Každý, kdo někdy viděl Hru o trůny nebo četl knihu „Píseň o ledu a ohni“ bude vědět, že jakmile trochu emocionálně přilnete k postavám příběhu, zemřou bolestivou smrtí způsobem, jako v těch nejděsivějších představách.
Nikdy nezapomenu nespravedlivé stětí hlavy Eddarda Starka. Nikdy nezapomenu na Červenou svatbu. Nikdy nezapomenu na to jak je Khal Drogo vyvlečen z pekelné díry nějakou čarodějnicí. Nikdy nezapomenu na okamžik, jak si Prince Oberyn rozrazil hlavu o Skálu jako „hrášek“. Nikdy nezapomenu, jak statečně bojoval Ser Barristan Selmy se Syny harpyje až do vlastní porážky. A jak si mistr Aemon (Targaryen) uvědomil, že nastal jeho čas ve společnosti Samwell Tarly. Jsem si jistá, že máte své vlastní vzpomínky na destruktivní způsoby smrti z Hry o trůny, které byste na tento seznam mohli přidat.
To, co si myslím, že úspěšně popisuji, je skutečnost, že každý ve Hře o trůny zemře. Nezáleží na tom, jestli je to hrdina nebo padouch. Smrt je něco, kde George R.R. Martin nerozlišuje, aby se jen zalíbil a aby to vyhovovalo vyprávění, kterému by se více líbilo jeho příznivcům.
Sestřihu smrtí všech hlavních postav Hry o trůny jsme se věnovali již v tomto článku.
Tedy je potřeba položit velká otázku, proč trvá George R.R. Martin na zabití všech svých oblíbených hrdinů a postav?
Naštěstí byla tato otázka zodpovězena ve velmi zajímavém interview, které poskytl spisovateli Galaxy Edge a autoru románů Joy Wardovi. Tady si můžete přečíst celý rozhovor s George R.R.Martinem. Je to opravdu rozhovor, který pomůže hodně věci pochopit.
Mimochodem, zpátky k odpovědi, kterou dal Martin na otázku. „Jak používáte smrt ve svém psaní?“
Řekl:
„Nepřemýšlím o tom tímto způsobem, že používám smrt účelově za každou cenu. Myslím si, že spisovatel, dokonce i autor sci-fi, má povinnost říkat pravdu a pravda je, jak říkáme ve Hře o trůny, že všichni muži musí zemřít. Obzvláště pokud píšete o válce, která je zřejmou a hlavním předmětem ve Hře o trůny. Byla v mnoha mých příbězích, sice ne ve všech a jakýmikoliv prostředky, ale jistě v mnoha z nich ano. Vztahuje se to k „Hrdinovi“, což byl příběh o bojovníkovi. Nemůžete psát o válce a násilí, aniž by tam byla smrt. Pokud chcete být upřímní, mělo by to nějak ovlivnit vaše hlavní postavy. Všichni jsme četli tento příběh milionkrát, když skupina hrdinů vydala na dobrodružnou cestu a je to hrdina a jeho nejlepší kamarád a jeho přítelkyně a prochází úžasnými vlasy ježícími dobrodružstvími a nikdo z nich nezemře. Jediný kdo zemře, jsou okrajové postavy.
„To je takový podvod. Takhle se to nestane. Jdou do bitvy a jejich nejlepší zemře nebo se oni strašlivě zraní. Ztratí nohu nebo na ně smrt přijde neočekávaně.“
„Smrt je tak svévolná. Vždy tu je. Přichází si pro nás všechny. Všichni zemřeme. Já zemřu. Vy zemřete. Smrtelnost je v podstatě všech těchto věcí. Musíte o ní psát, pokud budete upřímní, obzvlášť pokud píšete příběhy, kde je veliký konflikt. Když jednou přijmete, že musíte zahrnout smrt, pak musíte být upřímní upřímní i pokud jde o smrt a naznačit, že může udeřit na kohokoliv kdykoliv. Nebudete žít navěky jen proto že jste roztomilé dítě nebo hrdinův nejlepší kamarád, nebo hrdina. Někdy hrdina zemře, alespoň v mých knihách.
„Mám rád všechny své postavy, takže je vždy těžké je zabít, ale vím, že je to třeba udělat. Někdy si mám tendenci říkat, že je nezabíjím. Zabíjí je jiné postavy. Zbavuji se veškeré viny .“
Je to tak jednoduché – „Všichni lidé musí zemřít.“ Je to reálná smutná pravda, na které George RR Martin trvá dokonce i ve fantastické literatuře. Myslím, že mu za to musíme tleskat.
Dokonce, i když to znamená bolest z toho, že vidíme všechny své oblíbené postavy umírat, bude to reálné a věčné. Aspon máme zpátky Jona Snow, že?
