Stejně jako nitky pořádné tapiserie se pořádně zauzlují, uzluje a rozplétá Kay svoji představivost. Užívá k tomu spousty nití, aby čtenáře uchvátil krásou barev, které spolu příjemně ladí. Pokud máte rádi klasickou fantasy v balení po třech, je Potulný oheň ta pravá volba.
Ilustrace na obálce Autor: John Howe
Umně utkáno, opakuje se neustále v Potulném ohni, a to právem. V prvním díle této trilogie předložil autor před čtenáře svůj svět, který byl v mnohém tolik podobný tomu Tolkienovskému. Už ve své první recenzi na Letní strom jsem se nad tím pozastavoval a tato kniha to opět potvrzuje. Zdá se, jako by se Kay inspiroval Pánem Prstenů a vzal si jej jako mustr, podle něhož jede. Představte si vedle sebe dvě koleje, které běží vedle sebe. Každá uhýbá doleva nebo doprava podle vlastních pohnutek stavitele, ale nikdy se od sebe příliš nevzdálí. A po nich ujíždí vlak, každý s jinou soupravou. Tolkienova v sobě obsahovala mýty a legendy starých severských národů, Kay dělá totéž, ale po svém.
V prvním díle to ještě tak patrné nebylo, ale v této knize autor plně rozvíjí svou oblibu pro předurčené osudy a neustálé opakování příběhů. Stejně jako je tapiserie utkaná ze stovek nitek, stejně tak tká Kay svůj svět a spřádá jej z příběhů, které klade vedle sebe, až z nich vzniká mozaika nejrůznějších motivů. A světa div se, ono mu to funguje!
Skládáme a pleteme
Každá nit příběhu zapadá do základního motivu a rozšiřuje jej a obarvuje, takže čtenář nedrží před sebou jen nějakou napodobeninu Tolkienova světa, ale velice podobné dílo, které však hýří zcela jinými barvami Proto si sice občas trochu odfrkne, když má pocit, že nečte Kaye, ale Dvě věže, ve výsledku však bude na výsost spokojen, že se do čtení dal.
Autorovou další oblíbenou přísadou je předurčenost postav, která úzce souvisí s novými dějovými nitkami. Každá z pěti postav reprezentuje jeden osud, který se postupně odhaluje. První díl využíval zejména ženskou část hrdinného ansámblu a nyní přicházejí na řadu i muži. Ti, kteří se zpočátku jevili jako do počtu, nyní plní klíčové dějové zvraty a posunují příběh mílovými kroky kupředu. Napsané je to přitom tak, aby čtenář do poslední chvíle nic netušil, protože i když zakrátko někdo z hrdinů naplní svůj osud, není mu věnována větší pozornost než ostatním a jejich vlastním dějovým liniím, čímž je překvapení čtenářovo o to mocnější.
Guy Gavriel Kay na Topzine.cz
- profil Guye Gavriela Kaye – 1. část (Jan Nohovec)
- profil Guye Gavriela Kaye – 2. část (Jan Nohovec)
- recenze Fionavarská tapiserie – Letní strom (Lukáš Vaníček)
- recenze Fionavarská tapiserie – Letní strom (Jakub Mikuš)
- recenze Fionavarská tapiserie – Potulný oheň (Jakub Mikuš)
- recenze Ysabel (Jakub Ehrenberger)
Na druhou stranu tak vzniká pocit nemilého deus ex machina, kdy se zničehonic v hrdinovi něco pohne a on prostě jde, aniž by k tomu měl předtím nějaké předpoklady. Působí to lacině a neprofesionálně.
Po dějové stránce není co vytknout. Potulný oheň je archetypální druhý díl každé trilogie žánru vysoké fantasy. Zatímco první díl nastolil spoustu otázek, vyhrotil zápletku a odhalil nepřítele v plné své kráse, nyní je nepřítel až nemile reálný a síly světla s ním musí svádět první boje o holé přežití. O nějakém útoku není ani řeč a všechny síly jsou tlačeny do zoufalé defenzívy, odkud podnikají marné výpady ve snaze zvrátit situaci na vlastní stranu.
Bojujeme v bitvách malých i velkých
Konečně dojde i na velké bitvy, bohužel v malém podání. Kay se příliš v líčení bojových scén nevyžívá, a proto jejich popis minimalizuje na sotva únosnou mez krátké noticky o bitvě. Čtenář má z popisu toho největšího střetnutí (to je divné, ale také v něm figurují jezdci na koních), že spíše čte nějakou novinovou zprávu v lokálním tisku. Což je škoda, protože militantnější autor (Sapkowského druhu) by se na podobné scéně vyřádil s kadencí divokého vepře rochnícího se v bahně.
Na obranu je třeba říci, že Fionavarská tapiserie je co do počtu postav i armád velice skrovná. Armády nečítají desetitisíce hlav, ale pouhé stovky a vědomí toho jaksi zjemňuje zklamání z odfláknutých bojových scén. Zbylé části knihy jsou pak napsány tak, aby čtenář pociťoval vzrušení i napětí a užíval si prolínání jednotlivých nitek příběhů, které přecházejí jedna v druhou a následně se opět od sebe oddalují, a přesto spolu neustále vytvářejí krásný vzor.
Potulný oheň tedy lze doporučit všem čtenářům, kteří mají rádi klasickou fantasy toho nejryzejšího ražení. I když je pro ně Pán prstenů kánon, přesto z této knihy budou nadšeni. Zároveň lze toto dílo doporučit i začátečníkům, které naopak Tolkien neoslovil a hledají něco podobného ražení, a přesto svěže originálního a čtivého (i když u toho autor vykradl asi patnáct legend a bájí).
Kay by byl dobrým tkalcem. Se svými hrdiny si pohrává a neustále čtenářovi nabízí líbivý vzor bez poskvrny a nadšení z něho nezkazí ani drobný uzlík či zašmodrchání, které se tu a tam objeví.
Název originálu: The Wandering Fire
Český název: Potulný oheň
Autor: Guy Gavriel Kay
Překlad: Linda Bartošková
Obálka: John Howe
Vazba: vázaná (pevná)
Počet stran: 268
Vydali: Argo / Triton, Praha 2010
Doporučená cena: 298 KčHodnocení: **** (70%)
