2 fotky 
Je známo, že se lidstvo kvůli skleníkovému efektu řítí do záhuby. Proto může být uklidňující, že existuje i jeho opak. Anti-skleníkový efekt se objevuje jen na jiných planetách. Podle všeho je však způsob, jak ho nastolit i zde na Zemi.
Různé osvětlení působící zajímavé efekty v atmosféře Titanu. Zdroj: Nasa.gov
Globální oteplování a konkrétněji i podivné hrátky počasí v poslední době dokazují, že si lidé zničili vlastní životní prostředí. Tím spáchali hromadnou sebevraždu a je pro ně již zkrátka pozdě. Nebo snad ne?
Někde daleko předaleko tomu příroda přišla na kloub
Posuneme se o kousek dál v naší galaxii a podíváme se například na Saturn. V atmosféře jeho největšího měsíce Titanu vědci identifikovali stejný skleníkový efekt, jako na Zemi. Titan sám o sobě je však mnohonásobně chladnější, nežli planeta Země. Je to z jednoho prostého důvodu – tvoří se tam antiskleníkový efekt. Některé molekuly dokáží odchytávat určitý druh energie. S jinými druhy si už ale tak dobře nerozumí.
Sluneční energie by za normálních okolností vnikla do atmosféry. Následně by se odrazila o povrch planety ve formě infračervených paprsků a zůstala uvězněná v atmosféře. Titan však má velké množství organických látek, které si poletují v jeho vrchní atmosféře. Ty nasávají sluneční záření a vytváří vrstvu tepla dosti vzdálenou povrchu měsíce.
Atmosféra Titanu má zvláštní vlastnosti. Zdroj: Nasa.gov
I když se některým paprskům podaří proniknout až k povrchu, nezůstanou v atmosféře. Zmíněné organické látky zadržují pouze původní sluneční paprsky. Infračervené, jež se odrazí od povrchu, jednoduše projdou. Organické látky, které má Titan v atmosféře, jednoduše dokážou zadržet jisté vlny energie. Propouští ale infračervené paprsky, které tak v atmosféře nezůstávají a tím pádem ji neohřívají.
Proč stejný stav nenastolit i na Zemi?
Existují teorie, podle kterých je podobný proces možné vytvořit i v zemské atmosféře. Bohužel by to znamenalo dostat velké množství organických látek do horní vrstvy atmosféry. Otázkou je, jak dostat organické látky tisíce kilometrů vysoko. Vyvoláním nukleární zimy. Jak? Stačí nám jen jaderná válka, pár větších asteroidů, nebo třeba výbuch sopky, které by zajistily globální změnu klimatu.
Zdá se, že tu máme skvělé sci-fi téma, které jen čeká na dostatečně plodnou fantazii, jež ho nám ostatním pěkně po lopatě předloží. Stačí jen smíchat s trochou napětí a možná hrozbou jistého vyhynutí lidské rasy et voilà: perfektní kniha pro nažhavené čtenáře je na světě…
