Na Divoký západ dorazili upíři. Nechal je tam nahnat kontroverzemi provázený Uwe Boll, aby na laciné alternativě k hollywoodskému mainstreamu vyzkoušel, co vše divák vydrží. A že je BloodRayne 2 testem vskutku důkladným…
Billy the Kid rád krev malých dětí, Zdroj: distributor filmu
Film
Předchůdce tohoto filmu – BloodRayne – dopadl v kinech neslavně. A to měl Uwe Boll, režisér, scenárista a producent v jedné osobě, k dispozici slavná herecká jména: terminátorku Kristannu Loken, gaunera Michaela Madsena či Oscarem oceněného Bena Kingsleyho.
Komu se však nedostává citu pro filmovou řeč, ten ani s takovým materiálem, hvězdnou hereckou sestavou, která láká do kin masy diváků, neudělá žádné zázraky. Skutečnost, že Boll nedokáže vést herce, pracovat ve prospěch estetična a kvality vyprávění, lze snadno vypozorovat také v BloodRayne 2.
Tohle volné pokračování, opět vycházející z tématu populární PC hry (to už je totiž taková Bollova obsese: natáčí adaptace akčních videoher, ačkoli ho za to spousta pařmenů nenávidí), se pro jistotu kinosálům vyhnulo obloukem a skončilo rovnou na DVD.
N. Malthe, modelka lovící upíry
Příběh nás zavádí do westernové vesničky Deliverance, kde řádí upírská banda v čele s Billy the Kidem (další Bollova libůstka: občas si vypůjčí, chcete-li ukradne, postavy z jiných filmů). Krvežízniví upíři čekají až se v Deliverance dostaví železnice, aby mohli pokousat nově přistěhovavší lid a vytvořit obrovskou upíří armádu. Do cesty se jim postaví dhampírka (z poloviny člověk a z poloviny upír) Rayne a její spolubojovníci.
Peněz na natáčení evidentně nebylo příliš. Kanadské hory, na vrcholcích zasněžené a v nižších polohách pokryté trávou a křovinami, mají k prériím Divokého západu, kde se má BloodRayne 2 odehrávat, opravdu daleko. K tomu působí více než komicky, když hrdinové projíždějí na koních krajinou, přičemž na obrazovce se střídají scenérie se sněhem a bez něj.
Čekáme tu na vlak
Všechny záběry pak mají televizní vzhled, levně působí i kulisy, na osvětlovače už asi nezbylo vůbec nic, jelikož hercům často není vidět do obličeje. Ruční kamera poctivě kmitá ze strany na stranu, což je sice poslední dobou oblíbený způsob snímání, musí se ale umět používat.
Problém totiž nastává, když se v tomto snímku – primárně vnímaném jako upírský krvák, byť v netradičním prostředí – začnou objevovat postupy typické pro western. Jakmile přijde na řadu pistolnický souboj, pohyblivá kamera se střídá s dlouhými a statickými detaily na oči pistolníků. Okamžik střelby je pak v této i v jiných akčních scénách ztvárněn zpomalenou, notně trhanou obrazovou sekvencí s velice opožděnou reakcí herců na zásah kulkou.
Jestliže mělo takové vizuální zpracování budovat atmosféru a zvyšovat napětí, tak opak je pravdou: spíše působí amatérsky, jako nekonzistentní paskvil. Také hudba je místy hororová, tísnivě se linoucí a se zvuky ze záhrobí, někdy zase ve stylu country či s party na harmoniku, nápadně připomínajícími hudební motivy těch nejslavnějších westernů.
Vlevo pumpa, uprostřed dhampírka, napravo lampa
Jak triviální je příběh, tak ploché a nudné jsou i postavy. Obyvatelé vesnice tvoří ukázkovou přehlídku patolízalů, jen tak se ploužících po okolí, hlavní záporák trénuje řečnické dovednosti, než aby přešel k činům, figura novináře, který přijel za senzací, od začátku jen leze na nervy. Jediný, kdo má šanci získat srdce diváka, je Kazatel. Na tom nese zásluhu také slušný herecký projev Michaela Eklunda.
Pohříchu zůstal ve svém snažení osamocen. Ostatní pouze odříkávají text, aniž by se vcítili do svých postav, vyjádřit emoce – nepočítáme-li civění s otevřenou pusou – prostě nedokážou. Natassii Malthe, představitelce dhampírky Rayne, to sice v kožených kalhotách a s kolty u pasu docela sluší, nicméně také ona je s hereckými schopnostmi na štíru. Nad úmrtím blízkých nehne brvou, při konfrontaci s nepřáteli zase demonstruje drsnou povahu tak pozérsky (převalováním zápalky v ústech), až je za ni člověku trapně.
Na BloodRayne 2 je příliš znatelné napodobování pokladů westernového filmového žánru, přičemž Bollovo dílo se nemůže svému předobrazu v žádném aspektu rovnat. Nevkusně odbytá linie Divokého západu se zde navíc dostává do ostrého kontrastu s taktéž nepodařeným pokusem o jakýsi naturalistický horor.
Na základě toho je BloodRayne 2, podobně jako první díl, určen jen pro ty nejotrlejší. Snad jen závěrečné moudro, jehož prostřednictvím je život přirovnáván k penisu, dává naději, že se Uwe Boll nebere zase tak vážně, a z diváka si pouze vystřelil.
DVD
Zvuková stopa je v angličtině (k níž je možné navolit české titulky) nebo v češtině, vždy ve formátu Dolby Digital 5.1, určeném pro přehrávání na soustavě domácího kina. Za zvukem ovšem výrazně pokulhává kvalita obrazu. Jak už bylo zmíněno výše, snímek působí spíše televizním dojmem, k čemuž lze doplnit, že ani barvy nejsou příliš syté a v té spoustě tmy, která je divákovi servírována, si nelze nevšimnout zřejmého zrnění. Bonusových materiálů se nedočkáte, což je možné hodnotit, vzhledem k chabé umělecké úrovni snímku, vyloženě pozitivně.
BloodRayne 2 (BloodRayne: Deliverance)
Akční/Fantasy/Horor/Western
Německo/Kanada, 2007, 96 minutRežie: Uwe Boll
Hrají: Natassia Malthe, Zack Ward, Michael Paré, Chris Coppola, Chris Spencer, Brendan Fletcher, John Novak, Vincent Gale, Sarah Jane Redmond aj.Zvuk: český, anglický (Dolby Digital 5.1)
Titulky: české
Bonusy: interaktivní menu, výběr scénHodnocení filmu: odpad
Hodnocení DVD: odpad
