!SPECIÁL!Městská, či chcete-li urban, fantasy je pojem, pod který spadá až neskutečně široká řada románů, novel i povídek, jak jsme naznačili v nedávném článku. Ačkoliv základním prvkem a prostředím tohoto subžánru je téměř vždy město, dílčí znaky se liší prakticky kniha od knihy.
Koláž městské fantasy Autor: Jakub Ehrenberger, Topzine.cz
Když u nás před rokem 2005 začala městská fantasy pomalu a jistě nabírat u čtenářů na oblibě, editor a tehdejší šéfredaktor webzinu Fantasy Planet, Ondřej Jireš, se pokusil tento subžánr rozdělit na dva proudy, které z nedostatku jiných pojmů označil jako gaimanovský a miévillovský. Autorům, kteří tvoří v pomyslné gaimanovské škatulce – tedy městské fantasy, jež se odehrává především v čtenáři známých, a přesto netradičně zpracovaných metropolích – se věnoval už Jakub Ehrenberger. Tentokrát dojde řada na miévillovce.
Jak definovat nedefinovatelné?
Kdo alespoň trochu zná český fandom a jeho osobnosti z řad čtenářů, nakladatelů, žurnalistů a „těch, co mají vždycky pravdu“, nemůže se divit, že tehdejší Jirešův pokus vyvolal žhavou diskuzi, jaká se dá stále ještě dohledat v archivech. A není se čemu divit. Městská fantasy je opravdu tak nedefinovatelná, jak se její definice zdá na první pohled primitivní. A pokud už se ji Ondřej Jireš rozhodl takto orientačně rozdělit, stejně to není rozdělení úplně nejlepší. Zatímco gaimanovská škatulka se dá vymezit ještě poměrně dobře, s tou miévilovskou je to úkol obtížný.
Každý ještě pochopí, že městská fantasy á la Miéville se na rozdíl od svého jednovaječného dvojčete neodvíjí v reálném světě či v současnosti. Naopak se obvykle odehrává v jiné, často velmi zdeformované a bizarní, realitě. Ta autorovi (v kombinaci s drobnostmi jako silné ústřední postavy nebo jazyková zručnost) umožní vytvořit neopakovatelnou atmosféru, často (ovšem ne nutně) temnou a tísnivou, případně třeskutě originální a novátorskou. Jinými slovy, město tam není pouze bezduchá kulisa, ale živoucí, myslící, či se dokonce specificky projevující organismus, charakterizovaný právě svou atmosférou, zrozený spontánně nevysvětlitelnými cestami nejen z domů a infrastruktury, ale i z lidí a živočichů, kteří ho obývají. Když se trochu zamyslíme nad literární historií fantastických žánrů, zjistíme, že to je téma staré jak Metuzalém, které v motivu přelidněných sídel jen lehce metamorfovalo. Pokud k tomu přidáme fakt, že město jako takové fascinovalo mnohé autory (mainstreamové) literatury už od dob konce průmyslové revoluce (tedy, poloviny 19. století), je nasnadě, že takový subžánr se zrodil jen jako nevyhnutelný produkt dlouhých procesů.
China Miéville Zdroj: wikipedia.org
Právě miévillovský proud urban fantasy by se dal z výše naznačených důvodů označit za samotné jádro celé městské fantasy, přestože s tím mnozí jistě nebudou souhlasit. S úctou k famóznímu Neilu Gaimanovi a jiným autorům, které zmínil ve svém článku kolega Jakub Ehrenberger, kdo jiný by měl být hrdinou městské fantasy, když ne město samo? Ostatně, pokud se vrátím k zmiňované bouřlivé diskuzi nad Jirešovým rozdělením, jistý sicco se v ní moudře vyjádřil, parafrázuji: „Gaiman prostě napsal příběh. To, že se náhodou odehrává ve městě, není zas tak důležité.“
China Miéville a jeho vlna rozjívených dětí
Přestože označení miévillovská městská fantasy je pouze orientační a přinejmenším nepřesné, nelze nic namítat proti tomu, že China Miéville je současnému čtenáři nejpřístupnější a pravděpodobně i nejznámější autor tohoto proudu. Jeden z nejslavnějších britských spisovatelů fantastiky poslední dekády, jehož podrobný profil si můžete na Topzinu rovněž přečíst, se prosadil již svým prvním románem King Rat (1998, č. Král krysa, Laser-books 2006). Už v něm najdeme prvky městské fantasy, přestože ještě nejsou tak silné jako v pozdějších dílech. Mladý hrdina v knize zjišťuje, že jeho otcem není muž, který ho celé dětství vychovával, nýbrž Král krysa, magická, čtenářsky přitažlivá, postava z městského podzemí, která doslova vládne krysám a která kdysi dávno zneuctila chlapcovu matku, manželku hrdinova domnělého otce.
Biblí tohoto proudu městské fantasy je ale bezpochyby čtenáři i kritikou opěvovaná bichle Perdido Street Station (2000, č. Nádraží Perdido, Laser-books 2003, 2007 a 2010). Fiktivní mnohamilionová metropole Nový Krobuzon, dějiště celého románu, už je plnohodnotným organismem, manifestovaným mnoha loutkami, hlavními i vedlejšími postavami a především propracovanou atmosférou, která knize vládne díky neuvěřitelným popisům prostředí. Na stránkách opusu moderní fantastiky se setkáváme s mnoha rasami a bizarními charaktery, které mohou žít pouze v autorově bytelném světě a které jen dotvářejí celkový pocit čtenáře. Do světa, v němž Nový Krobuzon leží, se Miéville vrátil ještě ve dvou románech The Scar (2002, č. Jizva, Laser-books, 2004) a Iron Council (2004, č. Železná rada, Laser-books 2005 a 2010), ty už byly ovšem nebyly přijaty tak bouřlivě, ačkoliv zmiňované prvky se v nich objevují v jen o něco menší míře.
Miéville podobné motivy použil i v dalších knihách, Un Lun Dun (2007, č. Un Lun Dun, Laser-books 2007) a The City & The City (2009, č. Město a Město, Laser-books 2009), tam už však nehrají hlavní roli ani v nejmenším. Přesto silný vliv Miévillových prvních knih umožnil cestu mnoha novým autorům, kteří by se bez něj a bez jím zavedeného pojmu New Weird, v současnosti spojovaného s revoluční vlnou autorů, kteří se snaží prolamovat hranice mezi fantasy, sci-fi a hororem, jen tak neprosadili. Po vzoru britského spisovatele tam zakotvilo i několik tvůrců, kteří by do škatulky miévillovské městské fantasy bez problémů zapadli.
Nejvýznamnějším z nich je slavný americký autor, editor a nakladatel Jeff VanderMeer se svým městem Ambra, které na stránkách knih ožívá stejně jako Miévillův Nový Krobuzon. VanderMeer zasadil do tohoto světa množství svých povídek, novel a románů, z nichž jsme si mohli v češtině přečíst World Fantasy Award oceněný text The Transformation of Martin Lake (1999, č. Proměna Martina Lakea-Trochu divné kusy, Laser-books 2005). Uznání veřejnosti se dostalo také souboru City of Saints and Madmen: The Book of Ambergris (2001, rozšířeno 2002). Do stejného prostředí spadá i nedávno vydaný román Finch (2009), který u nás výhledově plánuje Laser-books. VanderMeerovi jako autorovi v Česku ale vyšla jiná kniha – Veniss Underground (2003, č. Veniss Underground, Laser-books 2006) – sbírka několika povídek a titulní novely, která opět hojně využívá prvků miévillovské městské fantasy. VanderMeer se navíc v ní ani v textech o Ambře nezdráhá použít i vyloženě drastických scén, drsně stimulujících lidskou fantazii.
S echt urban fantasy by se ovšem dali spojit i další autoři ze stáje New Weirdu, především Australanka Kirsten J. Bishopová, jíž u nás vyšel snový, atmosférický román The Etched City (2003, č. Vryté město, Laser-books 2006), a Jay Lake, jehož tituly The Trial of Flowers (2006, č. Květinová zkouška, Laser-books 2007) a The Madness of Flowers (2009, č. Květinové šílenství, přip. Laser-books) využívají prvků naturalismu a neskrývají svou dekadentní neotřelost.
Největší originalita má vždy největší vliv
Miévillovská městská fantasy se ale neomezuje jen na New Weird, tam se jen náhodou koncentruje. Už její první výhonky se dají vypozorovat v legendárním městě spisovatele Michaela Johna Harrisona, jehož dílo z počátku 70. let 20. století ovlivnilo množství současných autorů. Jeho metropole Viriconium, zasazená na zpustošenou Zemi, tu musí čelit útoku záhadných „barbarů“. Souhrnné vydání všech svazků série plánuje v českém překladu nakladatelství Laser-books.
Z přelomu dvacátého a jednadvacátého století, kdy urban fantasy, která datuje své počátky do 80. let, nabrala na síle, lze jmenovat mnoho dalších románů, jež si kromě atmosférické městské fantasy pohrávají i s motivy nekrvavého hororu nebo surrealismu. Příkladem za všechny budiž The San Beneficio Canyon od Michaela Cisca, sbírka Punktown a román Monstrocity od Jeffreyho Thomase nebo kniha Rats and Gargoyles Mary Gentleové. Jako smutný fakt musí čeští čtenáři přijmout skutečnost, že těchto a mnoha dalších radikálních a originálních románů se v domácím překladu kvůli (plně pochopitelné) nakladatelské politice dočkáme až za hodně dlouho, pokud vůbec.
Nejlepší na tom celém kolotoči stále se vyvíjejícího subžánru ovšem je, že proud jaderné městské fantastiky (společně s New Weirdem), nastupuje v posledních letech stejnou cestu jako kyberpunk na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Její vliv se stal z pochopitelných důvodů, z nichž atraktivita městského prostředí je jen jedna z mnoha, tak silný, že mnoho autorů, ať už vědomě či podvědomě, začíná zapojovat její prvky mezi řádky svých románů. Příkladem za všechny budiž u nás rok staré Lži Lockeho Lamory od Scotta Lynche, Zjizvená noc Allana Campbella nebo Stíny v létě Daniela Abrahama. Přestože se ani jeden z těchto titulů nedá při nejlepším mínění zařadit mezi čistou městskou fantasy, všechny se částečně odehrávají ve městě a jsou svázané jeho vlivem.
Jádro městské fantasy, které dnes už můžeme jako miévillovské označovat jen ze setrvačnosti (koneckonců, od Jirešova rozdělení uběhl už nějaký ten pátek), se tedy pomalu zakořeňuje i v dílech spisovatelů, který by s ním nechtěli mít nic společného. To je i jeden z důvodů, proč se urban fantasy obecně často řadí pod subžánr contemporary fantasy, jakousi „současnou fantastiku“. Když navíc připočteme fakt, že velký počet inkriminovaných autorů revoluční městské fantasy koketuje s obrovským množstvím dalších žánrů a subžánrů od steampunku a kyberpunku přes magický realismus až po staré dobré přátele surrealismus, naturalismus a civilismus, zjistíme to, z čeho jsme vlastně na začátku vyšli. Že městská fantasy se jako relativně mladý subžánr stále vyvíjí a má milion tváří, které se dost dobře nedají definovat, a že všechno je to nakonec o tom, jestli si tu knížku, co právě držíme v ruce, užijeme nebo ne.
