Kanadská autorka Cecil Castelluci píše už několik let, doposud se však soustředila zejména na knihy pro dospívající mládež. V loňském roce však vstoupila i do žánru fantastiky svéráznou povídkou Dítě v košíku. Má spisovatel v Los Angeles vůbec dobré podmínky ke své práci? A jakou nejbláznivější věc coby fanynka žánru Cecil kdy udělala?
Cecil Castellucci Zdroj: autorčiny oficiální stránky
Cecil, vím, že bydlíte v kalifornském Los Angeles. Dají se vůbec v takovém městě vymýšlet příběhy? Není pro spisovatele příliš rušné a přelidněné?
Los Angeles je městem světel a tvrdých srdcí, což z něj dělá skvělé místo na psaní. Města jsou místa, která svým hlukem, davy lidí a špínou doplňují spisovatelovu paletu a jsou bohatým místem k odzkoušení lidských podmínek. Los Angeles je také tak velké a rozlezlé, že tu člověk nežije hlava na hlavě. Je tu mnohem víc prostoru než řekněme v New York City. Myslím, že LA má tak trochu špatnou pověst kvůli Hollywoodu, ale tohle je město snů! A snění je pro vypravěče moc důležité. Neznamená to však, že bych neměla ráda ticho a klid a ráda tvořila jen ve městě. Myslím si, že rozdílná zeměpisná místa ve vás vyvolávají různé nálady, a ráda opouštím Los Angeles, aby mě inspirovala jiná místa tím, co mi mohou nabídnout. Město člověka vybízí jinak než hory nebo poušť.
Seznam vašich aktivit se zdá skoro nekonečný. Kromě psaní románů a povídek tvoříte grafické romány, divadelní představení, točíte filmy a hrávala jste v indie rockové kapele, přičemž na něco jsem určitě ještě zapomněl. Nejspíš vás tedy nepřekvapí, když se zeptám, jestli váš den nemá náhodou 48 hodin.
(úsměv) Ano! Vynalezla jsem stroj, který prodlužuje dny, takže mám dvojnásobně tolik času než ostatní! Samozřejmě si dělám legraci. Je ale pravda, že se věnuji hodně věcem. Jsem ráda umělcem a ráda vyprávím příběhy a účastním se různých projektů. V současnosti se nejvíc soustředím na psaní příběhů. Důležité ohledně těch ostatních projektů je, že jsou často v rozdílných fázích. Takže když jeden rozjíždím, další už finišuji. Ráda si dávám vcelku pevné uzávěrky a lpím na nich, abych se z toho pak nezbláznila. Ale stává se, že mám někdy pocit, že něco potřebuje veškerou mou pozornost. Taky mám pocit, že dělat nejrůznější věci je legrace. Každopádně trávím taky dost času poleháváním, hraním her nebo srkáním kávy s přáteli. To je taky součást práce. Doba odpočinku.
Cecil Castellucci
Kanaďanka, narozena 1969, je autorkou příběhů pro mládež, grafických románů i libreta nebo scénáře divadelní hry. Debutovala titulem Boy Proof (2005), do fantastického žánru však vstoupila až v loňském roce povídkou Dítě v košíku (Baby in the Box), kterou redaktoři renomovaného časopisu Locus zařadili na seznam doporučené četby za rok 2009.
Píšete romány pro mládež. Objevují se ve všech nadpřirozené prvky jako v povídce Dítě v košíku, nebo je tenhle příběh ve Vaší bibliografii výjimečný?
Ve skutečnosti bylo Dítě v košíku první žánrovou prací, kterou jsem napsala. A současně je to můj první příběh, který není pouze pro mládež! Miluju sci-fi a fantasy, takže si teď psaní těchto žánrů užívám. Většina mých románů pro mládež vypráví o dívkách s uměleckými sklony, které se snaží přijít na to, kým opravdu jsou a jak být samy sebou. Ale od publikování Dítěte v košíku jsem napsala celou řadu žánrových povídek a myslím, že v brzké době napíšu také román, který bude nadpřirozené prvky obsahovat.
Nedávno jste společně s Holly Black spolueditovala antologii Geektastic. Co jste si od souboru slibovaly? Co by čtenáři měli od výběru očekávat a jaké jsou vaše celkové pocity z antologie?
Geektastic vznikl z lásky ke všem fanovským věcem. Jsem velký nerd. Mám hodně ráda Star Wars a Holly má také tyhle věci v lásce. Mysleli jsme si, že by mohla být legrace napsat příběh ve stylu Romea a Julie o Klingonce a rytíři Jedi, kteří se spolu vyspí na sci-fi conu a zamilují se do sebe. Jenže jsme si uvědomily, že by to nikdo neotiskl. Takže jsme si myslely, že dát dohromady antologii povídek o geecích a z pohledu geeků bude legrace. A taky byla! Jestli budete někdy antologii číst, najdete v ní nejrůznějších trapné příběhy o puberťácích a jejich lásce k matice, dinosaurech, divadlu, Star Treku, vzdálenému vesmíru a dalším takovým věcem. Sestavovat antologii byla radost, ačkoliv mě z toho občas bolela hlava a nastalo několik komplikací. Autoři, které se nám podařilo získat, byli natolik talentovaní, že jsme se opravdu bavili nad tím, jaké příběhy vymysleli.
A jedna zrádná otázka na závěr. Jakou nejgeekovitější věc jste kdy udělala?
Nejgeekovitější věc, co jsem kdy udělala, bylo určitě podomácku vyrobené tričko s logem Hvězdných válek – Impérium vrací úder a Dobyvateli ztracené archy, to mi bylo dvanáct. Tehdy to byly mé nejoblíbenější filmy. Nosila jsem to tričko celou osmou třídu!
Povídku Cecil Castellucci Dítě v košíku najdete mezi ostatními online povídkami.
