Podzimnímu setkání fanoušků fantastických žánrů, které každoročně pořádá Městská knihovna v Praze, tentokrát konkurovalo venkovní slunečné počasí, ale i tak se našlo mnoho zapálených fandů.
Mezi návštěvníky CONiáše se našli mladí i staří Autor: Jan Pohunek
Jednodenní CONiáš je ve fantastických kruzích již zavedenou jednodenní akcí, kterou pořádá Městská knihovna v Praze. Není tak divu, že kritické chyby už pátý ročník dávno vychytal, a účastníci se nemuseli potýkat s žádnými nesnázemi. Stačilo přijít, přiznat se ke vlastnictví knihovní průkazky (nebo platné Opencard) a vejít do prostory Malého sálu ústřední knihovny, kde už od deseti hodin probíhal program tematicky zaměřený na magii.
Snad kvůli relativně časným ranním hodinám (vezmeme-li v potaz, že se jednalo o sobotu) zahájili organizátoři program přednáškou o Harrym Potterovi, tedy tématu částečně dětském. Mladí účastníci se ostatně vyskytovali tu a tam po celý den, ovšem již záhy jejich nohsledové v podobě rodičů pochopili, že přímo pro ratolesti CONiáš určen není.
Už jen taková přítomnost hovorného a nepřehlédnutelného Jiřího W. Procházky na pódiu dokáže zamrazit v zádech. Autor legendárního Kena Wooda ovšem nejen že vypadá hrozivě, ale spolu s Vladem Ríšou dokáže i poutavě vyprávět nejen o svých magických zážitcích.
Procházka zachycen v klidném okamžiku Autor: Jan Pohunek
Sobotní CONiáš se vůbec nesl v duchu příjemného posezení s hvězdami české fantastiky, které se v průběhu dne střídaly na pódiu. K magii své slovo řekli Jan Kantůrek, český překladatel Pratchettovy Úžasné Zeměplochy, Františka Vrbenská, známá čarodějka Petra Neomillnerová (která v zákulisí provozovala i okultní věštírnu) nebo zarytý skeptik a magický nevěříci Leoš Kyša, jenž naopak nabídl poněkud střízlivější pohled na čáry a máry. Ono není občas na škodu se na vznešené umění z fantasy knih podívat skrz filtr placebo efektu nebo takzvaného chladného čtení.
Sauronovo péro našlo svého majitele
Ovšem přednášky nejsou to jediné, na co se na cony chodí. Boris Hokr a Leoš Kyša tu kupříkladu vyhlásili dlouho očekávané výsledky svých zbrusu nových žurnalistických ocenění pro fantastické weby a časopisy. Jako nejlepší se ukázal být se svým seriálem Hrdinové třicetileté války Míla Linc, který na CONiáši rovněž křtil vlastní knihu Mrtví muži netančí. Svého oceněného si našlo i Sauronovo péro, jakási anticena, v známém spisovateli Ludvíku Vaculíkovi za jeho sloupek, v němž nemilosrdně a především nesmyslně očerňuje komiks jako médium.
Očima Anny Malé: Vzhledem k brzkému začátku celé akce se Malý sál začal zaplňovat až okolo polední. Právě včas na přednášku Jiřího W. Procházky a Vlada Ríši, kteří si v první řadě nebrali servítky a poradili možným budoucím spisovatelům magické tipy, kde shánět inspiraci v řadě druhé. Svým dílem do vínku přispěl i věčný magický nevěřící Leoš Kyša. Ten odhalil, že magie je vlastně jen výborná výmluvnost některých lékařů. Stejně jako v loňském ročníku, i letos křest nových knih z nakladatelství Straky na vrbě doprovázelo krátké dobové divadlo, v němž účinkovali i sami autoři, Míla Linc a Jan Dobiáš. Ovšem na jednu z nejzajímavějších přednášek si návštěvníci museli počkat až do šesté hodiny večerní. Opravdu, mít naživo přečteno prvních pár stránek z Otce prasátek od Terryho Pratcheta překladatelem Janem Kantůrkem, stálo za to. Plus ještě různá vyprávění o setkání se slavným autorem či pár zajímavých historek ze zákulisí Divadla v Dlouhé z úst herce Martina Matějky, který účinkuje v divadelním zpracování Pratchettových knih. Sečteno a podtrženo, pátý ročník CONiáše se vydařil. Den byl magický po mnoha stránkách a můžeme se jen těšit na téma, jež bude vymyšleno na příští rok.
Míla Linc podepisuje román Mrtví muži netančí Autor: Jan Pohunek
Mezitím venku před příjemně zaplněným sálem fungovaly pobočky fantastických nakladatelství, jmenovitě Strak na vrbě a Zoner Pressu, půjčovna deskových her, turnaje v karetní hře Magic: The Garthering nebo Výměna knih, pult, kde bylo možno směnit svůj ohmataný a tisíckrát přečtený výtisk staré klasiky za něco cizího a neznámého.
A kromě všech služeb, které CONiáš nabízel, se samozřejmě v prostorách dalo nalézt i mnoho osobností české fantastiky – vždyť CONiáše jako menší con navštěvují pouze dvě skupiny lidí: obyčejní fanoušci a lidé, kteří v malém českém rybníčku něco znamenají. A pokud jejich poměr není přímo jedna ku jedné, velmi se tomu blíží. Pro člověka tedy není nic snadnějšího, než se dát do řeči s jedním z hostů a korunovat svůj zážitek z kvalitní fantastické akce i fantastickým setkáním. Já tak rozhodně učinil.
