A už je to tu zase. Nový rok se po zimním spánku oklepává a začíná sázet nové fantastické tituly, Pevnost i mnozí další dávají dohromady žebříčky loňské knižní nadílky. Také na vás dýchá jaro?
Ilustrační foto. Foto: Daniel Husek, Topzine.cz
To nejlepší z nového roku
Už na obálce zjistíte, co je tématem nového pevnostního čísla. Percy Jackson přichází s druhým dílem knižní série a prvním dílem filmové, aby rozvířil vody mainstreamové kultury. Pokud na vás padlo malé déja vu a máte pocit, že Pevnost už mladý polobůh navštívil, nepletete se. Po Martinu Fajkusovi z říjnového čísla loňského roku se na čtyřstránce podíval na zoubek oběma podobám Riordanovy série Daniel Storch.
Filip Gotfrid zase objevil jinou sérii knih od nakladatelství Fragment, Spiknutí 365. Lehce scifistický příběh, opět pro mladší čtenářské publikum, hodlá nakladatelství vydávat co jeden měsíc, to jednu knihu. Zda stojí za to si koupit nový bestseller, je jen na vás.
A když už jsme u té knižní fantastiky, Tomáš Němec si zavěští. Bude letošní rok lepší než ten minulý co do počtu domácích fantastických knih? Vypadá to, že ano. Ovšem ani zahraniční autoři si nemají co vyčítat. Martin Šust v Literárních novinkách představí nového Thorgala, McDevittovo Čindí, Pevné pouto Alice Seboldové nebo nové knihy Justina Gustainise, kterého jsme poprvé potkali v antologii Temné uličky.
Filmová rubrika také nezaváhá a vytasí se s novinkami. Vlkodlaka, kousavý kus po klasicku, si vzal na starost Daniel Řehák, Jiří Popiolek zhlédl Knihu přežití (Book of Eli). Filmové novinky představují nového Conana se Spidermanem, dvojku Sherlocka Holmese, či staronový projekt s Keanu Reevesem.
Dech draka si rovněž přichystal zajímavé ochutnávky v roli ukázek z nového přírůstku do asterionské knižní řady, který chystá nakladatelství Straky na vrbě. Miloslav Zaoral navíc přinesl ukázky z připravovaného asterionského modulu o vojenství a umění.
A o své si nepřijdou ani fanové, kteří se nedostali na jeden z lednových conů. Březnová Pevnost přináší reportáže z Tolkienconu, Pevnostconu a Pragoconu.
Jako třešničku na dortu nabízí Martin Šust rozhovor se současnou ministryní spravedlnosti Daniel Kovářovou. Fanové a faní jsou rozlezlí opravdu všude.
To nejlepší z loňska i let předchozích
A protože je březen, do Pevnosti se dostal opět výběr těch nejlepších knih, co u nás letos vyšly. Pokud si nové číslo zakoupíte, schválně přehled porovnejte s tím naším (fantasy, sci-fi, dokončení). Který se vám líbí víc?
Pokud jste fanynka (či fanoušek…) filmové Twilight ságy, mám pro vás dobrou zprávu: přestože se redakce zařekla, že do vydání nového dílu už nikdy víc, v Listárně opět najdete jednu reakci.
Nezůstaneme ale jen u roku loňského. Jiří Popiolek se v rubrice Perly z moře fantastiky podíval na Nežádoucí efekt Christophera M. Priesta, zajímavý literární počin, před několika lety rovněž zajímavě zfilmovaný pod názvem Dokonalý trik. Pro anglofonní čtenáře: v originále se obojí jmenuje The Prestige.
O něco dál do minulosti se podíváme s Martinem Šustem. Po delší době nastal opět čas na nějakou tu historii fantastického žánru, a tak se podíváme na Výjimečné antologie let 1991-1995. Pokud máte půdu plnou literární fantastiky z tohoto období, kterou jste zatím dosud míjeli, vezměte si čtyřstránkový článek a vydejte se na průzkum.
Do třicet let vzdálené minulosti se podíváme s Alexandrou Pavelkovou a anime rubrikou. Rodinná záležitost Panda Kopanda přesně zapadá do kurzu, kterým se rubrika poslední dobou ubírá.
Ještě dál do minulosti nás zavede Petra Neomillnerová ve svém seriálu o českých magicích. Tentokrát se dostal na řadu Jan Kefer, theurg či astrolog.
A aby byla cesta do historie kompletní, na výlet do raného novověku vyjedeme s Otomarem Dvořákem a Ohnivým komandem, jak se jmenuje článek o teroristickém útoku drsnějším než 9/11, a na malebný řecký ostrov Santorini, radikálně přerovnaným zemětřesením dávno před naším letopočtem, s Janou Jůzlovou. Lucie Lukačovičová nezapomene přihodit další článek ze série Neobvyklých náboženství, text o starém čínském učení taoismu.
Povídky
Nejen minulostí a současností se ovšem zabývá březnová Pevnost, došlo samozřejmě i na povídky.
Jak se k mému velkému potěšení stává v Pevnosti tradicí, povídkovou sekci otevírá v každém čísle jeden ze zahraničních autorů. Tentokrát je to Jeff Carlson, autor právě vycházejícího thrilleru Rok pandemie, s nímž navíc naleznete na stránkách nového čísla i krátký rozhovor. Zmiňovaný žánr ovšem není Carlsonovým jediným domovem, povídka Oči upřené do daleka je totiž čistokrevnou sci-fi. Uměle vytvořený člověk na palubě výzkumné kosmické lodi namířené vstříc neprobádaným končinám je ohraný motiv, ovšem autor se ho zhostil s bravurou, která sice nepřináší žádný převrat v moderní literatuře, ovšem ani zdaleka nenudí. Osobně mi povídka svou náladou a motivy připomněla Lieserl Stephena Baxtera z Dozoisovy antologie Objevitelé.
Zdeňka Žemličku domácí čtenáři důvěrně znají. Romány Vlčice a její kvalitativně slabší pokračování Vlčice a Mandragora platí dosud za jedny z nejoblíbenějších svazků z celé Edice Pevnost. Povídka Něco horšího představuje klasické fantasy prostředí nijak neurčeného fantasy světa, v němž se potkává běsodlak s ne zrovna zručnou čarodějnicí. Přiměřeně dlouhý příběh nabízí příjemnou zápletku s překvapením a přitažlivý autorův styl.
Po delší době se s povídkovou tvorbou vrací Lucie Lukačovičová, tentokrát s kraťasem Co nevrhá stín. Téma povídky a umístění děje na řecký ostrov Rhodos zajímavě doplňuje článek Jany Jůzlové o Santorini a navozuje atmosféru, která na ostrovech v Egejském moři skutečně panuje. Dávná kultura tu dýchá z každé tvrdolisté křoviny a každého kamene. Atmosférický, místy těžce pochopitelný příběh jednoho večera působí po dvou klasických textech doslova jako vhození do chladné vody.
A není divu. Tuzexx Jiřího Mazurka potřeboval nějakého předskokana. Pokud jste dosud měli tohoto českého spisovatele zafixovaného jako kvalitního, tentokrát na vašem pomyslném žebříčku vystoupí ještě o stupínek výše. Kombinuje motivy titulního socialistického tématu a zaplétá je do sugestivní vize zcela odlišného světa. Pravda, místy se objevují pozměněné názvy moravskoslezských reálií, ty byly však natolik pozměněny, že by to dokázal jen čas. Povídka se zpočátku rozjíždí více než zajímavě a končí v přemýšlivém, ale rozhodně ne nemístném závěru. Vždyť jedinec, který se žene za titulním Tuzexxem jako záchranou svého života, musí překonat tolik fantaskních překážek. Přestože se jejich jazykové styly zásadně liší, připomněl mi Mazurkův text nedávno zveřejněnou Upírku Filipa Gotfrida. Podobná atmosféra totiž halí i Tuzexx.
Celkově březnová Pevnost shrnuje novinky letošního roku, přidá nějaké zajímavosti z minulosti a navíc přihodí dvě klasické, jednu atmosférickou a jednu vyloženě luxusní povídku. Co víc si, takhle na konci hibernačního února a začátku jarního března, přát?
