Daniel Tučka, kterého čtenáři FANZINE.cz pravděpodobně znají jako loňského finalistu literární soutěže Fantastická povídka, vydává knižní debut Umrlčí tanec. Nejen o románu, který vyšel 5. prosince, se rozpovídal v našem rozhovoru.
Gratulujeme ke knižnímu debutu, který ti vychází tento měsíc pod názvem Umrlčí tanec. Tvůj román tak trochu navazuje na motivy z některých tvých povídek, které uspěly v literárních soutěžích. Co se ti povedlo z těchto dřívějších příběhů spojit a okolo čeho se má točit nový příběh?
Děkuji. Městská fantasy se nemůže obejít bez nadpřirozených bytostí, které tu s námi (vedle nás) žijí po tisíce let. V Umrlčím tanci potkáte víly (zmiňované v povídce Opus 10/12) i vodní (ne)tvory, samozřejmě dokonale asimilované lykantropy (Mezi psem a vlkem), středověkého inkvizitora skutečně žijícího v patnáctém století (Řekni mi jméno) a lehce steampunkový motiv provází i jednu z důležitých postav příběhu (Rezavé ovce).
Zbývají… ano, upíři. Jsou tam. I když ve světle jiných, původních charakterů, jako jsou krásná čarodějka, bývalý mnich, ukecaná Meluzína, časoběžník Hodinář a Smrt, nejspíš nebudou tolik zářit.
V podstatě jde o romantický příběh o lásce, odhodlání, přátelství a smrti. Se spoustou temnoty, beznaděje, krve, mrtvých, nemrtvých, magických rituálů, boje, střelby, krajkových rukaviček, pruhovaných podkolenek a nečekaných zvratů. Prostě to, co máte rádi. Tak, jak to mám rád já.
Už jsi prozradil, že jsi knihu napsal za půl roku. Znamená to tedy, že jsi začal psát bezprostředně po vyhlášení výsledků literární soutěže Fantastická povídka 2011 na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě?
Tou dobou už se rukopis válel u nakladatele. Proces korektur může oscilovat mezi několika měsíci a pár lety, záleží na vaší rychlosti zapracování připomínek, příznivých okolnostech, skvrnách na slunci, atmosférických poruchách, rosném bodě…
Další blíže nespecifikovanou dobu čekáte na předmluvu (skvělý Martin D. Antonín, neplést s G.R.R. Martinem, i když píší podobně obsáhlé knihy) a to nezmiňuji obálku.
Námět tě prý ale napadl už před 20 lety. Vzpomeneš si, kdy přesně tě to napadlo? A jak se ti povedlo myšlenku nezapomenout?
Ano, bylo to přesně 21. března v 8:26. Drobně mrholilo a já jsem měl na sobě černou košili s proužkem a v ruce notýsek, kam si všechno zapisuji, takže nic nemůžu zapomenout. Navíc mám samozřejmě fenomenální paměť, to je klíčová vlastnost každého spisovatele…
Takže: bylo to přesně 12. prosince v 16:15… Hm. Neříkal jsem to už?
Nutno podotknout, že v civilním životě pracuješ jako grafik a sám sis vytvořil k Umrlčímu tanci knižní trailer, ze kterého je vidět, že ho dělal profesionál. Dělal jsi v rámci své profese už dřív něco podobného?
Upoutávky na film ano, knižní trailer je v rámci českého trhu docela novinkou. Dá se říct, že mi dal zabrat, od konceptu po finální podobu přes dva měsíce. Pokud byste měli zájem o podobný, dám vám dobrou radu: nepouštějte se do toho! V jednom člověku se vám Harry Potter křížený s Hobitem, Avatarem a Stmíváním dohromady nikdy nepovede a výsledek bude vždycky hodně ořezaný kompromis.
Prozraď, co z knihy je v něm zachyceno.
Tahle otázka souvisí s předchozí: abych vytvořil konkrétní scény, musel bych mít alespoň rok placeného volna, asistentku a dvacet indických animátorů bez nároku na mzdu. Takže je to výtvarná stylizace určitých vizuálně perspektivních motivů z knihy, doplněná symbolickým vyjádřením podstaty příběhu. Stručně: slušný demo.
Obálku knihy má na svědomí výtvarník Tomáš Kučerovský. Nelákalo tě vytvořit si sám i toto?
Jsem zastáncem toho, aby člověk dělal jen to, na co má. A zbytek je lepší přenechat profesionálům. Obálka je toho zářným příkladem – Tomáše jsem si vybral sám, protože mi jeho výtvarné počiny přijdou zajímavé, navrhl mu různé motivy, ale výsledek předčil očekávání. Není to typicky žánrový model sexy-kočka versus osvalený chlapák, ideálně s přečnívajícím zubem, a takový není ani Umrlčí tanec, přestože v něm čtenář potká různou nepřirozenou havěť.
Nakladatel ti původně odmítnul jinou knihu, kterou teď přepisuješ. Jakou jí dáváš šanci? Kdy vyjde a čím se zabývá?
Dokud se neprodá alespoň jeden Umrlčí tanec, šance se rovnají nule. Jde opět o kolektivního hrdinu, o politicky nekorektní sci-fi blízké budoucnosti, terorismus a spoustu nemrtvých, k nerozeznání podobných jistým politikům, sportovcům a hvězdám showbyznysu.
Nicméně je pravděpodobnější, že dřív vznikne steampunkový román s pracovním názvem Pelyněk.
03:50
Radovan Kolbaba, druhý finalista literární soutěže vyhlašované naším magazínem, kterému vychází tento měsíc knižní debut, řekl, že mu Fantastická povídka pomohla na sebe upozornit. (Čtete více) Ty jsi na sebe upozorňoval samozřejmě také delší dobu i v jiných soutěžích, přesto, pomohl i tobě loňský úspěch v literární soutěži FANZINE.cz?
Fantastická povídka je sice nová, ale pečlivě a působivě vedená soutěž. (Můžu si dovolit srovnávat.) Organizátoři ostatních by si měli vzít příklad. Už jenom tento rozhovor je toho skvělou ukázkou. S kolika finalisty (nebo vítězi) jiných soutěží se v médiích podobně nakládá? A proč vůbec nemá SF&F komunita kromě seriózních článků i svůj bulvár, svoje palcové titulky, svůj hvězdný prach, blesk a hrom?
Ve Fantastické povídce jsi získal 8. místo s fantasy povídkou Na věčnou památku. Měl jsi při své práci a psaní své prvotiny čas sledovat letošní ročník soutěže? Komu jsi fandil?
Bohužel ne. Ale jsem rád, že zvítězil právě loňský debutant Tomáš Řezníček. Potvrzuje tím, že se opravdu jedná o soutěž začínajících talentů, nikoli vytrvalých grafomanů, co měli zrovna štěstí.
Nemrzí tě trochu to, že nyní opouštíš po tolika letech sféru literárních soutěží, kde ses prakticky každoročně umísťoval na předních pozicích?
Přestože bych rád psal zejména delší věci, povídky rozhodně opustit nehodlám. Nejspíš omezím soutěže, kterým nevychází sborník, a ty, kde to zakazují pravidla (Fantastická povídka, O nejlepší fantasy…). Podle času a nálady bych rád přispíval i nadále do CKČ, stejně jako to dělá např. Jana Rečková. Umístit se znamená nejsnadnější cestu k publikování. Chápu, že mnohým nováčkům připadá nespravedlivé soutěžit po boku ostřílených matadorů, ale tohle není olympiáda. Všichni přece máme stejné šance vyhrát. Alespoň teoreticky.
Tvou povídku Na věčnou památku si na FANZINE.cz do této chvíle přečetlo přes 28 tisíc čtenářů. Tušíš, jak velkou máš kolem sebe skupinu fanoušků?
To číslo je opravdu vysoké. Pokud si každý koupí mou prvotinu Umrlčí tanec, budu tři roky sedět doma a psát pro ně knihy. Přísahám!
Chystáš se s nimi osobně setkávat například na conech?
Pokud má někdo chuť se mnou komunikovat, stačí napsat (viz www.danieltucka.cz). Také se nebráním pozváním na pivo (whisky, oběd, jachtu, cestu kolem světa apod.), kdekoli se vyskytnu. Umím i podepisovat knihy a jako každý autor mluvit hodiny o sobě a svých textech. Unudíte se k smrti. Vážně. Zkuste to.
Kdo je Daniel Tučka?
Pochází z Brna, od roku 2001 žije a pracuje v Praze. První prací, zaslanou do Ceny Karla Čapka, obsadil v kategorii mikropovídka místo druhé (Mlok 2008), od tohoto úspěchu se do finále dostal ještě třikrát (Mlok 2009, 2010, 2011). Jeho další práce najdete ve sbornících Žoldnéři fantasie v letech 2010, 2011, 2012 a Ježíšku, já chci plamenomet 2008, což jen potvrzuje, že není žánrově vyhraněný a rád literárně experimentuje. Do budoucna se chce věnovat zejména delším příběhům, přičemž se od něj dočkáte oblíbených subžánrů urban fantasy, magického realismu, steampunku, kyberpunku a sci-fi z velmi blízké budoucnosti.
