Desková hra Člověče, napij se! Pro alkoholiky i abstinenty
Redakce
21. 7. 2010
Existuje dnes vůbec někdo, kdo by neznal legendární hru Člověče, nezlob se? Patrně nejspíš jen nemluvňata, která ji ještě neznají. Jinak je tato desková hra natolik známá a zažitá, že ji jistě není třeba extra představovat a rozebírat. A pak hlavním tématem tohoto článku je hra podobná, avšak ne zcela totožná. Je zábavnější? Záživnější? Liší se hodně od své předlohy? To napoví následující řádky.
Princip je v podstatě stejný. Hráči hrají se čtyřmi figurkami, které musí ke svému vítězství kompletně a jako první dopravit do domečku. A aby to nebylo tak jednoduché, mohou se soupeři navzájem vyhazovat, zkříží-li jeden tomu druhému cestu. To se však náročnému hráči může zdát pro tu správnou zábavu jaksi málo. A hned jsme u jednoho a asi nejvýznamnějšího rozdílu. Aby totiž nebyla hra tak jednotvárná a průhledná, existuje v Člověče, napij se! několik zádrhelů a překvapení, která dokážou opravdu slušně zamíchat s pořadím. Je pravda, že i u normálního Člověče se může stát, že zdánlivě vyhrávající šťastlivec čeká třebas půl dne, než mu padne jednička na vstup do posledního chlívečku, a mezitím jej dosud silně zaostávající soupeř stačí předběhnout. Avšak nemůže se nikdy přihodit, aby se hráč během jediného hodu dostal ze začátečních pozic těsně před domeček, nebo aby naopak šel o pěkných pár políček dozadu. V Člověče, napij se! to není problém. Stačí k tomu pouze stoupnout si na to správné políčko.
Ale vezměme to popořadě. Hru mohou hrát maximálně čtyři hráči. Varianta pro šest lidí zde (konkrétně v původní první verzi) sice bohužel není možná, ovšem zato je o něco delší celková trasa figurek. Ty jsou rovněž čtyři pro každého hráče, avšak vyskytuje se tu navíc ještě jedna figurka „do foroty“ a tou je láhev. Nasazuje se do hry současně s figurkou hráče, který začíná, avšak nespadá do jeho vlastnictví. Může s ní hrát, resp. vyhazovat kdokoliv, připadá-li mu to v danou chvíli vhodné. Musí však svůj záměr oznámit předem. Výhoda hry lahví spočívá v tom, že se tato figurka nikdy nedá vyhodit. Na druhou stranu s ní nelze jít do žádného z domečků, protože její účel tkví pouze ve škodolibých vyhazovech.
Aby hra příliš neutrpěla na své pověsti, nestartují figurky odnikud jinud, než z hospody. Pak klasicky pokračují svou cestou rychlostí, kterou jim určuje kostka. Ovšem občas se mohou dostat na rozcestí a v tom případě si pak mohou vybrat, jestli půjdou kratší nebo delší trasou. Leckdo by si pomyslel, co je v tomto případě ještě k rozmýšlení, delší trasa přece nemůže ničím lákat. Omyl; naopak se může vyplatit, protože na ní nehrozí zabloudění v lese nebo brodění v bažinách (v praxi se jedná o čekání na šestku).
Co však způsobuje ty nenadálé a velké změny v pořadí soupeřů? Jsou za tím políčka označená písmenem „K“, která jsou rozmístěna porůznu po celé trase vyjma zkratek. Stoupne-li hráč na takovéto políčko, je oprávněn, (resp. povinen) z předem připraveného balíčku vzít a otočit kartu, která mu určí další osud. Karty mohou padnout šťastné nebo úplně k vzteku a mohou se týkat čistě figurek nebo i samotných hráčů. Příkladem té druhé varianty může být občas i vítaný úkol – „odskoč si na záchod“ (jedno kolo nehraješ), stylový „dopij sklenici“ nebo příkaz „zachrochtej“. Se samotným průběhem hry pak ale více zamávají karty typu: „vrať se o tolik polí, kolik ti je let“, „jdi dopředu o tolik polí, kolikátého je dnes“, „vyhoď libovolného hráče před tebou“ neb „dohání a vyhazuje tě láhev“. Když už se přes veškerá úskalí, či naopak s pomocí šťastných karet, dostane hráč s figurkou těsně před domeček, pořád ještě nemusí mít vyhráno. U vstupu do obydlí totiž číhá naštvaná manželka s válečkem, a když na ní manžel narazí (figurka stoupne na poslední políčko před domečkem), raději prchá před sprškou ran a urychleně se vrací zpátky do hospody.
Hra svým názvem skutečně evokuje pijáctví a i sám návod obligatorně (povinně) vyjmenovává případy, kdy se hráč musí napít. Např. na samém začátku hry, při vyhození nebo jen střetu s lahví, při vyhození soupeřem apod. Existuje tu tudíž pravděpodobnost, že potencionální hráče neholdující alkoholu bude tato hra předem odrazovat. Avšak ani v pravidlech, ani nikde jinde není napsané, že je nutnou povinností sáhnout po pivu, slivovici či jiných lihovinách. Záleží čistě na každém jedinci, nebo případně na domluvě party, co kdo bude pít. Jestli obyčejnou vodu či vodku, medovinu či džus, čaj nebo mléko. Ať již si každý vybere, co chce, správný a veselý náboj hra jistě jen tak neztratí.
Když se dívám po informacích o této hře na internetu, nepřekvapuje mě, že je de-facto pokaždé spojována s alkoholismem a pitkami; koneckonců poukazuje na to název, grafika i návod. Pozastavuji se však nad uváděnou věkovou hranicí 18+. Dle mého názoru (pokud nejsou při hře využity lihoviny) není ve hře pranic, co by mohlo výrazněji ovlivnit zdravý duševní vývoj nebo ohrozit mravnost dětí a mladistvých. Vzhledem k podobnosti s tradičním Člověče, jsou pravidla pochopitelná i pro předškoláky a navíc všechny z obrázků jsou humorně kreslené, tudíž je i spojitost s realitou značně omezená. Je pravda, že na některých z karet jsou vyobrazeni chlapíci s půllitry piva, což už může být konkrétnějším ukazatelem, avšak vrátila bych se k tomu, co už jsem jednou psala – pít člověk může co chce (nebo alespoň tak jsme to já i mí kamarádi pochopili… možná naivně). Věkovou hranici bych tedy spíše zaměnila na doporučení dohledu starší osoby, pokud by se hru rozhodla hrát čistě jen dítka školkou povinná.
Na závěrečné doplnění lze uvést, že hra se začala objevovat na pultech prodejen cca. od roku 1995 a od té doby byla již třikrát novelizována. První vydání se již samostatné skoro neprodává, avšak v kombinaci s Člověče, napij se! 2 jej lze koupit celkem snadno. Relativně nejnovější je zatím třetí vydání a pak Člověče, napij se! V.I.P. Rozdíl těchto novějších verzí spočívá v jejich vylepšení, např. co do grafické kvality a karetní kvantity, a v rozšíření okruhu hráčů až na 8 lidí. To je zajisté velká výhoda, jelikož i zde platí: čím více hráčů, tím větší zábava.
Název hry: Člověče, napij se!
Typ hry: Desková
Výrobce: Richard Pilgr
Cena: cca. 250 Kč
Počet hráčů: 2-4
Hrací doba: různá; střední i dlouhodobá (40 – 160 minut)
Doporučený věk 18 + (7 +)Hodnocení: ****
Klady:
Jednoduchost
Humorný vzhled od známého českého kreslíře
Karty s řadou zábavných a „vypečených“ úkolů
Dynamičnost
NepředvídatelnostZápory:
Pro někoho nelibé obrázky a asociace alkoholismu