizincovy ruce (The Stranger’s Hands)
- Patricia A. McKillipová: Jmenovací den (Naming Day)
- Elizabeth Handová: Zimova žena (Winter’s Wife)
- Andy Duncan: Dioráma krajů pekelných aneb Devátá otázka ďáblova (A Diorama of the Infernal World, or The Devils Ninth Question)
- Peter S. Beagle: Tanec na Ladech (Barrens Dancing)
- Nancy Kressová: Kluk, který dělá kámen (Stone Man)
- Jeffrey Ford: Kouzlo mantichory (The Manticore Spell)
- Tanith Leeová: Zinder (Zinder)
- Terry Bisson: Vilík a čaroděj (Billy and the Wizard)
- Terry Dowling: Magikáři (The Magikkers)
- Gene Wolfe: Magický tvor (The Magic Animal)
- Orson Scott Card: Otec hor (Stonefather)
Ačkoliv Čaroděje zkompletovala zkušená dvojice editorů, jimž se podařilo sehnat povídky od opravdu uznávaných, cenami ověnčených a oblíbených autorů, samotná antologie vyloženou peckou v rámci žánru není. Většina příběhů nepostrádá kvalitu očekávanou od zkušených literárních řemeslníků, originalita a snaha přijít s něčím úplně novým prosvítá však pouze z některých. Navíc je zjevně soubor koncipován pro dětského a dospívajícího čtenáře, čemuž odpovídá i věk většiny hlavních hrdinů.
Místo slibované přehlídky literárních kouzelníků se tak případnému čtenáři Čarodějů dostane do ruky spíše promenáda vděčných dětských příběhů, které obohatí zejména mladší ročníky, zatímco ty starší příjemně překvapí jen zřídka. Ano, Čarodějové jsou výjimečná a nadprůměrná kompilace, pokud vám už ale bylo patnáct, vystačili byste si i se třetinou uvedených povídek. A to k vlídnějšímu hodnocení nestačí.
Název originálu: Wizards: Magical Tales from the Masters of Modern Fantasy
Český název: Čarodějové
Editoři: Jack Dann a Gardner Dozois
Překlad: kolektiv
Obálka: John Jude Palencar
Počet stran: 440
Vydal: Triton, Praha 2009
Doporučená cena: 368 KčHodnocení: **** (70%)
