Román české spisovatelky Jitky Škápíkové Cesta do pravěku a zase zpátky patří mezi literaturu pro děti a mládež. Poučí, přinese zajímavé informace, na druhou stranu však vyvolává klamné představy.
V románu Cesta do pravěku a zase zpátky ožívají dávní veleještěři Zdroj: Sxc.hu
Autorka převyprávěla román Arnošta Cahy V pravěkém světě, který poprvé vyšel v roce 1927. Kniha se dostala do rukou i Karlu Zemanovi, jehož příběh inspiroval natolik, že podle něj v roce 1955 natočil snímek Cesta do pravěku. Jak původní román, tak film dnes působí značně naivně. Bohužel ani Jitka Škápíková se některým nepravděpodobně vyhlížejícím motivům nevyhnula, a tak Cesta do pravěku a zase zpátky vyvolává rozpaky.
Učení nemusí být mučení
Spisovatelka vypráví velice jednoduchý příběh. Otec archeolog vezme své dva syny do nově objevené jeskyně poblíž propasti Macocha. Během průzkumu dojde k zavalení vchodu a všichni čtyři – vzali s sebou i loveckého psa – se snaží najít jinou cestu na denní světlo.
Kdo viděl Cestu do pravěku jistě tuší, kde, respektive kdy se hrdinové vynoří. Na rozdíl od filmu, však jejich putování minulostí začíná v časech, kdy život začal. Každý den se ocitají v jiné době a poznávají různé organismy. Přes věk trilobitů, prvních suchozemských živočichů a druhohorních veleještěrů dospějí až do doby, kdy si zemi začínají podrobovat zástupci rodu homo.
Děj je trochu odsunut stranou, avšak nikoli na škodu. Škápíková pouze chtěla zábavnou formou přiblížit dětským čtenářům prehistorii a předat jim poučné zajímavosti. Což se jí většinou daří. Špunti sledují počínání postav a zároveň se dozvídají o tvorbě krápníků, přesunu života z vody na souš či způsobu obživy pravěkých lovců.
Matení dětské hlavičky
Staršímu čtenáři bude podezřelé, že hrdinové téměř na každém kroku narážejí na nejrůznější živočichy a rostliny, protože právě o nich chce spisovatelka v daném místě mluvit, jde však o věci, nad kterými lze přimhouřit oko. Horší to už je s ohařem Trefem, který budí dojem, že lovecký pes to natře všemu od pterodaktyla po pračlověka, a s primitivními udicemi, díky nimž nemají postavy nikdy nouzi o ryby. Nejeden myslivec a rybář by mohl závidět.
Neodpustitelným však je rozšiřování archeologicky nepodložených teorií. I za použití obyčejného selského rozumu se vykopání několik metrů hluboké jámy jen za pomocí klacků jeví jako naprostý nesmysl. Navíc tato pasáž, v níž si lovci mamutů při hloubení pasti na nic netušícího chobotnatce zaskočí skolit rychlé občerstvení v podobě jelena, až hraničí s parodií.
Ani malý Jarda, jehož pohledem čtenář děj sleduje, nepůsobí zrovna dvakrát sympaticky. Těžko hádat, jak jej přijmou desetiletí, starším se ale kvůli věčnému natahování brzy zprotiví.
Bez těchto několika, přesto zavalitých, much by román Cesta do pravěku a zase zpátky mohl patřit mezi dobré tituly pro děti. K lepšímu ohodnocení ještě přispívají ilustrace Jiřího Petráčka, jenž za pomoci tahů tuší dokázal vyvolat atmosféru dobrodružných příběhů, které četli naši otcové a dědečkové. Bohužel i tak má kniha k přelomovým dílům daleko a neposlouží jinak, než lehce naučné a zároveň zábavné čtivo.
Název originálu: Cesta do pravěku a zase zpátky
Autor: Jitka Škápíková
Obálka: Profimedia, Jakub Karman
Ilustrace: Jiří Petráček
Vazba: pevná
Rozměry: 165 x 135 mm
Počet stran: 152
Vydal: XYZ, Praha 2011
Doporučená cena: KčHodnocení: ** (40 %)
