Je to již téměř čtyřicet let, co se jeden z nejproduktivnějších autorů světové sci-fi rozhodl napsat netradiční příběh vystavěný na až nechutně tradičním motivu – telepatii. Letos u nás tato útlá kniha vyšla podruhé v nové grafické úpravě a dostalo se jí více než vřelého přijetí.
Robert Silverberg vytvořil ve svém románu, který někteří označují za to vůbec nejlepší, co kdy napsal, z motivu člověka obdařeného telepatií zcela nevídaný příběh. Ústřední postava, David Selig, má již odmala schopnost poslouchat myšlenky lidí kolem sebe, sáhnout si až na samotné dno jejich duše a ve chvíli, kdy ho extáze z poznávání hlubin člověka přejde, přeskočit k další osobě. Když byl malý, nechal své vědomí rozplynout v šíři několika kilometrů, klouzal spolu s rybami proudem, jako panic dlel v hlavách šukajících párů, dokud ho orgasmus nekatapultoval ven. Jenže stejně jako mu ta schopnost přinášela potěšení ze šmíráctví životů ostatních lidí, tak ho samotného oddělovala od přátel a přítelkyň, nebo tak si to alespoň namlouval. Zářným případem toho byla jeho sestra, která když v šestnácti pochopila, co její bratr dokáže, vyhnala ho pryč ze svého života. Stejně tak jedna z přítelkyň ho opustila kvůli tomu, že si dala LSD a on jí při tom nechtěně vlezl do hlavy a propojil jim vědomí. A tak proplouval životem uzavřen sám do sebe, hýčkaje si svůj egocentrismus, aby náhle ve čtyřiceti zjistil, že ta jeho milovaná a nenáviděná schopnost zároveň začíná slábnout a vytrácet se.
Přestože by se mohlo zdát, že příběh Silverbergova románu je naprosto přímočarý, není tomu tak. Autor odbíhá do Seligových vzpomínek, experimentuje, plynule střídá ich- a er- formu, aby se pak vždycky vrátil do přítomnosti a vypověděl další částečku příběhu o člověku, který ztrácí samotnou podstatu sama sebe. Text meandruje, pomalu se nechává unášet jednotlivými formami, a přestože to tak nevypadá, dokáže udržet čtenářovu pozornost až do samotného konce, ačkoliv celá kniha není ničím jiným než jednou velkou úvahou. Jednu po druhé objevujeme postavy, které se mihly v životním příběhu Davida Seliga, ale nikdy nezapomínáme fakt, že tu jde jen o hlavního hrdinu. To on je středem pozornosti, to jeho očima se neustále díváme; veškeré další charaktery jsou jen figurkami v jeho historii.
Přesto však román Umírat v nitru nabízí kromě hloubkové sondy do vědomí jednoho pokřiveného (nebo nadaného) jedince ještě něco jiného. V letmých zmínkách, které čtenáři pomáhají nalézt se na časové ose Seligova života, můžeme i sledovat detailní popis soudobé americké společnosti. Když se pořádně podíváme, můžeme sledovat počátek sedmdesátých let ve Spojených státech jako na dlani. Autenticky kritické komentáře, které hlavní hrdina trousí jeden za druhým, se dotýkají nejen politické a společenské situace kolem. V mnoha popisech podávaných skrz telepatický dar můžeme číst popisy sexuálních scén nebo braní drog. To všechno jako zcela normální události, jejichž sledování a přijímání Davida ani trochu nevzruší.
O Umírat v nitru se těžko dá říci něco víc, než to, co už bylo vysvětleno. Tato kniha není od toho, aby se o ní dlouze psalo, ale aby se četla a o jejím příběhu se přemýšlelo. I proto si zaslouží být vydávána znovu a znovu, již téměř čtyřicet let od svého prvního uvedení na trh.
Název originálu: Dying Inside
Český název: Umírat v nitru
Autor: Robert Silverberg
Překlad: Petr Kotrle
Obálka: Dominic Harman
Počet stran: 240
Vydal: Laser-books, Plzeň 2009
Doporučená cena: 179 Kč
Hodnocení: 70%
