RECENZE: Irská kuchyně servíruje krev a olovo. Dospělácký Punisher si zase hraje na vojáčky
Jakub Ehrenberger
10. 2. 2011
Frank Castle alias Punisher je řízek, jehož by se však nikdo neodvážil naklepat. Většinou naklepe všem okolo on. V nejnovějším pokračování jeho boje se zločinem Frankovu drsnou povahu opět kočíruje scenárista Garth Ennis. Mami, ta zásilka syrového masa je pro mě.
Většina akčních komiksových hrdinů ke svému životu, neřku-li rovnou přežití, potřebuje řadu nejrůznějších vymožeností nebo speciálních schopností. Spider-Man se bez pavučiny nemůže jít ani houpat, Green Lantern si musí nejdříve posvítit a doufám, že není nutné jmenovat, které přednosti zdobí X-Meny.
Punisher patří do druhé sorty chlápků. Má svaly z oceli, nervy ze železa a motivaci pobít všechny okolo, kterou by mu záviděl i Hulk. Dejte mu munici, dva granáty a zajděte si pro popcorn, vodopády krve jsou už v ceně.
Ir o Irech, co se mlátí v New Yorku
Volné pokračování předchozího booku Na začátku začíná téměř idylicky. Frank si v klidu obědvá v jednom baru a stihl by si i utřít ústa ubrouskem, kdyby mu za zády nevybuchla bomba. Její čarování odnese asi deset civilů a na třicet dalších Newyorčanů je alespoň lehce zraněných. Mohlo by se zdát, že cílem měl být právě Punisher. Pokusit se zlikvidovat tohohle deratizátora by však byla sebevražda a takovými sklony místní gangy netrpí. Bohužel pro ně, Frank byl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Znovu už se mu to nestane.
Punisher MAX 1: Na začátku
Scénář: Garth Ennis; kresba: Lewis Larosa
Po nutném seznámení s motivací hrdiny, kterou u Punishera představuje smrt zbývajících členů jeho rodiny, spouští Garth Ennis řeznickou operetu. Franka se snaží získat do svých služeb CIA, její agenti však dostanou jasně na srozuměnou, co si o spolupráci s nimi Frank Castle myslí. Kromě toho se však Punisher musí vypořádat i s chlápkem, kterému se nechce chcípnout, ačkoli má železný plot skrz plíce. Starší, drsnější, temnější a skutečnější verze Punishera. Bez změkčilých superhrdinů, ale se zatvrzelým mstitelem, bez jehož svolení si nikdo ani sirkou neškrtne.
Hodnocení: **** (70%)
Záhy Punishera zkontaktuje jeho starý známý, britský agent Yorkie Mitchell. Ukáže se, že Manhattan byl povýšen na bojiště několika znepřátelených skupin irských emigrantů. Jenže Irové udělali jednu osudovou chybu. Nezjistili si, kdy chodí Punisher na oběd.
Akční jízda v temných konturách
Scénář Gartha Ennise, který coby rodák ze Severního Irska v komiksu reflektuje i své vlastní názory, je možná až překvapivě hodně přímočarý. Jednoduchá dějová linka prolézá skrz jednotlivé panely, aby sešila dohromady několik morbidních scének, tunu akce a řadu povedených hlášek, kromě počátečního výbuchu však nenabízí vyložené dějové zvraty. Vše se odehrává přesně podle plánu a závěrečná pointa je tolikrát naznačena předem, že překvapivý by byl spíše její pravý opak.
Ennis se soustředí pouze na některé výrazné pasáže, většinou nevhodné pro děti do 18 let, celkový rámec příběhu jako by však pro něj byl podružný. O to lepší a skutečnější má čtenář pocit z jednotlivých scén. Zatímco v klasické punisherovské sérii je zlo dáno pouze z podstaty věci, hrdinové dospělé řady MAX jej konají přímo před čtenářovýma očima. Nikdo nemusí vysvětlovat, že tohle jsou ti zlí, jimiž je třeba natřít zdi načerveno. Odřezané končetiny manžela se posílají manželce v poštovních balíčcích, důchodci na výletní lodi dostávají přes zubní protézy a zapálení bývalí členové IRA vyhazují do povětří bary plné lidí. Někdy člověka napadne, jestli se Punisher ve Vietnamu neměl lépe.
Hláškující Ennis, děsivý Fernandez
Garth Ennis je ve výborné scénáristické formě a přestože hlavní dějovou zápletku mu možná našeptal nějaký znuděný čtenář Čtyřlístku, v postavách a hláškách si to vynahrazuje. Hlavně proto, že se v tomto booku vybavil celým arsenálem různých charakterů. Mladý terorista, jehož tvář už po neúspěšné akci nezdobí kůže, nýbrž svalovina, zaujme zejména po výtvarné stránce, řada postav má však potenciál i pobavit. Například cynická manželka místního gangstera čtenáři svým pragmatismem vyrazí dech, postarší lidský řezník zase dozajista polechtá mandle.
Příjemnou změnou od první knihy je kresba. Přestože Lewis Larosa vdechl prvnímu dospěláckému dílu Punishera temnější odstíny, místy mu chyběl větší cit pro realističnost, na které řada hodně staví. Střeva lezla hrdinům i z děr, kde rozhodně neměla co dělat, množství dalších zranění se dalo těžko identifikovat. Leandro Fernandez je v tomto ohledu pečlivější, nezapomíná, že komiks je určen především odrostlejším čtenářům, zároveň však dbá na jeho uvěřitelnost a místy až filmové záběry. Emoce se zračí ve tvářích postav, aby je v jediném střihu vystřídal celkový pohled na scénu nebo podstatný detail.
Punisher Max 2: Irská kuchyně je v první řadě komiksový masakr, v němž na Punishera kvůli spoustě postav ani příliš nezbylo místo. Výborná kresba Leandra Fernandeze doplňuje Ennisovy tradičně pořádně pošahané postavy. Škoda jen, že samotná zápletka je rovná jako na zeď přibitá baseballová pálka. Pár úderů čtenáře na solar by scénáři jedině pomohlo.
Název originálu: Punisher MAX 2: Kitchen Irish
Český název: Punisher MAX 2: Irská kuchyně
Autor: Garth Ennis
Překlad: Richard Podaný
Kresba: Leandro Fernandez
Počet stran: 144
Vydal: BB/art a Crew, Praha 2010Hodnocení: **** (70 %)