Pokud uvažujete o kariéře spisovatele, měli byste mít načtenou spoustu knížek. Potvrzuje to i spisovatelka Petra Neomillnerová a spisovatelé Ríša a Pecinovský. Ale kolik? „Jedním slovem – moc!“ říká poslední ze jmenovaných.
Ilustrační snímek. Zdroj: Zsuzsanna Kilian, sxc.hu
„Je třeba číst všechno, stále a pořád,“ uvádí Josef Pecinovský, který doporučuje ke čtení zejména klasiky a dodává: „Kdysi jsem jimi opovrhoval, to ovšem proto, že mi je ve škole vnucovali. Později jsem jim přišel na chuť.“
Začínající autor by měl číst i z dalších důvodů. „Měl by mít načteno nejen proto, že bude mít přehled o tom, jak se píše, co se píše, ale rozšíří si i slovní zásobu. To je velice důležité,“ tvrdí rozhodně Vlado Ríša. Podle něj toto platí u sci-fi a fantasy dvojnásob než u jiných žánrů literatury. „Má svá vlastní pravidla a kánony včetně specifického jazyka, a pokud je autor nezná a nedodržuje (samozřejmě, že je možné je porušovat, ale je potřeba je znát a vědět, proč je porušuji), čtenáře nezaujme,“ vysvětluje Ríša, spisovatel a šéfredaktor časopisu XB-1.
Pecinovský také upozorňuje, že bez dostatečného přehledu a načteného počtu knih může snadno vzniknout plagiát. „U fantastiky je to zvlášť důležité. Dost často se stane, že autor vlastně napíše plagiát, když dostane stejný nápad jako už někdo před ním,“ doplnil autor, který řadu děl publikoval pod pseudonymy Bernard Ant, Bruce Newman či Mike Williamson.
Kolik knih přečtou již zkušení autoři?
„Dodnes nemám ponětí, kolik knih jsem za život přečetla, ale bude jich určitě pěkných pár tisíc,“ tvrdí Petra Neomillnerová, stvořitelka knižních hrdinek jako jsou zaklínačka Lota, čarodějka Moire či upírka Tina Salo.
Josef Pecinovský, který začal psát pravidelně ve třiceti letech, čte okolo sedmi desítek knih ročně, tedy zhruba pět až šest titulů měsíčně.
Bylo čtení před revolucí snadnější?
„Co se mě týče, já jsem začal psát, když jsem neměl co číst,“ říká Vlado Ríša, kterého nabídka nových knih v rámci tzv. knižních čtvrtků před rokem 1989 neuspokojovala. Zato si chválí knihovny, které měl v okolí.
Omezená nabídka sci-fi a fantasy literatury Ríšu naučily polsky a rusky víc, než se naučil ve škole. Mohou za to prý dva obchody u Václavského náměstí: Polská kultura v Jindřišské a Ruská literatura ve Vodičkově. „V obou státech se vydávalo sci-fi a fantasy mnohonásobně víc než u nás a byly to jazyky, které mi nebyly tak vzdálené,“ vzpomíná a dodává: „Navíc jejich knihy byly laciné, a to i na naše poměry. Například povídky Isaaca Asimova (v ruštině psáno Ajzek Ajzimov, ale na to se dalo zvyknout) stály dvě koruny šedesát.“
Petra Neomillnerová považovala hltavé čtení před revolucí jako nutnost. „Pokud člověk chtěl získat alternativu k oficiální ideologii, nic než knihy mu nezbývalo. Knihy a kultovní složky z xerokopií,“ vysvětluje.
A jak jste na tom se čtením vy?
