Hrajete rádi hry? Co si takhle zahrát naživo? A máte zbytečné tři miliony? Prosím, hrajte. Můžete vyhrát velké peníze, zažít leccos, ale také koupit kulku do zad a dalších částí těla. Nevermore Baltimore je hrou pro blázny, šílence a tajné agenty.
Ilustrace na obálce knihy Nevermore Baltimore Autor: Marek Okoń
Čtenáře na úvod této recenze poprosím, aby si představil krásnou ženu, čtenářky naopak krásného muže. Představte si, že jste s vysněným protějškem v pokoji, který svým interiérem připomíná hrubozrnnou telenovelu. Jste sami a protějšek se začne svlékat, pomalu, lascivně a váš dech se zrychluje a vázne v suchém hrdle. Když je napětí v místnosti hmatatelné a vy již cítíte dotyk jeho/jejích žhavých konečků prstů a už prostě víte, že teď TO přijde, tak se protějšek rychle oblékne, dá vám pusu na tvář a zmizí dveřmi pryč. Dokážete si představit tyto pocity? Zklamání, vztek, smutek, pláč? Přesně tohle totiž zažijete při dočtení nové knihy Petra Heteši Nevermore Baltimore.
Msím se přiznat, že jsem k této knize přistupoval s jistým despektem. Po zkušenostech s předchozími autorovými knihami, ve kterých se pouze měnily kulisy, a čtenář nasával recyklovaný děj, jsem Hetešovi křivdil, a aniž bych knihu otevřel, házel jsem ji do jedné sorty s ostatními. Tímto se knize musím částečně omluvit.
Již od prvních stránek vtáhne čtenáře do děje a nepustí. Francouz, který o sobě tvrdí, že je učitel (aby měl v bojových scénách nějakou šanci, je to učitel na vojenské akademii) přijede do Washingtonu, aby vyřídil pozůstalost po své sestře, kterou dvacet let neviděl. Jaké je však jeho překvapení, když zjistí, že sestra nevlastní jen jednopokojový byt a spoustu dluhů, ale asi dvacet bordelů a hraje naživo šílenou adventuru, kam vstupné činí tři miliony dolarů.
Hra se nazývá stejně jako kniha – Nevermore Baltimore – a odehrává se v zemětřesením zničeném území Baltimore, které je díky masivnímu poškození zemské kůry prakticky neobyvatelné, ale těží se tam ropa ve velkém. V tomto takřka postapokalyptickém prostředí se odehrává většina děje. Z města zbyly jen ruiny, a tak čtenář spolu s hlavním hrdinou prochází troskami kdysi obydlených budov a setkává se s prázdnotou, zmarem a ropou, které jsou všude. Prostředí je skutečně velice pěkně vykreslené, originální a příjemné na čtení. Dva světy – zničeného Baltimoru a Washingotnu žijícího 24/7 – dávají vzniknout krásným kontrastům.
Děj sám je skutečně originální. Hra sama o sobě spočívá v hledání indicií, které vedou k dalším nápovědám a až do cíle. Masová obliba knih Dana Browna (od Šifry mistra Leonarda až po bohužel Ztracený symbol) jasně ukazuje, že čtenáři luštění tajemství a hádanek milují. Nevermore Baltimore sice neobsahuje žádný náboženský kontext okořeněný konspirační teorií, ale naštěstí si na nic nehraje a prezentuje sama sebe jako poctivá detektivka křísnutá prvky sci-fi, která svižně odsýpá. Úkoly se odbývají velice rychle a čtenář sedí přikován ke knize, dokud se úkol nesplní. Díky indiciím tak má sám čtenář možnost vložit se do knihy a aspoň sám pro sebe hádat, o co by tam mělo jít. Ono to částečně funguje i bez znalostí knižního světa.
V momentě, kdy se začíná napětí knihy kulminovat a hrozí, že se přehoupne do stereotypní nudy, přidává autor do hry nové postavy a nové otázky, které opět posunují hranici nudy daleko pryč. I když se na podstatě samotného děje vůbec nic nezmění, dostane jiný nádech a může se opět opakovat, aniž by to čtenář odsoudil jako nudné. Jako ve správné detektivce je základem vražda a okolo ní se točí miliony dolarů a možnost oládnutí světa, klasika.
Samotné pohnutky hlavního hrdiny jsou velice lidské, logické a čtenář si bude libovat v přirozenosti a hladkosti, s jakou spolu s postavou vstoupí do děje. Nekonají se tedy žádné logické lapsy, které by rušily hladký průběh čtení. Samotná postava Francouze vrženého do hektického Washingtonu je kapitola sama pro sebe. Všechno je pro něj ulítlé, jídlo a víno nepoživatelné, a když váhá, zda je doma či v Americe, dá si kávu a hned ví, že je domovina daleko za mořem.
Až do posledních stránek je kniha našlapaná k prasknutí a čtenář bude patrně trpět hlady, protože se od ní dá jen velice těžko odtrhnout. Jenže. Většina dobrých detektivek má strhující konec. Nevermore Baltimore má strhující nic! Tam, kde mělo jít o dramatické vyřešení vyhrocené situace, a všechny morální zábrany měly padnout, najdeme jen plaché tlachání. Tam, kde měla přirozenou cestou vyplynout na povrch všechna řešení zápletky a čtenář si je mohl porovnat s těmi, která odhadoval sám, je pouhé strohé vysvětlení. Krom toho, že pointa má působit strhujícím dojmem, je její efekt podobný plivnutí do prázdného sudu, až čtenáře víc znechutí, než nadchne. Na to, jak je ta kniha dlouhá, si zasloužila tedy důstojnější konec.
Nevermore Baltimore budiž tedy příkladem pro všechny, jak může autor luxusně zazdít solidně našlapaný román, který si bral člověk s sebou i na záchod, protože dočíst knihu a jít si ulevit byly na stejném místě v žebříčku priorit. Nebýt konec, zde v této recenzi jásám. Takhle mohu dát jen šedesát procent. Ti, kteří nedočtou konec, ať si deset bodů přidají.
Název originálu: Nevermore Baltimore
Autor: Petr Heteša
Obálka: Marek Okoń
Počet stran: 576
Vazba: brožovaná
Rozměry: 115 x 180 mm
Vydal: Brokilon, Praha 2010
Doporučená cena: 328 KčHodnocení: *** (60%)
