Někteří ho vynášejí do nebe, jiní mu pro změnu sypou popel na hlavu – takový je osud jednoho z předních českých spisovatelů sci-fi a fantasy. My se teď podíváme trochu blíže na jeho dílo i život.
Jiří Kulhánek se narodil 31. prosince 1967 v Brandýse nad Labem, v současné době však žije v Praze, kde se věnuje své práci. Je svobodný a velice nerad vystupuje na veřejnosti, natožpak dává rozhovory. Přesto ale dosáhl u čtenářské veřejnosti značné obliby, za což jistě může jeho neortodoxní styl psaní. Již v roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka a nadále sbírá mnohá ocenění. Kritiky jeho knih bývají dosti rozporuplné, přesto si však již na českém knižním nebi vydobyl své místo.
Kulhánkovou prvotinou jsou Vládci strachu (1995). Jde o první knihu, kde v hlavní roli vystupují upíři a kde čtenář sleduje děj očima jednoho z nich.
Další v pořadí stojí dvojsvazkový román Cesta krve (1996, 1997), za oba díly nazvané Dobrák a Cynik získal opět cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu, tentokrát v kategorii Nejlepší původní kniha roku. V tomto dvousvazkovém románu se zabývá vpádem mimozemské rasy na naši planutu a totálním zotročením lidstva v nemyslící stvůry.
Poté následuje tetralogie Divocí a zlí (1999, 2000), jejíž jednotlivé knihy získaly názvy Čas mrtvých, Hardcore, Temný prorok a Kříže. V tomto čtyřsvazkovém románu hlavní hrdina cestuje časem a současně bojuje proti velmi silnému protivníku. V jedné z knih se dokonce objevuje i hlavní hrdina z románu Vládci strachu.
Předposledním větším dílem a také nejznámějším, je opět dvousvazková kniha Noční klub (2002-2003) se svazky označenými jednoduše I. a II. V podstatě jde o velice volné pokračování Vládců strachu, z jejichž odkazu knihy čerpají. Tentokrát se hlavním hrdinou stává sám autor. Pro vysvětlení, Kulhánek obecně ve všech svých knihách používá ich-formu, v Nočním klubu se s hlavním hrdinou však přímo ztotožňuje, neboť uvádí, že on (hrdina) je autorem Vládců strachu. Děj tohoto románu se z počátku odvíjí v pražských uličkách a zákoutích, postupem času však překročí hranice naší republiky a hrdina se ocitá dokonce až v Japonsku.
Nejnovější a zatím také poslední knihou je Stroncium (2006), tato kniha byla čtenáři zatím přijata snad nejrozpačitěji a i zdaleka nesklidila takový úspěch jako tituly předcházející.
Kromě knih vydal Jiří Kulhánek i řadu povídek, z nich některé vyšly samostatně nebo v různých sbornících. Z těch nejznámějších můžeme namátkou zmínit Svůj život, Spojeni v Bohu, Koruna věčnosti, Soumrak, Instant, Je 7:00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta – tato povídka je úvodem do rozsáhlé tetralogie Divocí a zlí –, nebo třeba „Tak tedy – HEIL HITLER – ty svině“, která jeví značné prvky hororu a v níž se snad nejvíce objevuje autorův cynismus a černý humor.
Všechny knihy a vlastně celé Kulhánkovo dílo většinou čerpá z odkazu téměř nepřemožitelného hrdiny, který je postaven do velice složité situace a musí bojovat o holý život. Přitom proti němu stojí nepřeberné množství povětšinou slabších protivníků, až do doby než dojde k závěrečnému rozuzlení a hrdina se musí utkat s někým sobě rovným, ne-li silnějším. K neopomenutelnému rysu postav patří také nezaměnitelný černý humor a neskutečný cynismus. Autor se ani v nejmenším neohlíží na pochody zažívacího traktu čtenáře a tak se hrdinové brodí potoky krve, hromadami mrtvol a obřích masařek a k velice oblíbeným perličkám děje patří mozek rozstříknutý na bílé stěně a vytvářející obraz rozkvetlé lilie. Kulhánek však nikdy nezachází do zásadních detailů a čtenář se při četbě těchto pasáží spíš velice dobře baví.
Celkově je dílo toho jedněmi oslavovaného a druhými zatracovaného autora, velice dobře čtivé pro svůj jednoduchý jazyk, hodně zábavné a v našich končinách dosti netradiční (na Topzine.cz již vyšlo…). Pokud jste o Jiřím Kulhánkovi doposud neslyšeli a váháte, zda byste se měli pustit do čtení jeho knih, mohu vám pro začátek doporučit povídku „Tak tedy – HEIL HITLER – ty svině“, které svým nezaměnitelným morbidním černým humorem patří k mým oblíbeným a velice dobře ukazuje autorův styl. Vzhůru do světa, který se s vámi rozhodně mazlit nebude.
