Jeho světy jsou lákavé, dobře propracované, velice čtivé a vstoupit do nich je tak snadné.
Úroveň ságy Malloreon trochu klesá. Ač se Eddings snažil zabránit stereotypu sebevíc, tak neustálé putování začne po čase nudit a nepomůže tomu ani živelný oportunista princ Kheldar řečený Silk se svým kousavým humorem a neuvěřitelnými eskapádami. Opět se setkáváme s nitkami proroctví, které se tentokrát nenachází na jednom svitku, ale ve spoustě dalších, a z nich musí hlavní hrdina obou ság Belgarion sestavit návod, jak porazit zlo, najít svého ztraceného syna a konečně v klidu vládnout. Bohužel, poslední překážku v podobě slepé volby postavil autor velice křehkou. Po jejím přečtení čtenář skřípe zuby, protože to ani jinak dopadnout nemohlo a poslední kniha tak trochu ztrácí své kvality.
Obálka anglického vydání knihy Čroděj Belgarat, Zdroj: geofftaylor-artist.com
Do tohoto světa se Eddings ale ještě několikrát vrátil, a to nejprve ve dvou dvoudílných sériích: Belgarath the Sorcerer (1995, česky Čaroděj Belgarat: Soumrak a Úsvit, oboje And Classic 1997) a Polgara the Sorceress (1995, česky Kouzelnice Polgara: Královna věků a Rivanský trůn, oboje Classic 1999). Jedná se o prequel k celé desetidílné sáze a, jak už názvy napovídají, autor v nich rozehrává nové příběhy se staronovými hrdiny, aby čtenáři představil zajímavá místa z historie stvořeného světa. Poslední tečkou se pak stal The rivan codex (1999, česky Rivanský kodex, Banshies 1999) kniha, ve které Eddings detailně popisuje vše, co se dá v jeho světě nalézt. Jedná se o jakousi příručku, která popisuje národy od jejich oblečení, přes mince až po jejich historii.
S Belgariádou ani Malloreonem už nemá pranic společného další Eddingsova sága – Elénium a Tamuli, ve které rozehrává opět tolkienovský příběh o putování říznutý ryze howardovským, téměř osamělým, hrdinou – čestném rytíři Sparhawkovi, který se ve třech knihách série Elénium: Diamond throne (1989, česky Diamantový trůn, And Classic 1994, Triton 2005), Ruby knight (1991, česky Rubínový rytíř, And Classic 1995, Triton 2006) a Sapphire rose (1992, česky Safírová růže, Classic 1995, Triton 2006) rozhodne čelit zlu bez bázně a hany. Na tuto sérii volně navazuje pokračování Tamuli: Domes of fire (1992, česky Plamenné chrámy Classic 1995, Duhové paláce, Triton 2008), The shinig ones (1994, česky Zářící, Classic 1995) a The Hidden city (1995, česky Skryté město, Classic 1995).
Čarodejnice Polgara, Zdroj: davideddingsbooks.tripod.com
Další sága, ve které Eddins naplno rozvinul své vyprávěcí schopnosti, jsou Snící: The Elder goods (2OO3, česky Staří bohové, Triton 2005), The treasured One (2004, česky Zlatá bohyně, Triton 2007) Crystal Gorge (2005) a The Younger Gods (2006). Je také autor rozsáhlého románu Redemption of Althalus (2000, česky Smaragdová bohyně, Banshies 2001, Pevnost nesmrtelných, Banshies 2001 a Démon temnoty, Banshies 2001).
Krom fantasy se Eddings pustil také do tří knih, které s tímto žánrem nemají nic společného – Eddingsův první román High Hunt (1973), The Loosers (1990) a Regina´s Song (2000, česky Pláč padlých andělů, Banshies 2004).
V minimálně polovině případů není v názvu knih uvedena jako spoluautorka Eddingsova žena Leigh, což je zvláštní, protože alespoň na polovině románů spolupracovala se svým manželem. Je docela dost možné, že se podílela na všech, protože ženské charaktery s Polgarou v čele jsou napsány vždy tak žensky, že buď musel mít autor skutečně velký cit a empatii, nebo mu s nimi někdo výrazně pomohl.
Čarodějnice Polgara, nejmocnější a nejrásněšjí žena v celé Alorii, Zdroj: polgara.street.bg
Bohužel je třeba použít minulý čas, protože oba manželé již nejsou mezi námi. V roce 2007 zemřela Leight Eddingsová a její manžel ji následoval v červnu letošního roku. Po sobě zanechal na třicet knih, z nichž dobré dvě třetiny obsahují fantasy toho nejhrubšího zrna. Díky němu může každý čtenář unavený současným světem naplno odplout do říše kouzel, kde světu vládnou moudří králové a kde dobro vždy zvítězí nad zlem. David Edding po sobě zanechal nesmazatelné, řemeslně velice kvalitní, dílo, díky které mu po právu patří místo vedle toho starého krocana Tolkiena, který jej vlastně inspiroval natolik, že sedl k psacímu stolu a začal psát. Buďme mu za to vděčni.
