Po krátké a nepříliš uspokojivé jednohubce s názvem Válka o dárky přichází na český trh nová „doplňková“ kniha z jedné z nejslavnějších science fiction sérií všech dob. Ender ve vyhnanství se ovšem tváří stejně rozpačitě jako Válka o dárky.
Ilustrace na obálce knihy Ender ve vyhnanství Autor: John Harris
„Nikdy jsem nechtěl, aby se tato kniha vyvinula tímto způsobem,“ konstatuje Orson Scott Card v první větě svého doslovu k Enderovi ve vyhnanství. Místo aby přinášela nové informace pro fanoušky série, nová kniha totiž vlastně jen rozvíjí příběh Endera, Valentiny a dalších na jejich cestě ze Země, kam byl dvanáctiletému hrdinovi po výhře ve válce s termiťany zakázán přístup. Jinými slovy, Card se při psaní zasekl někde v posledních kapitolách Enderovy hry a ne se hnout z místa. Mladý Wiggin přijíždí na první lidskou kolonii ve vesmíru, Shakespeara, aby se zde ujal funkce guvernéra. Vyčítá si fakt, že kdysi zabil ve dvou vyhrocených incidentech dva chlapce, a nedokáže pochopit chování termiťanských královen, které se v obraně před ním vědomě soustředily na jedno jediné místo, kde je mohl bez milosti zničit.
Card je zpátky!
Orson Scott Card je zpátky ve svém světě, tam, kde mu to sedí úplně nejlépe. Může se oprostit od všech sequelů, pokračování a natahování, podchytit Enderovo dospívání, změnu mezi zmateným dítětem v závěru Enderovy hry a vyzrálým mužem na počátku Mluvčího za mrtvé. Cardův text je po dlouhé době zase svěží, nabitý složitými myšlenkami a nepochopitelnými plány v plánech jiných plánů Andrewa Wiggina, rochní si zpátky ve svém starém světě a starém čase, v němž kdysi jako zelenáč mezi spisovateli science fiction začínal. Ale energie, která z jeho díla čiší, a fakt, že se znovu setkává se svým oblíbeným hrdinou, je asi tak to jediné, co může natěšeného fanouška série na nové knize nadchnout.
Na rozdíl od mnoha předchozích knih vydaných v této sérii je Ender ve vyhnanství samostatným románem se zcela samostatnou myšlenkovou rovinou a důraznou pointou na závěr. Nebude se jím otevírat žádná nová Stínová sága, je to prostě jenom kniha o vojákovi, který se vrací z války, aby zjistil, že už nemá žádný domov a že se s tím vším musí nějak vyrovnat. Na hladinu tak vystupuje Enderova emocionální stránka, kterou jsme mohli spatřit obnaženou jen v nemnoha chvílích.
… horší než kdy předtím?
„O. S. Card a George Lucas se museli jednoho krásného dne setkat, aby probrali všechny cesty, jak může člověk zničit své dílo, když přidá zbytečný nebo neohrabaný příběh k tomu původnímu mistrovskému kusu,“ shrnuje dojmy zahraničních kritiků i čtenářů, které se jistojistě přenesou i na ty tuzemské, jeden z komentářů na goodreads.com. Něco podobného totiž nový Enderův příběh skutečně je. Vypadá to, jako kdyby autor potřeboval vysvětlit a dodělat hned několik věcí najednou – konečně vnést světlo tam, kde se sága vyhýbala závěru termiťanských válek a setkání mladého Wiggina se zakuklenou termití královnou, uzavřít všechny příběhy, které zůstaly otevřené po ukončení Stínového cyklu, a napsat novou knihu, aby bylo, co jíst – a spojil příjemné s užitečným tak, že to všechno smíchal dohromady a vykydnul na pár stránek.
Ender je tak proto ten náš starý známý malý vynalézavý chlapík, který si ovšem víc než kdy jindy klade otázky. Tentokrát jsou to ovšem – zcela v souladu s jeho věkem a postavením – otázky nereálné a neřešitelné, takové, s jejichž odpověďmi se jeden musí prostě smířit. Nicméně Card se prostě nechal unést – ponechme teď stranou, zda to bylo jeho přílišným sebevědomím nebo jen rozepsaným příběhem – a stvořil cosi, co čtenáři sice přijmou, ale nijak nadšeně. Největším tahákem je bezpochyby Enderovo setkání s Královnou úlu, nicméně to kniha pouze přeskočí. A ono „dospívání“ v Mluvčího za mrtvé také neprobíhá tak, jak by si řadový fanoušek přál.
Polovinu knihy navíc stojí v centru celého dění vedlejší, nezcela důležitá, italská dívka, která se tu a tam vzpírá své pološílené matce a jindy se zase nechá vmanévrovat do pozice Enderovy svůdkyně (dokáže-li Card něco takového jako svůdkyni u Endera, jenž spatřuje svůj prototyp v Ježíši Kristovi, dopustit). Kniha tak ke kombinaci neuspokojivého kurzu a spoileroidních rozuzlení drobných příběhů ze Stínového cyklu, nabírá i slušnou porci melodramatu, jež jí vydrží až do konce.
Dvakrát měř, jednou piš
Nová kniha Orsona Scotta Carda si najde zasloužené místo v knihovničkách oddaných čtenářů tohoto autora, kam si ona i všechny budoucí knihy zaslouží patřit. Všem ostatním, pokud ji budou číst dle nakladatelské rady hned jako druhý díl, a ne dle vydání jako zcela poslední, po ní ale zůstane jen rozpačitý pocit po dobré knize na pár odpolední, která však mohla být několikanásobně lepší. Kdyby Card nebyl tak sebevědomý se svými profesionálními souvětími, kdyby se nenechal unést a více (nebo naopak méně) myslel na fanoušky, kteří hltají každý střípek jeho sérií, mohla z toho být víc než dobrá kniha. Takhle je to jen z poloviny využitý potenciál.
Název originálu: Ender in Exile
Český název: Ender ve vyhnanství
Autor: Orson Scott Card
Překlad: Petr Kotrle
Obálka: John Harris
Počet stran: 344
Vazba: vázaná
Rozměry: 150 x 210 mm
Vydal: Laser-books, Plzeň 2010
Doporučená cena: 319 KčHodnocení: *** (60 %)
