Paolo Eleuteri Serpieri do svého krásného opusu o krásné Druuně vkládá tolik odkazů, že je téměř nemožné postihnout všechny. I tak ale na čtenářův mozek útočí krutými a otrlými výpady (a také na jeho sexuální apetit).
Protože jde o opravdový opus, který nejde rozebrat ve dvou větách, Druunino kouzlo jsou čtenáři nuceni poznávat rozkouskovaně. Na její dobrodružství se tak jdeme podívat už potřetí.
Další z prvků komiksu tvoří odlidštění. Na začátku série se lidé zcizují kvůli nákaze. Ale opravdu se lidé mohou chovat jako zvěř, pokud jde do tuhého? Pokud vše chvátí mor, ještě to nedovoluje člověku počínat si nelidsky.
Později, především ve dvou posledních knihách, pak důvod odlidštění znázorňuje technologie. Pokud má člověk přístup k obrovské technologické vyspělosti, zdá se mu, že se ruší zábrany. Z tohoto důvodu stroje vymýtily lid, vzápětí si však uvědomují, že lidskou rasu potřebují. A že bez lidství dokonalosti nedosáhnou. I touto cestou se Serpieri snaží čtenáře varovat, aby nezapomínal na svůj původ.
Prosím, nebuď objektivní (buď mým objektem!)
Na odlidštění se také váže objektivizace. Ne ve smyslu být objektivní, ale ve smyslu stávání se objektem. Nejčastěji se objektem stává krásná Druuna. Většinou ji lidé zneužívají jako objekt k naplnění svých vášní, ale v Creatuře vše staví autor dokonce na takovou úroveň, že se žena stává majetkem, jenž v osadě zvyšuje prestiž majitele. Snaží se Serpieri poukázat na to, že by se s nikým nemělo zacházet jako s majetkem či věcí, nebo jde jen o možnost k ztvárnění erotických scén?
Za to, že se Druuna stává tak často nástrojem k vyplnění perverzních tužeb, může také její přenádherný vzhled. Díky němu také symbolizuje ne vyloženě nevinnost, ale spíše nezkaženost. Jedinou krásnou věc, která v dekadentně industriálním světě ještě zbývá (a tuto náladu ještě podtrhují orgie mnohdy navíc kovových nahých těl mezi trubkami, rourami a výztužemi).
Navíc se občas zdá, že Druuna snad čtenáře vábí. Nejenže se často prochází obnažená, souloží a podobně, ale nezřídka vyšpulí zadeček, natočí se tak, aby poprsí viditelně vyčuhovalo (ono to není tak těžké, když ji Serpieri tak bohatě obdařil) a dívá se na čtenáře. Sám Serpieri přiznává, že takovýto záběr je jeho oblíbený, správně rostlé a kulaté zadečky se staly jeho obsesí. V tomhle tříčtvrtečním profilu vynikne krása nade vše. Opravdu postavy a čtenáře nesnesitelně dráždivě svádí, navíc ale láká i samotného autora.
Tvař se, jako že se ti to nelíbí
Ačkoli působí silně naivně, chová se jako necudná a v jejích myšlenkách čtenář zjišťuje, že se jí většinou prznění nakonec i zalíbí, nelze s ní nesympatizovat. Zastupuje naději čekající na vyklíčení, vyhlídku na budoucnost, plodnost, touhu, dost možná i matku či Adamovu Evu, zkrátka vše to dobré, co zůstává a o co se jde opřít, když se okolí zvrhne v nepředvídatelný vodopád bizarností.
Svými omamnými půvaby se dokonce zapsala i do slangu. Na stránkách Urban Dictionary, výkladovém slovníku amerického slangu, je pojem Druuna vysvětlován jako The sexiest thickest girl ever created.
Od ošklivky Druuny po krásku a zvířata
I v tento líbezný obraz musela Druuna vykvést až postupem času. Kromě již popsaného vývoje z představy si sama vydobyla své místo. Roku 1981, čtyři roky předtím, než se Druuna poprvé svěřila papíru, vytvořil Serpieri sedmistránkový kraťas nazvaný In his likeness. Hlavní hrdinka se sice nejmenuje Druuna, ale bezpochyby je to její raná fáze. Do podoby klasické Druuny omládla, zaoblila se a dostala ohromnou dávku krásy rovnou do žíly. Vypadat pozdější Druuna takhle, nezíská ani desetinu fanoušků.
Příběh nicméně vykazoval známky tolik typické pro pozdější sérii. Hlavní hrdinka souloží s mužem a jejich radovánky vyruší parta podivných mutantů. Jeden ze zvláštní bandy dokonce silně připomíná mutanta z Morbus Gravis říznutého chobotnicí. A hlavní totožný znak: Chobotnice se vrhne na ženu a začne ji proti její vůli zneuctívat.
Další viditelný vývoj prodělala už na stránkách prvního alba Morbus Gravis. Serpieri se před Druunou věnoval především westernovým komiksům a na její podobě se tento fakt silně podepsal. Na prvních stranách její rysy a především obličej připomínají indiánku. Trochu tato evoluce ubírá na kvalitách prvního Morbus Gravis, protože má Druuna ze začátku knihy vždy trochu jiný obličej, ale po několika listech se dotvoří do dnes známé a tolik sympatické podoby.
Druuna tuhle sérii ukradla
Také původně Sepieri zamýšlel vytvořit příběh o muži (zřejmě o Shastarovi) a Druuna měla být pouze vedlejší postava. Jenže jakmile začal Morbus Gravis vytvářet, Druuna si podmanila každou stranu a stala se tím hlavním. A už měla vyhráno.
Kromě menší autocenzury (kterou ale odkrývají artworky a jiné bonusy) si odvážnost vysloužila i nesnadnost publikace. Možná představuje tento fakt i ojedinělý díl u nás, každopádně velice se podepsal i na americkém vydání. Když Heavy Metal vydával cyklus z menší vesmírné lodi (díly tři až šest), musel radikálně cenzurovat. Většinu vyřešily nové bubliny s ubohými, nic neříkajícími postřehy (například oh nebo hey) zakrývající choulostivé části těla, ale došlo i k nekompromisnímu zkracování.
V extrémně naturalistické části ke konci Mandragory, v níž se dává výrazu La petite mort nový význam (původní obrat označuje orgasmus, tentokrát jde však o orgasmus, při němž daného muže oběsí a odříznou mu penis, aby získali semeno čerstvě mrtvého), vystřihli v americkém vydání celé stránky. Kde bubliny urazí a poškodí autorský záměr, tohle už poruší celou komplexnost knihy.
Cenzoři jsou bezradní
Ono i to řešení bublinami si vedle nepřízně autora pohrává i s jinou ošemetností, a to autorovým umělectvím. Serpieri totiž nebere komiks jako médium bez hlubšího využití, kromě symbolického ukládání maličkostí do pozadí (kupříkladu všudypřítomné oko značící Boha, Zlo, počítač a jiné) si totiž pohrává i s tímto devátým uměním. A to jak skladbou panelů, tak i vizáží bublin. Věc v komiksu opravdu téměř nevídaná (mnohem méně než kompozice panelů) a novátorská.
Nebojí se mluvené bubliny ořezávat a vytvářet dojem jejich potrhanosti, člověk pak úplně slyší, jak ten, komu patří, daná slova odsekává. Dalšími kousky s jejich tvary i tvary šipeček pak předvádí vyloženě uměleckou akrobacii. Nejvíce se však předvádí právě co se týče myšlenkových bublin. Kombinací klasických a hranatých získává nový prostor a i co se týče těch klasických myšlenkových, tak je více vykresluje se všemi minibublinkami a vytváří mnohem větší, až snový dojem duševnosti řečeného.
