Jeho otcem je Orson Scott Card, žije v americkém městečku, jmenuje se Alvin a je Tvůrce. Kromě něj není na světě nikdo jiný, kdo by dokázal bojovat proti Ničiteli. Pokud ale chce on sám přežít, musí nejdříve vyrůst. První část ságy začíná.
Fantasy?
Samozřejmě, že bychom patrně nenašli lepší kategorii, kam knihu o Alvinovi zařadit, ale ani fantasy není tak úplně přesné. Dá se říct, že se Cardovi podařilo vytvořit určitý crossover mezi filosofickou úvahou a strhujícím fantasy vyprávěním. V jedné z upoutávek na třetí knihu série se také hovoří o alternativní historii Ameriky. Kniha je totiž zasazena do prostředí Ameriky v období války proti Francii a ve fázi pomalého tvoření spojených států. Právě tou alternativní realitou je ale to, že Cromwell nebyl ve Velké Británii sesazen a nedošlo k restituování monarchie, ale VB zůstala republikou. Tím se Cardovi samozřejmě nabízí neskutečné spektrum dalších možností. Velice často je zmiňována hrozba útoku indiánů, kteří se nechtějí připojit k formující se konfederaci států a snaží se bílé muže dostat pryč z jejich kontinentu. Toto nebezpečí celou knihou tiše plíží na pozadí hlavní dějové linie.
Detaily, které utvářejí celek
Ústřední postavou knihy je Alvin, coby sedmý syn sedmého syna. Právě takto narozeným lidem je v Cardově Americe přičítána nezměrná magická moc. Zvláštností je pak, že s křesťanského pohledu se jedná téměř o antikrista. Namísto obvyklých šestek, zde tuto roli přejímá číslo 7. V knize se setkáme se spoustou neobvyklých jmen jako je například Božizbroj či Vypravěč. V případě Božizbroje se jedná o geniální práci se slovy, jelikož tato postava je fundamentalistickým zastáncem křesťanství. Vypravěč oproti tomu ani jiné jméno nemá a tato přezdívka hovoří za vše. I Alvinův otec, taktéž Alvin, má příjmení Mlynář, jelikož mlynářem skutečně je. Alvin jr. má nadání je tvořit věci, spravovat je a dávat do pořádku. V knize je několikrát zmíněn jako Tvůrce. Jeho údělem je bojovat proti zničující síle – všudypřítomnému Ničiteli. Já osobně tento styl pojmenovávání postav vnímám jako snahu o znázornění, jak přirozené je věci, či lidi pojmenovat podle toho, čím/kým skutečně jsou, namísto dnes tak obvyklého civilizačního mlžení. Stejně tak i magie je v knize pojata jako jakési nadání a každý člověk, který ho má, disponuje určitým konkrétním nadáním. Příkladem by pak byly takzvané světlice, které jsou telepatky, dokáží vidět vzdálená místa a i minulost a budoucnost lidí. Hra se slovem světlo je opět perfektním potvrzením jeho práce s názvy.
Klasicky originální
Díky přečtení téměř všech Cardových sci-fi knih o Enderovi jsem si udělal slušný obrázek ohledně jeho stylu psaní. Jeho spisovatelské kvality se zde opět projevily a mnoho momentů, právě tak specifických pro jeho knihy nalezneme i zde. Ačkoliv je Alvin základním kamenem knihy, Card se velice pečlivě věnuje i všem ostatním postavám, a to v nezmenšené míře. Psychologie každé postavy je vykreslena do neskutečné hloubky a valnou část knihy se pohybujeme v myšlenkách jednotlivých postav. To je velice příjemné, jelikož poté máme pocit, že skutečně rozumíme motivům, s jakými charaktery jednají. Díky tomu můžeme poté snáze chápat i dosah jejich skutků a v neposlední řadě nám to přináší i hlubší možnost se zahloubat do toho, nakolik správně jednají. Právě tím nejvýraznějším momentem, který spojuje ságu o Enderovi a ságu o Alvinovi, je archetyp hlavní postavy. Tou je v obou případech mladý chlapec, který díky své inteligenci a nadání dalece překračuje možnosti jeho vrstevníků a má daný vyšší cíl. Alvinovi myšlenky stejně jako myšlenky ostatních postav jsou poměrně dost filosofické a Card nám jejich prostřednictvím přináší mnohé náměty na přemýšlení. Zde bych rád vyzdvihl jeho práci s křesťanstvím, které zde ukazuje v jeho fanatismu a intoleranci vůči přírodním rituálům, původní magii, prosté skepsi a zdravému rozumu, který velí přemýšlet a až poté věřit.
Více než fantasy
Celá kniha by se dala chápat jako apel na lidský rozum zabalený do neuvěřitelně poutavého příběhu. Není to však dílo, které by se vám snažilo něco vnucovat. Cardovy sympatie k přírodě, magii a inteligenci sice svým zdůrazněním naprosto drtí pozitivní myšlenky o křesťanství, ale předkládá nám i zdravý názor na toto náboženství. Nejedná se o žádný radikální nátlak na morálku, ale spíše se snaží pracovat s čtenářovým zdravým rozumem a jeho schopností analyzovat argumenty a vyvodit závěry. Pokud hledáte knihu, která vás nenechá odpočinout svým napětím, originální strukturou, zpracováním a zároveň vás donutí přemýšlet, jedná se o knížku, kterou Card napsal pro vás, stejně tak jako pro mě.
