Kdo by neznal hru na hrdiny Dračí doupě. Na základních či středních školách se s ní setkala většina z nás. Na úspěch hry navázala knižní série. Jak vypadá dračák v literatuře?
Kdo v roce 1990 čekal, že se Dračí doupě dostane na stránky knih? Foto: Marek Hofman, Topzine.cz
Lidé bez špetky fantazie si z hráčů Dračího doupěte utahají. Považují je za podivíny, kteří se vydávají za elfy a trpaslíky, kolem sebe mají haldu papírů s poznámkami a mapkami, neustále něco melou o útočných číslech a jeskyních, do toho házejí kostkami šestistěnnými i desetistěnnými.
Takhle se dračák jeví nezasvěceným. Avšak ti, kteří propadli jeho kouzlu, na něj nedají dopustit. Přestože nejnovější počítačové hry nabízejí dokonalou grafiku i příběh, pro některé neztrácí Dračí doupě své kouzlo ani dnes a neustále se scházejí s partou přátel v čajovnách či hernách.
Čtěte také: Série gamebooků o Lone Wolfovi je zpět!
Bohužel ne vždy čas přeje hraní. Také proto vznikla řada románů, jejichž děj jako by z oka vypadl odehraným dobrodružstvím.
Vše odstartovali kati
Asterionská knižní řada dostala svůj název podle světa vytvořeného pro Dračí doupě. Asterion vznikl v roce 1999, devět let po vydání Dračího doupěte. Hráčům přinesl propracovaný svět s bohatou historií, mytologií i náboženstvím. Navíc se díky mnoha rozšířením neustále rozrůstá. V současnosti existuje čtrnáct modulů, které tento fantasy svět rozšiřují.
A nevyužít podobně velký potenciál by bylo jako bojovat se ztrouchnivělým polenem, když vlastníte válečnou trpasličí sekeru.
První knihu čtenářům představil Zbyněk Kučera Holub, jeden z tvůrců Dračího doupěte. Sborník několika povídek nesoucí název Kaat (2007, Straky na vrbě), mapuje životy eldenbranských katů. Tito vykonavači spravedlnosti spíše než obyčejné stínače hlav připomínají potulné dobrodruhy putující po celém Asterionu.
Podívejte se na recenzi sborníku Hry s příběhem
Překvapí různorodost jednotlivých charakterů; ačkoli je pojí stejné povolání, jejich povahy se pohybují na škále mezi naprostým šílencem po strach nahánějícího chlápka s tetováním koček na tvářích.
Ze sbírky sice čtenář vycítí, že jde o dílo nováčka, přesto mu některá věci v hlavě utknou, nejvíce pak svérázná čtveřice hrobníkům.
Těm Holub později věnoval samostatný román Krumpáč a motyky – Smrťáček aneb Cesta za smrtí a zase zpátky (2008, Straky na vrbě). Stárnoucí kopáči v něm opouštějí zdi hřbitova a vydávají se na svou pravděpodobně poslední výpravu, aby pomohli mistru nekromantovi, kterému se kdysi zavázali.
Jde o příjemné čtení, u něhož může člověk vypnout a užívat si děj, který jej častokrát pobaví či rozesměje, dokonce mu odpustí i občasnou nelogičnost.
Způsobuje Modrý měsíc náměsíčnost?
Mezi dvěma Holubovými knihami stihla vyjít antologie Zrození Modrého měsíce (2007, Straky na vrbě). Povídky spojuje leitmotiv úplňku, který působí doslova magicky a ti, na něž paprsky modravé luny dopadnou, zažijí neuvěřitelná dobrodružství.
Jednotlivé práce dosahují různé kvality, některá se z paměti vykouří téměř ihned po přečtení, pár jmen by však člověk zapomenout neměl. Mimo jiné Jana „Čenise“ Galetu, který sice ve sbírce zveřejněným textem Felčarka debutoval, do historie Asterionu se však později ještě několikrát zapsal.
Přečtěte si také recenzi Galetova románu Lvi lucemburští
Další z jeho povídek se objevila ve čtvrté knize asterionské série Město přízraků (2009, Straky na vrbě), kterou mnozí čtenáři i recenzenti považují za dosud nejzdařilejší. Nejvýznamnější faktor, jenž jejich hodnocení ovlivnil, je, že do antologie přispěli zkušení autoři jako Vladimír Šlechta, Martin D. Antonín či Lucie Lukačovičová.
Po sborníku příběhů odehrávajících se za branami města Targent, přišel na řadu další román. Na páté a zatím poslední knize z Asterionu se podíleli hned dva autoři, již dobře známí Zbyněk K. Holub a Jan Galeta. Mezitím však stihli změnit nakladatele, z pod ochranných křídel Strak na vrbě přeletěli do náruče vydavatelství Zoner Press.
Naštěstí zůstala zachována grafická úprava, a tak i Cesty snů vyšly ve stejném formátu a s obálkou výtvarníka Romana Kýbuse. Příběh se nejvíce podobá dobrodružství, jaké zažívají hráči dračáku, což je mu však paradoxně na škodu. Některé věci zkrátka fungují pouze ve hře.
K čemu se na Asterionu schyluje
Na další asterionské příběhy by čtenáři neměli dlouho čekat. Chystá se skřítčí román z pera Zbyňka Holuba Zpívající meč: Čajový drak a kočičí démon, trilogie Prokletí slepých bohů, na níž se budou podílet Galeta a Holub, a také několik knih ze série Brubsova dobrodružství. Příběhy jedné z hlavních postav románu Cesty snů si vezme na starost Jan Č. Galeta.
Své čtenáře si jistě najdou. Pro milovníky Dračího doupěte představují téměř povinnost, a pokud ostatní hledají primárně nenáročnou zábavu, dokáže asterionská knižní řada zaujmout i je.
