Menu
FANZINE.cz

Brisingr: Filozofické hloubání, dloubání a natahování

Redakce

Redakce

1. 10. 2010

!SPECIÁL!Brisingr (slovo v kouzelném starověkém jazyce označující oheň) byl původně zamýšlen jako poslední díl Odkazu Dračích jezdců. Christopher Paolini si však řekl, že by tím fanoušky ochudil, čili třetí díl je jen ochutnávka před závěrečnou čtyřkou.

Ilustrační foto Foto: Daniel Husek, Topzine.cz

Mladý Dračí jezdec a jeho oddaná dračice se vydávají na další dobrodružství. Tentokrát to však zdaleka nebude procházka růžovým sadem. Eragon a Safira jsou sice mnohem silnější než bývali dřív, ale jejich nepřátelé také nabývají na síle a jsou nebezpečnější a krvelačnější než kdy předtím. Naši hrdinové se vydávají na mnoho nebezpečných misí po celé Alagaësii a dělají vše pro to, aby krutost a zlo ustoupily před dobrem a svobodou. Společně konečně zabíjejí ra’zaky, vrahy Eragonova strýce, jsou přítomni na korunovaci nového trpasličího krále a s rebely Vardeny si postupně podmaňují území království. Ne vše však půjde podle plánu a Eragona a Safiru čeká nejedno překvapení, zklamání a ztráta.

Stejně jako v předchozím díle, Eldestu, autor kombinuje více dějových linek. První z nich opět líčí osudy Eragonova bratrance Rorana, který si snaží vydobýt významnější pozici mezi Vardeny a vykonává mnoho hrdinských skutků. Další linka znovu popisuje radosti, starosti a povinnosti ve své funkci vůdkyně Vardenů. Poslední a zcela překvapivá dějová linka je věnována dračici Safiře ve chvílích, kdy má zrovna Eragon povinnosti jinde.

Christopher Paolini opět bravurně popsal více dějových linek. Jen se v tomto díle nechal příliš unést a to je možná důvod, proč byla původní trilogie rozšířena na tetralogii. Když si to člověk vezme kolem a kolem, uvědomí si, že kniha o 650 stranách líčí nějaké tři týdny. Eragon líčil několik měsíců, Eldest téměř rok. Tak se potom nedivme, že bude ještě čtvrtý díl a že ho Christopher ještě nedopsal.

Je to všechno hezké, dobře napsané, poutavé, ale knize se opravdu nedaří ze sebe setřást dojem jakýkoli zajímavý nápad co nejvíce roztáhnout a pak se pokusit honem honem všechno dohnat důležitou rychlou akcí. Je pravda, že se to sice dohoní, dohoní to dokonce zajímavě, ale čtenář je občas z některých mírně nudných pasáží patřičně otráven, takže zajímavější pasáž za začátku mírně vypouští, a poté se k ní mírně rozladěn vrací, aby se dověděl, co se vlastně dělo.

Nejen natahování nepotřebného se v tomto díle nevyvedlo. Logicky uvažujícímu člověku dojde to, že i v pohádce se někdy něco zkomplikovat musí, že to nemůže být idylické stále. Eragon a Safira mají prakticky idylický vztah bez jediného mráčku, elfská princezna Arya, do níž se Eragon zamiloval, najednou z ničeho nic roztála a Vardenům prakticky vše vychází bez větších ztrát. Čtenáři nejednou chybí drobné hádky mezi Jezdcem a dračicí, diví se, jak je možné, že je ta elfka náhle tak milá oproti dřívějšímu ledovému chování. Trochu toho realistického pohledu by možná občas nezaškodilo.

Autorovi se evidentně chtělo i filozofovat. Když Eragon sám cestuje pustinou, stále přemýšlí, zda je dobře, když udělal to a to, jestli je správně, když zabíjí, co by bylo, kdyby byly na suchu ryby apod. Stejně filozofuje i v rozhovorech se Safirou, potažmo se svým mistrem Oromisem. Člověka to sice donutí zapřemýšlet a po energickém Eldestu je to příjemný oddech, ale těch kritických a rychlých momentů by mohlo být opravdu více. Doufejme, že si na to Paolini dá v závěrečném díle pozor.

Na druhou stranu, v okamžicích, kdy necháte filozofické hloubání a dloubání za sebou, tak to stojí za to. Vzdušný souboj Eragona a Safiry s Murtaghem a Trnem blízko Hořících plání, ukování Eragonova meče Brisingru v Ellesméře, to vše a ještě víc je líčeno tak dokonale a reálně, že člověku se místy zdá, že opravdu sedí na hřbetě obřímu zvířeti a chystá se na vzdušnou bitvu. Srdce buší při napínavých okamžicích, slzy tečou při dojemných a výbuch smíchu přepadne ve správných momentech. Paolini takovými momenty nijak nešetří, ale také nijak zvlášť neplýtvá, drží se přesně tam, kdy by se držet měl.

Až na zbytečně dlouhé filozofické debaty a občasného dělání z komára velblouda se opět jedná o velice kvalitní dílo z pera jednoho z nejoblíbenějších autorů fantasy poslední doby. Příběh je psán košatě, neopakuje se a splňuje přesně to, co od něj fanoušci očekávají i chtějí. Doufejme, že autor čtvrtým dílem splní očekávání milionů lidí po celém světě.

Název originálu: Brisingr
Český název: Brisingr
Autor: Christopher Paolini
Překlad: Olga Zumrová
Obálka: John Jude Palencar
Počet stran: 656
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 152 x 228 mm
Vydal: Fragment, Praha 2009
Doporučená cena: 439 Kč

Hodnocení: **** (80 %)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Brisingr: Filozofické hloubání, dloubání a natahování

Hide picture