Antologie Ondřeje Jireše bezesporu patří k těm nejlepším na tuzemském trhu a tradičně poutají značnou pozornost. Tou poslední, Hvězdami české sci-fi, však výrazně zariskoval. Představuje v nich totiž cykly, které jsou mnohdy starší než většina žánrových čtenářů.
Ilustrační foto. Foto: Jan Nohovec
Určitě to znáte. Nepodchytíte-li nějakou sérii hned v jejím počátku, jen s obtížemi se k ní v moři těch nových vracíte. Nechcete-li ztratit kontakt se současností, prostě už na to nemáte čas . Antologie pěti domácích sci-fi cyklů vám tedy může přijít sakramentsky vhod, protože namísto jediné série nabízí ochutnávku hned pěti různých světů pěti odlišných autorů. A tak až příště půjdete do knihovny, budete už dobře vědět, že tohohle si chcete přečíst a tenhle vám příliš nesedí. Z pohledu prvočtenáře všech cyklů hodnotím knihu i já.
Jak se Kuba Nedomý topí ve sr*čkách a Oggerd neví, kde mu pes stojí
Antologii zahajuje svým příběhem Prázdniny v mezisvětě velikán české sci-fi Ondřej Neff. Společně s jeho hrdinou Kubou Nedomým a jeho přáteli se v detektivním příběhu podíváme na zoubek jedné podivné sektě, která nepřímo znepříjemnila Kubovi život. Kuba, jenž má jako správný rodák ze Země pro strach uděláno, se tak musí potopit až do výkalů všech obyvatel lunárního habitatu, aby celé záhadě přišel na kloub. A pohodové prázdniny to rozhodně nejsou.
Ondřej Neff prokazuje ve své povídce, že je zkušeným a vypsaným autorem. Netradiční, přesto nijak extravagantní přirovnání, kvalitní vyprávěcí styl a sympatické postavy však mají dva nepřátele – nepromazaná kola logiky a autorovu tendenci několikrát opakovat informace, které už čtenář zná. Což o to, opakování je matka moudrosti, ale Neff některé informace uvádí i třikrát, a to v dosti podobném znění jako na předchozích stranách. Neodbytný pocit, že z vás autor dělá blbce, tak kazí jinak vcelku příjemnou povídku.
Kuba Nedomý předává ve druhé povídce štafetu Oggerdovi, o jehož příbězích jsme se rozepisovali v samostatném článku. Společně se svými věrnými souputníky přijíždí Oggerd do zapadlého městečka, kde jeho přítel Hal Hargo kdysi studoval. Vladimír Šlechta v něm nechal vyšlechtit inteligentní psy a jeden z nich se vzepřel svým stvořitelům a musí holt Chcípnout jako pes.
Oggerdovský cyklus se sice odehrává ve světě po katastrofě, jenže jeho ztroskotaná podoba se stává kulisou spíše pro kombinaci sci-fi a fantasy. Na rozdíl od svých zbývajících kolegů má tak Oggerd nespornou výhodu, když s jistotou zaujme i tradiční čtenáře fantasy. Možná i díky tomu je pro mě akčně laděný příběh odvedený kvalitním řemeslem osobním vrcholem sbírky.
Velinského snění, Procházkovy etudy a tajemné kameny Vilmy Kadlečkové
Jak je patrné z předchozí věty, kvalita jednotlivých novel k výšinám bohužel nestoupá. Jaroslav Velinský v tajuplně nazvaném příběhu Ghebrthouxwnlck vsází podobně jako Neff na detektivní zápletku zasazenou do sci-fi prostředí obyvatelné Antarktidy. Jeho dosti svérázný příběh se z velké části odehrává v hrdinově mysli, kterou pravidelně unášejí mimozemšťané, aby mu pomohli případ vyřešit. Přestože se nakonec Velinský vytasí s vcelku úsměvnou pointou, přistoupit na fakt, že je hrdina kvůli těmto únosům každou chvíli v jiné části Dumasova románu Hrabě Monte Christo, není zcela jednoduché a zvláště detektivce toto úmyslné stěhování spíše ubližuje.
Přestože nyní půjdu mnoha svým recenzentským kolegům navzdory, příběh Jiřího Walkera Procházky byl pro mě největším zklamáním. Rudý soumrak aneb Rox’n’Roll in red totiž není určen prvočtenáři, ale pouze znalci Procházkovy série. Spisovatel v něm od prvních minut představuje řadu patrně profláknutých hrdinů, jenže debutující čtenář si v nich udělá pořádek až někdy v polovině příběhu a to je bohužel vcelku pozdě. Navíc Procházka popisuje svou likvidaci lidstva umělou inteligencí značně zeširoka a mnoho dějových linií a celková nesevřenost příběhu byly pro mě jako neznalce série utrpením.
Ano, autor v Rudém soumraku bezpochyby potvrzuje pověst skvělého hláškaře a originální přirovnání máte chuť číst nahlas všem kolem sebe, jenže v tanečním sále, kde jeden zběsile tančí krvavý čardáš se zbytky začouzené civilizace, se druhý základní kroky nenaučí.
Určitým balzámem na duši je po Procházkově chaotické jízdě závěrečný Lunapark Luna Vilmy Kadlečkové. Autorka v něm rozehrává jeden z mnoha příběhů ze svého volného cyklu o energetickém kameni argenitu a naznačí i střet odlišných kultur, jenže po solidně dovyprávěném zrodu jedné lásky přichází nutný konec a ten už má trochu díry. Navíc v konkurenci Neffa, Šlechty a Procházkových hlášek zůstává autorčin hmatatelný vypravěčský talent trochu ve stínu lepších kolegů.
Co je to česká sci-fi?
Podíváme-li se na celé Hvězdy obecně, něco nás v jejich celkové koncepci zarazí. Těžko se v nich hledá opravdu čistokrevná sci-fi. Neff a Velinský kombinují svůj žánr s detektivkou, Šlechta vsází spíše na science fantasy a Kadlečková se snaží o sociální studii v kulisách žánru.
Obsah:
- Ondřej Neff – Prázdniny v mezivětě (Lunární cyklus)
- Vladimír Šlechta – Chcípnout jako pes (Oggerd)
- Jaroslav Velinský – Ghebrthouxwnlck (Christy Biggs)
- Jiří W. Procházka – Rudý soumrak aneb Rox’n’Roll in red (Rox’n’Roll)
- Vilma Kadlečková – Lunapark Luna (Legendy o argenitu)
Navíc se opakují i některé motivy: dvojice příběhů se odehrává na Měsíci, dva další na světě po nebo při katastrofě globálních rozměrů, hned trojice příběhů spojuje habitat, v němžž by lidstvo mohlo jinak nehostinné podmínky dějiště přežít. Člověka to donutí se zamyslet, zda celý komplet nemohl být ještě různorodější.
Jirešova antologie představuje pětici bezesporu kvalitních spisovatelů, z nichž čtyři prezentují své práce vhodně i pro absolutní začátečníky s jejich cykly. Procházka naopak vsází na otevřenou hru, která jistě potěší jeho čtenáře, nové mu však získá jen velmi těžko. Pokud tedy zatím nemáte s českou sci-fi příliš zkušeností a hledáte, po čem na zaprášených policích knihoven sáhnout, Hvězdy české sci-fi se vám mohou stát cennou příručkou. Ve skvělé úpravě a opatřené ilustracemi jsou rozhodně skvělým editorským počinem, přestože samotné příběhy mnohdy mohly být mnohem lepší.
Název originálu: Hvězdy české sci-fi
Editor: Ondřej Jireš
Obálka: Lukáš Tuma
Ilustrace: Jiří Grus, Karel Jerie, Lubomír Kupčík, Karel Zeman, Martin Zhouf
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 150 x 210 mm
Počet stran: 520
Vydalo: Argo, Praha 2010
Doporučená cena: 378 KčHodnocení: **** (70%)
