Jsou to dva měsíce, co se na Topzinu objevila moje recenze na Kushielovu střelu Jacqueline Carreyové, rozsáhlý epický román psaný povětšinou pro ženy. Uplynul leden a únor a jsem tu zas. Tentokrát s novou fantasy, která se svými prvky nejvíc blíží právě Kushielově střele. Ovšem o vykrádání by se dalo mluvit jen stěží.
Ilustrační foto. Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Pokud se zeptáte světových vyhledávačů na čtenářské ohlasy na Dceru čisté krve americké autorky Anne Bishopové, zjistíte, že se dotyční děli na dvě skupiny. Na ty, kteří knihu vyzdvihují vysoko nad průměr, a na ty, kteří ji sráží do rovin nečitelného braku. Jak už to tak bývá, pravda leží někde uprostřed.
Hned na prvních stránkách nás autorka vrhá do svého propracovaného, složitého světa a jen tu a tam poskytuje vysvětlení. Přestože si mnoho čtenářů stěžuje na absenci politické či fyzicko-geografické mapy autorčina světa, ta není vůbec důležitá, na rozdíl od seznamů drahokamů a hierarchie, jež ke knize přiloženy jsou. Svět Anne Bishopové totiž ovládají povětšinou ženy, které sedí na trůnech všech důležitých zemí. Muži slouží povětšinou jako jejich bojovníci a kurevníci, přestože se dokážou vypracovat i na pozice, kde požívají více moci, než leckterá dáma. Vyprávění nás průběžně zavádí do trojice říší/sfér – Pekla, kam odcházejí ti, již se vzepřeli smrti a stali se démony, Kaeleeru, říše stínů, a Terreille, světa obyčejných smrtelníků. Ti, pokud pocházejí z čisté krve, se rodí s jedním z méně mocných magických drahokamů, aby později na prahu dospělosti obětovali Temnotě a získali drahokam nový, maximálně o tři úrovně silnější. Kameny slouží jako úschovny magické energie, která se dá s přiměřeným množstvím psychického vypětí použít a později postupně zase doplnit. Autorčin svět je vůbec magií prosáknut skrz naskrz, v příběhu potkáváme obrovské množství dalších narážek na magické rasy, rituály, zvyklosti a zvláštnosti, které vás občas donutí si uvědomit, že byste mohli zvednout tu čelist, která vám před pěti minutami upadla.
Společně s detailní podrobností světa, jež je vlastní spíše ženským autorkám, se do románu vetřely i komplexní psychologické profily jednotlivých protagonistů. Hlavní hrdinka, většinu času dvanáctiletá Jaenelle, se nikdy nestane tím, kdo příběh vypráví. Vždy nazíráme na její fascinující osudy skrz postavy vedlejší, většinou mužské, které se pohledu na mladou Čarodějku nemohou nabažit. Přebývá v ní totiž duch mnohem silnější, než jakého doteď potkali. Už od narození disponuje obrovským magickým potenciálem, díky němuž dokáže například cestovat mezi všemi třemi sférami, přestože ta nejjednodušší kouzla jí dělají problémy. Není tak divu, že její rodina ji zavírá do ústavu pro chorobně nemocné. Z jejich pohledu nemá pro kouzla žádné nadání a navíc každou chvíli blábolí o svých vymyšlených fantaskních přátelích z dalekých říší. Zápletka pro sociální fantasy drama jako dělaná.
Pokud by román Dcera čisté krve nebyl autorčinou prvotinou, pravděpodobně by jí vynesl celosvětovou slávu, přestože se jedná hlavně o román pro ženy, přestože obsahuje scény, které by si dvanáctiletí před spaním číst neměli. Jenže kvůli tomu, že Bishopová s Dcerou čisté krve debutovala, obsahuje i spoustu logických chyb, množství nedotažených nápadů a osudů vedlejších postav, které ve výsledku působí jako balast, jež se dal osekat (v samotném závěru se autorka snaží alespoň část z naťuknutých motivů zmínit, ale udělat to tak se všemi je prakticky nemožné), vad na jednotlivých charakterech (to platí zvláště o těch mužských, což ale nemůžeme mít Bishopové za zlé) a kvanta dalších drobných nedostatků, kterými se ospravedlňují všichni antifanoušci Dcery čisté krve. Já sám jsem si často při čtení říkal: „Kdyby to nemělo tak zajímavé motivy, už to dávno letělo do kouta.“
Pokud se vrátím k v úvodu zmiňované Jacqueline Carreyové a její Kushielově střele, Dcera čisté krve k ní má povážlivě blízko. Ani jedna z autorek se neštítí brutálních a sexuálních scén, oba světy jsou propracované, plné mystična/magična, obě autorky používají poutavý vyprávěcí styl. Kdybych měl obě knihy srovnat co do kvality, hodnotil bych Kushielovu střelu o něco lépe, nebylo by to však o moc.
Dcera čisté krve Anne Bishopové je opět čtením převážně pro ženy, přestože si jí užijí i muži. Je nápaditá, staví na charakterech víc než na epičnosti a punc brutality a sexuality vyvažuje její až téměř romantický podtext. Koneckonců cena Williama L. Crawforda za celou trilogii Černé drahokamy mluví za vše. Jen kdyby si s tím autorka dala ještě víc práce a udělala knihu ještě komplexnější a propracovanější.
Název originálu: Doughter of the Blood
Český název: Dcera čisté krve
Autorka: Anne Bishopová
Překlad: Jana Odehnalová
Obálka: Larry Rostant
Počet stran: 528
Vydal: Triton, Praha 2010
Doporučená cena: 318 Kč
Hodnocení: *** (60%)
