Jen o několika málo vyvolených lze říci, že patří mezi takzvané renesanční lidi. Františka Vrbenská se k takovým může hrdě řadit. Kromě psaní povídek a románů se věnuje také práci knihovnice, ochraně zvířat, ekologii, etologii, sociální antropologii, historii, záhadám a další spoustě koníčků a zájmů.
Spisovatelka Františka Vrbenská Zdroj: youtube.com
Františka Vrbenská, za svobodna Beerová, se narodila 25. července roku 1952 v Praze. Knihy a literatura se staly jejími oblíbenými již v brzkých letech. Mezi autory, již ji v dětství zaujali, patří Rudyard Kipling, Jack London, Lewis Caroll, Božena Němcová, Gustave Flaubert, Karel Čapek a další. Oblíbené byly samozřejmě i pohádky. Jmenovitě pohádkové sbírky Dobšinského či Karadžičova nebo příběhy Tisíce a jedné noci. Literatura ji zaujala natolik, že už v jedenácti letech napsala svou první fantasy povídku.
Když dosáhla věku, kdy se lidé rozhodují, co dál dělat, vybrala si studium na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1979 úspěšně absolvovala a získala titul v oboru informatika – knihovnictví. V současnosti pracuje jako knihovnice v národním programu ochrany fondů Národní knihovny České republiky. Během let 1985-1991 působila jako vedoucí knihovny Institutu řízení.
První literární krůčky, kroky a skoky
Psaní se Františce Vrbenské zalíbilo natolik, že v 6o. letech vydávala školní časopis věnující se záhadám, přestože otiskované reportáže byly produktem pouze její fantazie. Od poloviny 8o. let mohli čtenáři číst její povídky v různých periodikách. Mezi první otištěné sci-fi příběhy patří Zlatý faraón 2034, Ve čtvrtek bude konec světa nebo Čas má hadí zuby. Mezi lety 1994 až 1996 spolupracovala s několika dalšími autory na trilogii nazvané Čas hradů v Čechách (1994-1996, Horizont), která mapuje hrady a tvrze na území Čech, Moravy a Slezska.
Roku 1998 Vrbenská vydala první díl fantasy trilogie Labyrint půlnočního draka nazvaný Král z Hlubiny půlnoci (1998, Netopejr). Následovaly díly Kamenný vodopád (1998, Netopejr) a Věž mlčení (2000, Netopejr). Romány vyprávějí příběh z říše Pána Labyrintu, jež se nachází mimo prostor a čas a do níž se dá dostat pouze za pomoci Zrcadla Snu. Odvážný, který by se pokusil Zrcadlo získat, by spatřil vše tajné a dosud skryté v pravém světle.
Na psaní dalšího příběhu se Františka Vrbenská podílela s Leonardem Medkem. Vznikl tak historický román s prvky fantasy Stín modrého býka (2001, Straky na vrbě), za nějž získali oba spisovatelé cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu. Děj se odehrává v době, kdy se naše území ocitalo ve střetu zájmů germánského kmene Bójů, skomírajících Keltů a mocné Římské říše. Příběh římského dobrodruha Arminia Mustely a keltského bojovníka Kraka patří mezi nejlepší česká díla spojující fantasy a dějiny.
I na dalších románech Vrbenská spolupracovala s mužskými autory. Příběh ze série Mark Stone pojmenovaný Oheň v kapradí (2004, Ivo Železný) napsala spolu s Miroslavem Zachariášem. Čtenář sleduje případ generála Khova, který se během dovolené na Venusii stane obětí dopravní nehody. Avšak Marku Stoneovi se celá věc nezdá, a tak se pustí do pátrání, aby objasnil, zda šlo skutečně o pouhou nešťastnou náhodu, nebo úmyslný čin spojený s intrikami planety Terranie III.
Román Vítr v piniích (2009, Straky na vrbě) vznikl ve spolupráci s Jakubem D. Kočím. Inspirací pro napsání historické fantasy se autorům stala starověká Asie, především pak Korea a Čína. Příběh čtenáře zavádí do Waynanského císařství, jež vzniklo spojením dvou zemí, které tak učinily kvůli dlouhé válce. Země však střádá, a tak se skupina poutníků vydá na svatou misi, která má přinést říši ztracený blahobyt. Kniha zaujme také vnitřními ilustracemi, které jejich autorka Jasmína M. Kočí malovala po vzoru tradiční asijské metody, tedy tuší na rýžový papír.
Vrbenská kam se podíváš
Mezitím Františka Vrbenská napsala celou řadu povídek, jež si čtenáři mohli přečíst v magazínech Dech draka či Pevnost, ale také v různých antologiích jako sbírka Mlok 2000 (Straky na vrbě 2000), Drakobijci 3 a 4 (2001 a 2002, Straky na vrbě), antologie Česká fantasy (2003, Mladá fronta), Čas psanců (2004, Triton), Písně temných věků (2005, Triton), Legendy české fantasy (2006, Triton), Pod kočičími hlavami (2007, Triton) nebo povídkové sbírce Časovír (2008, Mladá fronta). Zatím poslední povídka vyšla ve sborníku Zabij/zachraň svého mimozemšťana (2010, Mladá fronta) a v antologii Legendy: Draci (2010, Straky na vrbě) publikovala teoretickou stať nazvanou Draci snů, draci hororů.
Vrbenská se také zapsala do historie příběhů o agentu JFK. Její povídka s názvem Tichá noc, svatá noc vyšla ve speciální sbírce povídek o Johnu Francisi Kovářovi Svůj svět si musíme zasloužit (2009, Triton + E.F.). S agentem JFK souvisí i její zatím poslední plánovaný román Naganty a vlčí máky (plánuje Triton), v němž se Kovář vydává do minulosti, aby tam pátral po jistém literátovi Yaroslawu Hashkovi.
Kromě práce na románech a povídkách Vrbenská recenzuje knihy pro magazín Pevnost, pravidelně se účastní velkého množství conů a přednášek. Není divu, že ji na Parconu 2008 ocenili za její celoživotní práci a přínos pro rozvoj fantastického žánru Mlokem za zásluhy. Svůj volný čas navíc Františka Vrbenská dělí také mezi manžela Milana, s nímž má dvě děti, Jiřího a Annu, doma chované potkany, činčily a dva psy.
