Jaroslav Foglar je v české literatuře legendou. A není se vůbec čemu divit. Avšak proč se zaměřoval výhradně na chlapecké kluby? Proč měli hrdinové opálená, vypracovaná těla? Nekonečný proud těchto otázek se snaží zastavit tato úvaha.
Foglarovy Rychlé šípy, Foto: Eva Makovská, Topzine.cz
Ačkoli významný český literát Jaroslav Foglar již dvanáct let není mezi námi, jeho díla zůstala nesmrtelná. Avšak v dnešní době se při jejich čtení objevují nové otázky, většinou na téma Foglarovy sexuální orientace. Čtenářům starším než náctiletým nejde na mysl absence něžného pohlaví ve Foglarových knihách, potažmo komiksech. Proč se uvnitř objevují pouze chlapci a je mezi nimi tak silné pouto?
Účelem tohoto článku není obviňování Foglara z homosexuality ani naprosté vyvrácení tohoto tvrzení. Jediné, o co se zde budu snažit, je konečně ukončit nepodložené výkřiky typu Foglar je buzna protože to tak prostě je, které se vždy za nějaký ten čas na internetu vyskytnou. Shrnu zde základní fakta, která tezi o autorově homosexualitě vytvářejí.
Absence žen
Nejčastějším a také nejvýraznějším stavebním kamenem úvahy o orientaci na stejné pohlaví (navíc říznutou lehkou pedofílií) jsou hlavní postavy vystupující ve Foglarových knihách. Téměř bez výjimky je představují chlapci (navíc ještě mladí). Občas se v příběhu vyskytují i dívky, ty však většinou působí jako záporné postavy, jako ti zlí, kdežto hoši jsou těmi správnými.
Výjimkou potvrzující pravidlo byl komiks Kulišáci, který Foglar připravoval do časopisu ABC. V tomto obrázkovém seriálu je hlavní tým tvořen třemi kluky a dvěma děvčaty. Leč tento nápad nevzešel z Foglarovy mysli, byl kvůli jisté rovnoprávnosti nařízen redakcí časopisu a scenáristovi komiksu se dokonce psaní o dívkách příčilo. Ke konci seriálu se mu dokonce povedlo vypudit je, seriál však raději po několika pokračováních ukončil.
Ovšemže by se dalo Foglarovo svázání s mladými chlapečky vnímat jako jistá obsese, v případě Kulišáků dokonce velmi zjevná, nicméně co jiného čekat od člověka, kterému ve čtyřech letech zemřel otec? Od člověka, jehož jedinou ženou v životě byla jeho matka a který s chlapci trávil veškerý svůj čas? Není na druhou stranu dobře, že muž, jenž byl v duchu stále mladým hochem, psal o jiných hoších? Dokázal by se někdo cizí do vystupujících postav vcítit stejně jako jim tolik podobný Foglar?
Dámská stehna nahradí klidně pánská
Problém chybějícího pohlaví by ještě tak do očí bijícím nebyl, kdyby tomu Foglar nenasadil korunu ve formě opěvování dokonalosti mužského těla. Ve svých knihách používá sáhodlouhé pasáže zabývající se těly chlapců, čímž lehce přiteplený nádech vdechuje i svým postavám. Navíc se občas objevují obsáhlé vnitřní monology hrdinů, kteří naříkají nad ztrátou přítele (ve smyslu velmi blízkého kamaráda). Jako příklad předkládám citát z Chaty v jezerní kotlině:
…Co ho tak najednou poutá k Filipovi? Nikdy dřív se s ním přece nijak nepřátelil! Ovšem – Filip dovedl ledaco, dovedl upoutat. Také hodně četl a dovedl se bavit o knihách mnohem lépe než Pavel. To by mohlo něco pro Ludvu znamenat! Filip byl vždycky tak švihácky oblečený – a to jeho kouření. To se vždy líbilo mladším hochům. I na Ludvu to asi zapůsobilo… (Chata v Jezerní kotlině)
V dnešní době se především věta o kouření dá chápat jako jistý dvojsmysl, ve své době se však takovéto maskovací výrazy nepoužívaly. Dalším znakem Foglarových postav se stalo pojetí oblečení. Většinou se příběhy odehrávají v parném létě, což autorovi nahrávalo do karet. Bouřil se totiž proti nošení dlouhých kalhot, mnohem raději své hrdiny oblékal do kraťasů. Do kraťasů, pod nimiž jsou vidět opálené, svalnaté nohy všech, na svůj věk utopicky, pro někoho možná vzrušujícím způsobem vzrostlých chlapců.
Toto byly hlavní náznaky homosexuality (neplést s homoerotičností, což je erotické ztvárnění několika mužů, která zde opravdu není, ani sebelépe zašifrovaná) ve Foglarových dílech. Ty další už jsou spíše k pousmání, spíše jen hledání něčeho tam, kde nic není. Pouze snaha fanatických homofobů, kteří se snaží Foglara pošpinit za každou cenu. Nebudeme chodit jen tak kolem, alespoň jeden příklad, ve formě dvojsmyslných jmen, udejme.
Tonda Pírko, v jehož jméně je ukrytý slangově pojmenovaný falus. Štětináč, jehož jméno svědčí o zarostlosti. Dlouhé bidlo, který je opravdu obdařen. Tlouštík, který je taktéž obdařen. Jeho přítel Piskloun, který své jméno získal právě díky obdařenosti Tlouštíka. Jarka Metelka, který má pro změnu dívčí jméno. A tým Bratrstvo kočičí pracky, což už samo o sobě zní teple, natož pro drsné záporáky.
Ať už byl gay nebo ne, národním literátem zůstává
Ještě by bylo na místě alespoň krátce uvést souvislosti s Foglarovým životem, nejen s jeho díly. Jak již bylo uvedeno výše, byl velmi fixován na svou matku, což je pro gaye typické. Vedl chlapecký skautový oddíl a odchody členů prožíval extrémně emotivně. Nikdy se neoženil, dokonce neměl ani partnerku. O tomto faktu se vyjádřila též spolupracovnice v účtárně Lenka Reinerová v rozhovoru pro server ona.idnes: „Bylo mu už osmadvacet a mně bylo nápadné, že mu nikdy nezavolala holka, že nikdy nešel na rande. Měl jen ty své skauty, psal Bobří řeku a bydlel s maminkou.“
Avšak vše mohlo být zapříčiněno právě smrtí Foglarova otce a vyrůstáním mezi chlapci. Navíc je nutné si uvědomit, že Foglar žil v jiné době. Samotné přiznání k homosexualitě by vedlo v lepším případě k vězení. Oproti tomu ženy nebyly tak emancipované, tak se muži mnohem více přátelili mezi sebou a jejich přátelství byla opravdu na život a na smrt, ne jako spousta dnešních lehkých známostí.
Vlivem těchto spekulací vyplývá na povrch nepřeberné množství informací tvrdících, že Foglar byl homosexuál, stejně jako mnoho faktů, které tomuto tvrzení odporují. Každý ať si článek přebere, jak chce, nicméně snad se podaří umlčet hromady nepodložených internetových výkřiků. Ale i kdyby ne, na Foglarově sexuální orientaci přece nezáleží. Kvalita jeho děl stále zůstane na stejně vysoké úrovni, ať už byl, jaký chtěl. Nemluvě o tom, že to byla jeho soukromá věc.
Článek vychází k sedmdesátému výročí zastavení Rychlých šípů a Mladého hlasatele 17. 5. 1941. Zároveň byl 17. květen stanoven Mezinárodním dnem proti homofobii a dnes je to přesně 21 let, kdy byla homosexualita vyškrtnuta z Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace.
