2 fotky 
!Rozhovor!Na konci prosince vychází asterionský román Magnólie a démon. Její autorkou je česká spisovatelka Hanina Veselá. V exkluzivním rozhovoru pro FANZINE.cz mimo jiné prozradila, jaká dobrodružství její hrdinku – nekromantku Magnu – čekají i díky komu dostala své jméno.
Spisovatelce Hanině Veselé vychází románový debut, kniha Magnólie a démon. Zdroj: archiv spisovatelky Foto: Jarda Houdek
Zanedlouho by měla vyjít vaše nová kniha Magnólie a démon. Její hrdinkou je telepatka Magna. Pamatujete si, kdy se tato postava zrodila?
Bylo to uprostřed noci. Ne, počkat, bylo to v poledne, někdy v zimě. Úplně jasně si pamatuji venku tající sníh. Zrovna hrála Radúza a z reproduktoru znělo jejím lehce chraplavým hlasem: „Ten, kdo moc popíjí, tam pod Magnólií…!“ A bác ho, má hrdinka – zrovna vyslýchala v krčmě nějakou svou oběť – měla jméno. Neoriginální, přesto dobré.
„Magna je zkrácení mého nemožného jména Magnólie, kterým se mi rodiče pomstily za to, že jsem přišla na svět bez cancourku.“ Těmito slovy jsem nechala svou hrdinku se představit, a tak se to černé na bílém objevilo v povídce Derteonský roh. I s tou hrubkou. Teprve v mém románu je vysvětleno, jak to s tím jménem bylo doopravdy.
S Magnou se čtenáři mohli seznámit v povídkách umístěných ve sbornících Hry s příběhem. Vyhovuje vám při psaní jejích příběhů více prostoru, nebo dáváte přednost povídkám?
Věci s Magnou se mi píší dobře, takže nemám problém ani s delším textem. Jediný zádrhel vidím v tom, že čím delší text, tím větší nápor na paměť autora. Až při psaní Magnólie a démona jsem si uvědomila, jak moc by se mi hodil nějaký tahák nebo aspoň osnova.
O kolik náročnější bylo pracovat na románu v porovnání s povídkami?
Potřebovala jsem text dokončit, dokud jsem ještě měla v hlavě, o čem chci psát. To znamená dřív, než svůj původní záměr změním a udělám z toho něco úplně jiného. Tohle se mi u povídek nestává, většinou mám jen základní nápad a zbytek promýšlím „za pochodu“. Takže paradoxně jsem schopná psát povídku déle než román.
Stejně jako většinu asterionských knih i váš román ilustroval Roman Kýbus. Jak spolupráce s ním probíhala? Jste spokojena s výsledkem?
Poslala jsem mu svou představu s tím, že to ale klidně může udělat po svém. Podstatné bylo, aby na obálce byla hlavní hrdinka – zrzka.
To jsem ještě nevěděla, že na pana Kýbuse letos už další tři zrzky čekají. Magna se s remcáním musela zařadit do fronty mezi zkušené čarodějky a střelené zaklínačky, a nakonec z toho jako telepatka – nekromantka vyšla na výbornou. Kýbusovo ztvárnění mě nesmírně oslovilo a doufám, že ostatním se líbí alespoň z poloviny tolik.
V budoucnu by mělo vyjít pokračování románu Magnólie a démon. Pracovní název zatím zní Magnólie a stíny mrtvých. Prozradíte, v jakém stavu se kniha momentálně nachází? Kdy by se případně mohla objevit v knihkupectvích?
Nejsem příznivcem neukončených sérií. Magnólie a démon je uzavřená kniha a můj další chystaný román bude mít rovněž uzavřený konec. Mám poměrně jasnou představu o ději, jen ji hodit na papír a konfrontovat se svými betačtenáři. Takže někdy během příštího roku?
Čtenáře by také jistě zajímalo, jaké problémy v plánované knize na Magnu čekají.
Tentokrát žádné smrduté zombie. Má telepatka bude čelit monstrům tak obludným, že se o nich jiní autoři zdráhají psát. Ale můžete se těšit i na velmi konkrétní protivníky – draky.
Postava Magnólie se do určité míry – pro svůj ostrý jazyk a odhodlání, s jakým se snaží vyrovnávat mužům – podobá hrdinkám z románů a povídek Petry Neomillnerové. Jde o čistou náhodu nebo vás spisovatelka částečně inspirovala?
Nemyslím, že by se snažila za každou cenu vyrovnat mužům. Takhle Magna neuvažuje. Ona se zkrátka nenechá vláčet dějem jako většina fantasy hrdinek, naopak se na něm aktivně podílí. Ale většinou se snaží jenom přežít, aniž by se při tom musela spoléhat na někoho dalšího. Takových hrdinek v tuzemských luzích a hájích příliš není, proto nejspíš to srovnání s Petrou Neomillnerovou. Já se o to rozhodně vědomě nesnažila. I když přiznávám, že její knihy mám doma všechny – ač jsem je zatím všechny nestihla přečíst.
Když se na Magnu podíváte zpětně, vidíte v ní i kousek z vaší osobnosti?
Kdyby jenom kousek… Ne, vážně, moje Magna je číslo, já jsem taková tichá, hodná holka. Rozhodně nevěřte mým betačtenářům, kteří říkají: „Ta Magnólie, to je celá Hanina!“
Je příjemné, že se české autorky drží klasičtějších fantasy a nepodléhají moderním trendům. Jak vy se díváte na současnou produkci tzv. paranormálních romancí? Dostala se vám některá do rukou?
Ale jistě. Přečetla jsem ji jedním dechem. Ale nechtějte po mně název, za to se příliš stydím. Bylo to zrovna, když jsem pracovala na svém románu o Magně, a naneštěstí se to promítlo do mé tvorby takovým způsobem, že jsem zpětně musela vyhodit asi padesát stránek milostné vaty. Doteď jsem hrdá na to, že tam nemám upíry. I když jedna z postav upíra připomíná…
Část vašich knih a povídek se odehrává ve fantasy světě Asterionu, což je prostředí pro hraní her na hrdiny. Kdy jste se s Asterionem seznámila?
První povídku o Magně jsem posílala do asterionské soutěže, takže při té příležitosti. Svět Asterionu je zvenku snadno pochopitelný, a přesto plný nápadů – záleží, co si z něj vezmete. Tím mi vyhovuje. Trochu připomíná Středozem, ale ve svém důsledku je daleko temnější. Zombie, astrální běsy, život pod mořem, pyramidy z lebek… To byste u Tolkiena těžko hledali.
Autorka se kromě psaní věnuje i fotografování a cestování. Zdroj: archiv spisovatelky
Hrávala jste nebo ještě hrajete Dračí doupě? Oslovily vás nějaké jiné hry na hrdiny?
Jednou dvakrát, ale spíš mi byly blízké počítačové hry. Legendární Wolfenstein, Doom, Duke Nukem… a pochopitelně Fallout. Vždycky mi spadla karma do hodně záporných čísel. Báječně jsem si to užívala.
Máte vztah i k aktivitám jako LARP nebo dřevárny?
Už asi deset let vím, že to existuje, a dokonce znám pár lidí, kteří se toho aktivně účastní. Mně osobně to ale zatím minulo. Možná někdy? Docela mne to láká.
Věnujete se poněkud netypickým koníčkům. Chováte vodní a suchozemské želvy a také africké hlemýždě. Staráte se o ně už dlouho? Jde o náročnou činnost?
Nejstarší kousek má patnáct let a bráno želvími měřítky, právě prožívá začátek středního věku. (Šneci jsou potrava.) Náročné to je jako všechny koníčky. Žijí podstatně déle než pejsci, ale zase je nemusím ráno venčit. Venčí se samy a když je týden nenakrmím, také se nic nestane.
Také ráda cestujete. Kam jste se vydala nejdál? A kterou zemi jste navštívila naposledy?
Egyptská Sahara, nebo banánová republika ve Střední Americe? Naposled jsem byla sbírat inspiraci v karibské louži – dostala jsem se až do nitra Yucatánského poloostrova k největší mayské pyramidě – té, z níž se kutálely hlavy zajatců. Zajímavá zkušenost.
Hanina Veselá
Česká spisovatelka, která pochází z Prahy, kde také žije. První literární pokusy napsala už v útlém dětském věku. Její povídky jsou k nalezení na mnoha internetových serverech, některé vyšly i v časopisech a v antologiích. Na kontě má také sborník humorných fantasy povídek Mrakulin grimoár. V nejbližších dnech jí vyjde debutový román Magnólie a démon.
