RECENZE: Deskovka Česká hudba nese další trošku do mlýna vědomostních her

Fanouškům her a české hudby, jimž jen Klasika nestačí, se nyní nabízí na míru šité vyžití. Ale nejen oni jistě ocení nový díl vědomostní série od Albi, deskovou hru Česká hudba.

A už je to tu zase. Další přírůstek do rodiny vědomostních her s dodatkem otázky a odpovědi. Kdo však má rád starší brášky, jako jsou například Český film či Světový film, s velkou pravděpodobností si oblíbí i deskovou hru Česká hudba. Nic se nemění ani na principu hraní, ani na výrobci, jímž zůstává společnost Albi.

Kverulant by nejspíš ohrnul nos a zabručel: fakt kumšt donekonečna omílat jeden a ten samý druh hry. Zase nic nového. Neměl by pravdu. Tento poněkud hloupý argument lze snadno logicky napadnout. Jednak není Česká hudba totéž, co předchozí hry, a jednak už mnoho chytrých lidí přišlo na to, že chtít nacházet stále něco zcela nového je nesmysl. Drtivá většina nápadů už se dávno někomu v hlavě zrodila. Šikovný člověk tudíž nevymýšlí znovu to, co už beztak někdo jiný vymyslel, ale umí to správné vyhledat a efektivně využít.

Česká hudba sází na osvědčenost předchozích her ze série a dělá dobře. Jejich vydařenost jasně dokládá oblíbenost a prodejnost. Klíč k úspěchu všech kousků tkví v tom, že si každá deskovka od těch ostatních vypůjčuje pouze některé prvky, ale jinak si zachovává svou vlastní tvář a originalitu.

Jedinečností rozhodně září celá tematika a kategorie otázek. Česká hudba se zde dělí na populární, tradiční, filmovou hudbu, country a folk, dále na různé a doplň text. Oblast tradiční hudby může zpočátku evokovat domněnku, že si jí hra vypůjčila z Klasiky (také vědomostní hry o hudbě ze série otázky a odpovědi). Jde však vesměs o známé lidové písně, někdy až notoricky. Kdyby tudíž soupeř za ostatními příliš pokulhával, to by bylo, aby jej nezachránila písnička Skákal pes přes oves. Všechny kategorie včetně jejich obsahu se zdají být navrženy velmi dobře a především tak, aby si každý našel to svoje.

Vyhrává ten, kdo si z žetonů složí celou vlastní vinylovou desku. Foto: Petra Vlková, Fanzine.cz

Znalý hráč si nemusí příliš lámat hlavu s pravidly, ale nováček konečně také ne. Opět se chodí po plánu dokola, odpovídá na otázky (někdy s nápovědou, někdy bez) a za správné odpovědi se dostávají žetony. Aby však měli odpůrci ještě menší důvod k nespokojenosti, vyskytují se i v systému hry určité změny a inovace.

Některé nelze přehlédnout už na první pohled. Hrací plán má tentokrát stylový kulatý tvar a ani žetony nepředstavují tradiční čtvercové placky. Nasbírá-li jedinec všech šest, dostane se formou puzzle ke své malé vlastní vinylové desce. Vyhrává ten, kdo ji složí jako první. Ačkoli jde o poměrně malé estetické vylepšení, celkovému efektu to připisuje významné body k dobru.

Teprve až na druhý pohled si jedinci mohou všimnout, že do středového pole oproti zvyku nevedou žádné čáry. Zmatky a nejasnosti ale nehrozí. Hráči se doprostřed přesunou jednoduše tehdy, nasbírají-li na vnější dráze čtyři žetony. Zbylé dva na ně čekají uvnitř. Tato změna opět vede k lepšímu, protože napravuje malý nešvar z předešlých her, kde občas trvá až příliš dlouhou dobu, než člověk získá poslední žeton. Avšak náročnější jedinci nemusí mít strach. Tolik novinka cestu k cíli neusnadňuje, protože za špatnou odpověď lze o žetony dokonce přijít a vrátit se zpátky na vnější dráhu.

Klasická verze hry Česká hudba v plném proudu

Malé překvapení čeká na spoluhráče i na startovních políčkách s žolíkem, další má přichystané oblíbená party verze hry na druhé straně plánu. Pokud by se někdo z nepochopitelných důvodů těšil, že zmizela pantomima a kreslení, byl by zklamán. Vypařilo se však mluvení a světe div se, nahradilo jej broukání. Takže opět nic pro stydlíny.

Samozřejmě tu nesmí chybět také určité téma postupu. A co může být více příhodnějšího než zlatý slavík. Tomu se přizpůsobuje grafika plánu i pomyslné kategorie, ačkoli jen poslední tři od konce. Každá kariéra však má svůj začátek a u zpěváka to zrovna může být sprcha a později třeba pohřby.

Zlatý slavík patří přece jen mezi nejvýznamnější české hudební ocenění a tudíž těžko vybírat pro obrázek obalu hry někoho jiného než zpěváky těmito trofejemi ověnčenými. Pravda, že pohled na zavřenou deskovku může někomu navodit mylné představy o obsahu a teoreticky jej i odradit.

Jen za správné odpovědi se hráč dostane k celé vinylové desce

Ale to by koneckonců hrozilo i kdyby se na obalu skvěl pouhý nápis Česká hudba. Nehodí se předem vynášet rozsudky typu: to nebude nic pro mě, mně se nelíbí moderní česká hudba, nebo naopak, mně se nelíbí české vykopávky. Jak už bylo zmíněno výše, vybraná směs nepostrádá dostatečnou pestrost a variantnost, tudíž si každý najde to své (snad jen vyjma těch, kdo nesnáší českou hudbu kompletně).

Mezi to, co hráči potřebují k vítězství, patří kousek vědomostí, štěstí a také trochu nadání, co se týká party verze. O zbytek už se postará náhoda. Hlavním charakteristikám dominuje velká zábavnost a ohledně negativ nepůsobí nic natolik viditelně, aby se to dalo vytknout. Přestože stojí Česká hudba už jako několikátá v řadě vědomostních her s otázkami a odpověďmi, může se hrdě hlásit o místo mezi těmi nejvydařenějšími.

Název hry: Česká hudba – otázky a odpovědi
Typ hry: Desková, znalostní, společenská, rodinná
Výrobce: Albi
Doporučená cena: 649 Kč
Počet hráčů: 2 – 6 (party verze: 4 – 12)
Hrací doba: 45 min
Doporučený věk: 12 +

Hodnocení: ***** (90 %)

Klady:
Originální tematika
Vtipné úkoly, hodně otázek
Rozšiřuje všeobecný přehled v oblasti české hudby
Jednoduchá a osvědčená pravidla
Tematické zpracování žetonů i desky
Nové prvky vylepšující systém hry
Velká zábavnost

Zápory:
Několik překlepů v textu karet