Dlouhý sprint s Ozvěnou slibuje výlet k počátkům tvorby Miroslava Žambocha
Jakub Ehrenberger
4. 11. 2009
Nová kniha z dílny zavedeného literárního řemeslníka Miroslava Žambocha míří na předvánoční trh. Ačkoliv přívlastek nová jí upírat nelze, autorovy pečlivé čtenáře salvou dosud nepublikovaných prací nezahltí. Přesto bude i překvápko.
V knihkupectvích často najdeme knihy s tajuplnými názvy, jejichž obsah a žánrové zařazení někdy nezjistíme ani po přečtení anotace. Hned vedle nich leží tituly, co se sice netváří zrovna dvakrát jednoznačně, přesto máme alespoň určitou představu, co od nich očekávat. Pomyslný třetí sloupec skrývá díla, která sama o sobě neskrývají vůbec nic. Mezi nimi by leželo třeba 1000 židovských anekdot nebo Čapkovy Hovory s T. G. Masarykem. Nově k nim přibude i Žambochova novinka Dlouhý sprint s Ozvěnou. No řekněte, mohlo by mít něco jasnější název?
Ano, hádáte správně. Dlouhý sprint a Ozvěna jsou dva samostatné příběhy, které tvoří značnou část nového titulu. Obě díla jsou se sebou vzájemně spjata místem děje, přičemž mladší Ozvěna (2002) je volným pokračováním Dlouhého sprintu (2000).
Prvním příběhem knihy je tedy Dlouhý sprint, autorova novela napsaná někdy na přelomu tisíciletí, která vyšla v jeho vůbec první tištěné knize, sborníku Poslední bere vše (Klub Julese Vernea 2000). Přestože od té doby Miroslav Žamboch napsal celou řadu dalších příběhů, právě Dlouhý sprint patří stále k jeho nejlépe hodnoceným krátkým textům. Vydáme se v něm do světa, po němž se o čtyři století později bude toulat i Žambochův oblíbený hrdina Koniáš. Vlk samotář nicméně zrádnost tohoto univerza teprve zakusí, a tak nezáviděníhodný part hlavního hrdiny musí místo něj zastat Tekuard, druhorozený syn vládnoucího rodu čarodějů.
Tekuardův život by se pravděpodobně obešel bez zbytečných sebezničujících dobrodružství, kdyby do něj výrazným způsobem nepromluvila náhlá smrt jeho bratra. Jeho starší sourozenec měl být zanedlouho korunován na vládce města Vegaš, respektive celého světa, jenže měsíc před korunovací nešťastnou náhodou umírá. Dědické právo tedy automaticky přechází na Tekuarda, jenže společně s ním i pravidlo, že zabije-li jej někdo během měsíční lhůty před korunovací, stane se právě tento případný vrah novým vládcem Vegaše. Takový způsob demokracie se Tekuardovi zrovna nezamlouvá, zvláště když mu jej nebezpeční asasinové i nájemní kouzelníci hodlají velmi násilným způsobem připomenout.
Na Dlouhý sprint volně navazuje děj Ozvěny, povídky poprvé zveřejněné v časopise Pevnost (02/2002). Její děj vám z důvodů provázanosti s Dlouhým sprintem neprozradíme, každopádně případným zájemcům mohou dobře posloužit třeba osobní stránky Miroslava Žambocha. Zasvěcení fanoušci autora nicméně na svých stránkách slibují, že kromě dvojice již zmíněných prací najdeme v knize také malé překvapení. Vychází v první polovině listopadu v nakladatelství Triton.