Styl Chiny Miévilla se soustavně snažíme k někomu přirovnat – k Lovecraftovi, k Wellsovi, ale proč vlastně? Proč bychom vůbec měli škatulkovat autora, který celou svou tvorbou škatulky bojkotuje? Proč svírat definicemi něco tak geniálního, jako je mozek Chiny Miévilla? Proč se jednoduše nesmíříme s tím, že Kraken možná je jako ty nebo ony jiné knihy, ale zároveň není jako žádná z nich? Je to prostě Kraken.
Ilustrace na obálce knihy Kraken, autor: Edward Miller
China Miéville se během své tvorby namočil do rozmanitých vzájemně na první pohled neslučitelných žánrů. Experimentoval s městskou fantasy, kterou míchal s detektivkou, okořeňoval ji new weirdem a přidával špetku magického realismu, aby se vzápětí mohl dotknout surrealismu a absurdního dramatu v próze a v závěru si střihl povedenou satiru mísící dohromady prvky náboženského fanatismu, filozofického hloubání a psychologicko-sociologické sondy.
Ukradli nám krakena. To je konec
Hlavních postav se v Krakenovi objevuje hned několik, ale katalyzátorem je kurátor londýnského Přírodovědného muzea Billy Harrow, který během jedné z běžných exkurzí zjistí, že zmizela osmimetrová krakatice včetně ohromné nádoby, v níž si poklidně spočívala naložená v lihu. Netradiční krádež rozpoutá hotové peklo. Zmizení totiž nepředstavuje jen kaskadérský zlodějský počin, ale zažíhá jiskřičku obrovského apokalyptického ohně.
Osud nelze obelstít a jeho plány se začínají s krutou nevyhnutelností dávat do pohybu. Zdá se, že ať hrdinové udělají cokoli, mohutné soukolí našeho světa se stejně zastaví a zanikne v plamenech apokalypsy. A nejen té katolické se čtyřmi jezdci v čele. Ale úplně všech. Každému, co jeho jest – i konec.
Co všechno se dá složit z papíru?
V Krakenovi se mísí všechno, s čím si China Miéville doposud hrál a s čím až doteď experimentoval, aby si byl jistý, že všechny aspekty podchytí správně. A podchytil. Stejně jako se list skládá při origami, skládá se a přelamuje i celá kniha. V základní podobě papíru je detektivkou, která se vyvíjí naprosto stejně jako děj Města & Města, jen s pár záludnostmi, jež čtenáři zpočátku nejsou tak úplně jasné. Pak se list v jednom jediném momentě přelomí. Co bylo detektivkou, zkroutí se v městskou fantasy s prvky detektivky a drsného hororu. Další ohyb přináší do děje surrealismus a absurditu v podobě lidí přetvořených na spotřebiče, stávkujících zvířat nebo samoroustoucích zbraní. Závěrečné zakřivení pak zkosí úhel pohledu přidáním satiry a thrilleru a voilà, v dlani leží origami Kraken po miévillovsku.
Uctívači tchořů vs. Ježíšovi buddhisti
Miéville zručnou spisovatelskou rukou střídá scény plné akce a napětí s obrazy takřka lyrickými, v nichž si může čtenář užít dokonalé jazykové orgie. Bohaté přívlastky, květnaté popisy Billyho snů i magické líčení Londýna jako živoucí bytosti musely být pro překladatele noční můrou. Napínavé pasáže a surové výjevy z kriminálního londýnského podsvětí se zcela harmonicky doplňují s autorovou bohatou fantazií i dětsky nevinným a jednoduchým nazíráním na svět.
„Ať jdou do prdele,“ zašeptal Dane. „Tchořovci proti rasistům. Tohle není žádnej konec světa.“ (str. 385)
Londýn Miéville zobrazuje jako sociokolturní, ale přesto živou jednotku, která díky své multikulturnosti vře náboženskými a politickými střety různých více či méně bizarních skupin. Zároveň se Miéville kromě atmosféry (nebo spíše psychologického stavu) města zaobírá také samotnou myšlenkou náboženství jako takového a síly davového myšlení. Modly současného světa dohání ad absurdum, uctívačům takových ikon se satiricky pošklebuje, ale zároveň se zdá, že víra samotná ho neskutečně fascinuje. Na Krakenových stránkách jasně ukazuje, že není důležité, v co člověk věří, ale že víra jako taková má mnohem větší moc, než kterýkoli bůh, a že věci, kterým nevěnujeme pozornost, jsou nepodstatné právě proto, že jim nevěnujeme pozornost.
Ten umí to a ten zas tohle
Miéville famózně rozehrává příběh hned na několika dějových rovinách a ani jednou se v nich neztratí. Právě naopak. Úseky věnované jednotlivým hrdinům s vidinou cílové rovinky zkracuje a přirozeným způsobem tak vytváří atmosféru filmového střihu a graduje akci. Jen je trochu škoda, že z psychologického hlediska se věnoval všem postavám kromě Billyho. Kurátor, racionálně uvažující člověk vržený do světa magie a náboženského dogmatismu, neprochází tak úplně přirozenou změnou a vývojem, jak by čtenář čekal. Na ploše jedné, dvou stran se náhle zlomí a už to není ten vědátor, který absolutně nechápal, co se to kolem něj rozpoutalo. Náhle se z něj stává bojovník za správnou věc, jehož už nic nedokáže vyvést z míry.
Co Miéville ušetřil na Billym, to si bohatě vynahradil jinými postavami. Naprosto brilantně se například vyvedla Marge, která zpočátku hraje zcela podružnou roli a zdá se, že se v konkurenci ostatních postav ani neudrží, ale pak přebírá tempo a stává se z ní ten největší hrdina ze všech. Nebo policistka Collingswoodová, která čtenáře vrhá z extrému do extrému. Jednu chvíli ji není možné nezbožňovat pro její černočerný smysl pro humor a vzápětí by jí jeden nejraději jednu ubalil.
Kraken je strhující čtení, které čtenáře vtáhne silou titanové odstředivky a není možné jej odložit, dokud nezašustí poslední stránka, nezazní poslední zaševelení zadržovaného dechu a na tváři se neobjeví spokojený úsměv.
Název originálu: Kraken
Český název: Kraken
Autor: China Miéville
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Edward Miller
Počet stran: 520
Vazba: brožovaná
Rozměry: 130 x 200 mm
Vydal: Laser-books, Plzeň 2010
Doporučená cena: 359 KčHodnocení: ***** (90 %)
