Jak získat tři sta her za cenu jedné knihy? Jaká kniha je skvělým společníkem pro každý večer? Odpovědí je Encyklopedie světových her.
Pod slovem encyklopedie se nám asi všem vybaví velkoformátová kniha plná spousty užitečných naučných informací. Nejlepší je otevírat si ji po večerech, pěkně o samotě, a pohlcovat její vědomosti a teprve po dostatečně dlouhé době se znalostmi z ní pochlubit přátelům. S radostí se k ní vrace a znovu proplouvat světem vědomostí.
Jenže Encyklopedie světových her je ve všech ohledech jiná. Z ruky otce a syna Pijanowských totiž vzešla kniha, která je doslova společenská. Nebudete ji číst sami, a přesto, že obsahuje nespočet zajímavých informací, jejím primárním cílem není poučit, ale pobavit. Na svých 432 stránkách obsahuje tolik zábavy, že vám z toho na první pohled bude přecházet hlava.
Všechny hry existují, protože existuje člověk, jediný mezi tisíci živočichy, který dokázal změnit sebe samého tím, že změnil svět, v němž žije. Hry jsou staré stejně jako samotný člověk, jako jeho mysl; jen co začal člověk existovat a pracovat, jen co začal myslet, začal také hrát (str. 15).
Přesně v souladu s tímto prohlášením z úvodu knihy korespondují archeologické nálezy, které prokazují na existenci her v nejstarších civilizacích – ať už jde o Sumery nebo obyvatele indického poloostrova. Kniha tak podněcuje ve čtenáři i fantazii, když si představujete, jak mohla taková dobová herní seance vypadat.
Zajímavou podrobností je také to, že se jedná o encyklopedii, což o sobě tvrdí kniha hned ve svém názvu. Bere tak na sebe nelehký úkol postihnout vývoj her od dob nejstarších, kdy se hrály logické hry jako Go nebo třeba Vrhcáby, po časy moderních deskových her tak, jak je společně známe z většiny našich recenzí. A toto poslání se jí daří plnit a i na (na poměry encyklopedií) pouhých čtyřech stech stránkách velmi poctivě.
Text je rozdělen do čtyř tematických celků – deskové hry, karetní hry, pro jednoho hráče a na závěr si autoři nechali jiné hry, například Domino nebo Námořní bitvu. O přechody mezi kapitolami a o některé předěly se starají historické vsuvky o zajímavých hrách, z nichž bylo odvozeno mnoho dalších – za všechny jmenujme Go, Mlýn nebo Monopoly.
V go, hře, jež také napodobuje válku, též hynou vojáci nepřátelských stran, i když zde jde o něco jiného: o dobytí co největšího prostoru na desce, o jeho obklíčení a obranu stovkami vojáků, poslušných figurek (str. 15-16).
Srdcem celé knihy jsou však stránky plné pravidel a doplňujících obrázků, které vysvětlují dopodrobna, jak tu kterou hru hrát. U většiny z nich naleznete také mnohé jejich varianty. Každý obsahuje příznak, jestli se jedná o strategickou hru (S), ve které záleží pouze na schopnostech hráče, zábavu, v níž vládne většině věcí náhoda (N) nebo o důmyslnou kombinaci obojího (SN). V červeném čtverečku poblíž je znázorněn počet hráčů, pro který je hra určena. Je tedy velmi jednoduché najít rychle konkrétní, aktuálně potřebnou, variantu.
U každé hry je také krátce zmíněn její geografický původ, díky čemuž je zajímavé sledovat na stránkách knihy vývoj některých principů. U některých je tato historie rozvedena podrobněji a pokračuje ve variantách jednotlivých her.
U mnoha jsou pravidla vysvětlena také na příkladné ukázkové partii. Děje se tak především u komplikovanějších her, jako jsou již zmiňované Go nebo třeba Ultima, na první pohled varianta šachu, jejíž popis zabere celé čtyři stránky.
Ze známějších her zde naleznete některé varianty Mankaly a dozvíte se o existenci hexagonálního šachu. V textu našly svoje uplatnění i tradiční čínské lidové hlavolamy Tangram, Pentomino nebo třeba Solitér a jeho varianty. Jedná se pochopitelně o sekci věnovanou zábavě jednoho hráče. Širokou porci zábavy najdete i v karetním oddíle, kde se nachází třicet různých her plus mnoho dalších variací na jednotlivé z nich.
Skutečnost, že hraní karet, hra pro malou skupinku zúčastněných, může účinně soupeřit s masovou zábavou, se zdá být příslibem, se může stát prostředkem, který dokáže neutralizovat masovou zábavu oslabující skupinový život (str. 425).
O kvalitní český překlad se postaral Jiří Pilch, v průběhu pročítání a hraní některých her jsme nenarazili na žádný problém nebo nepřesnost v překladu, což svědčí o kvalitě a trpělivosti věnované překladu. Autoři v poznámce zmiňují, že se v rámci překladu snažili zahrát si každou hru, aby ji na vlastní kůži vyzkoušeli a mohli tak správně popsat všechny důležité principy. Překlad častí s pravidly není pouhým přeložením do češtiny, ale interpretací pravidel v našem rodném jazyce.
V knize chybí rejstřík, ale není ani třeba, protože jej dokonale zastupuje šestistránkový obsah na začátku. Provedení je vynikající a ospravedlňuje cenu ve všech ohledech, papír je kvalitní a lesklý, tvrdé desky jsou poctivé s plastickým potiskem na přední straně.
Výběr her do knihy je citlivý, najdete tam hry pro všechny příležitosti, a myslím, že každý trochu hravý člověk v jejich útrobách nalezne tu pravou hru pro sebe. Pokud se považujete za fanouška her, jejichž život se odehrává na desce stolu, bude se tato kniha velmi dobře vyjímat ve vaší knihovně.
Název originálu: Encyklopedia gry świata
Český název: Encyklopedie světových her
Autoři: Lech Pijanowski / Wojciech Pijanowski
Překladatel: Jiří Pilch
Vydalo: Universum, Praha 2008
Cena: 699 Kč
Hodnocení: *****