Být upírem neznamená nutně vrozenou averzi ke kříži, stříbru a česneku. Být upírem neznamená ani ocelové svaly, motorky a rockové koncerty. Být upírem znamená dennodenně řešit základní otázku tak blízkou duši Highlandera: jak přežít a neskončit s useknutou hlavou.
Ilustrace na obálce Autor: Lukáš Tuma
Zkusit chytit tu mrchu! Shromáždit bratry a sestry, vyhnout se české policii a kartanským robocopům, oprášit několik skrýší. Potrestat tu mrchu! Překročit hranici s Ukrajinou, kontaktovat hlavu klanu Svobodných, v jednom kuse se dostat do Kazachstánu. Zabít tu mrchu! Překročit hranici do Číny, objevit hrobku Sangot, postarat se o nezvaný doprovod. Opět ta zpropadená mrcha! V jednom kuse dojet do Finska, vyzbrojit se, vylodit se v Polsku! Konečně! A hle, mrcha osobně, jen přistup blíž a řekni „Ááá!“!
Dravý sourozenec
Dobře, dobře, zpomal, říkají si teď asi ti slabšího ducha mezi vámi, neměl bys to tak přehánět s kofeinem! Jenomže oni nemají za sebou to, co já. Neabsolvovali cestu od rozbalení balíku s knihou až po následnou zběsilou jízdu napříč 290 stranami na jeden zátah, ani jim v těle neproudí onen pocit déjà vu. Přesně ten pocit, který jsem prvně zažil při četbě Divokých a zlých od Jiřího Kulhánka.
Tvrdit, že Hustej nářez tak trochu vyvolává asociace s Kulhánkovou tvorbou, není přesné. To krabicové mléko tak trochu vyvolává asociace se skutečnou krávou. Tohle je Kulhánek, divoký a zlý! Upíři, krev, střelba, bezprizorně se povalující končetiny kdysi lidských, i ne tak zcela, bytostí . Navrch něco cestování, sexu a vše proložené drsnými (i méně) a povedenými (i méně) hláškami s hojným využitím menšího (i většího) množství méně (i více) nespisovných slov a výrazů.
Není čas ztrácet čas
Ale dost už vzpomínání. Je vám snad jasné, s čím máme tu čest. Povězme si něco k příběhu! Ve své knize autor obdaroval naši modrou, nikoli zelenou planetu nadvládou mimozemských tvorů, tzv. kartanů, již při pobytu na Zemi využívají exoskeletony podobající se brnění filmového Robocopa. Nepřátelé jsou to víc než odolní a vytrvalí, navíc vlastní vyspělé technologie, tudíž drtivá většina pozemských vlád s nimi musí spolupracovat. A život jde dál…
Kdo se ale s mimozemskou okupací smířit nehodlá, jsou upíři, kteří si nárokují dozor nad lidskou populací. Ze dvou protichůdných proudů vítězí ten silnější, což logicky znamená vývoj situace ve smyslu buďto my, nebo oni. Lidé jsou Františkem Kotletou degradováni na pomocníky kartanů, případně upírů, nebo třetí skupinu kladoucí cizákům více méně pasivní odpor. Jinými slovy komparz, křoví, krmení… Nepříliš lichotivý obraz.
Samotný děj začíná v Česku nepříliš vzdálené budoucnosti. Očima našeho krajana, upíra Jana Bezzemka, který smrtelné mládí trávil ve službách krále Jana Lucemburského, sledujeme události provázející tento zápas mezi krvesavci a cizinci z oblohy. Kdo čeká od Jana a jeho neméně starých společníků rovněž odpovídající staromódní způsoby, bude ošklivě zklamán. Hrdinové klejí, pohřbívají se pod kilogramy vystřílených nábojnic, jiskří sarkasmem, nezatěžují se politickou korektností vůči příslušníkům jiných národností a nezanedbávají, řekněme, fyzické projevy lásky. Nemají v úmyslu zaměstnávat čtenářovo vědomí etickými problémy, filosofickými debatami či dlouhými úvahami. Sledují jediný cíl – přežít a nenechat přežít mimozemšťany, kteří, jak se později ukáže, rozhodně k nám nezavítali z dlouhé chvíle.
Na plný plyn
František Kotleta ve své knize předvádí klasickou akční jízdu. Netají se záměrem bavit. Ano, bavit – tečka, nic víc. Nehledejte logiku, nepátrejte po symbolech, oprostěte se od předsudků a velkých očekávání. A hlavně se neptejte a ničemu se nedivte, ani když hlavní hrdina během krvavé pouti knihou pošle kukat nejednu partu strážců zákona. Mimochodem přijde mi, že proti policistům je autor poněkud vysazený. Napočítal jsem pouze dva, kteří z nelichotivého hodnocení vyčnívají a jejichž kladné vlastnosti Jan ohodnotí v jednom případě zhruba jako Musím si ho zapamatovat, nerad bych ho v budoucnu zabil!, zatímco v druhém Rozumný muž, škoda, že ho musím zabít!. Zbytek nositelů modrých uniforem je bez lítosti masakrován na všechny možné způsoby.
Pokud jde o ryze technický dojem z knihy, nemohu zamlčet záměny písmen y a z hned na prvních několika stránkách. Později se rovněž párkrát stane, že se místo í do slova vloudí 9. Věru škoda. Taktéž váhám nad cenou. Za bratru tři stovky se mi nezdá zrovna přiměřenou hodnotou pro takovou knihu, ale… otázka názoru. Tímto se výčet záporných stránek přiblížil ke konci. Pochvalu si naopak zaslouží ilustrace na obálce, příjemný font a sympatický kapesní formát knihy, díky němuž si lehce najde místo v prázdninovém zavazadle nebo může směle usilovat o roli společníka při cestě v MHD.
Jste-li fanoušci Kulhánkova stylu (vlastně můžeme říkat Kotletova), nemohu než vřele doporučit. Stejně tak když cítíte, že se vám nechce nimrat se v dlouhých ságách nebo potřebujete jednoduše vysadit, znovu opakuji, není nad čím dumat. Avšak jste-li čtenáři náročnějšími (a pak bych rád věděl, jakým to řízením osudu jste se dostali až na konec této recenze!), jistě chápete, že svoje peníze byste měli investovat do jiné literatury.
Název: Bratrstvo krve: Hustej nářez
Autor: František Kotleta
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 290
Vazba: měkká
Rozměry: 110 × 180 mm
Vydává: Klub Julese Vernea, Praha 2010
Doporučená cena: 290 Kč
Hodnocení: ***
