Přestože o pauze mezi Vánocemi a Silvestrem většina z nás někde lyžovala, odpočívala a dělala jiné volnočasové aktivity, pošťáci a trafikanti se právě vypořádávali s novým číslem Pevnosti, které dorazilo do našich schránek a stánků těsně před posledním dnem roku. Kromě Avatara na obálce to bylo tentokrát hlavně o military sci-fi.
Aby redakce Pevnosti učinila fanouškům nového Cameronova filmu radost, dala na obálku lednového čísla modravý motiv z Avatara. Rozsáhlou recenzi Ďura Červenáka si můžete přečíst hned na prvních stránkách, společně i se sloupkem o počítačové hře.
Military sci-fi
… to je ale to pravé téma nové Pevnosti, které kouká z každé druhé stránky. Jak už je zvykem, v literární i filmové části časopisu najdeme rozsáhlé průvodce po tomto subžánru, kterých se zhostili Martin Fajkus a Ladislav Loukota. Zmiňovali hlavně základní kameny, podívali se ale i na malé perličky. V tematicky sladěných Perlách z moře fantastiky se Jiří Popiolek zamyslel nad hvězdnou Hvězdnou pěchotou Roberta A. Henleina, jež vyšla v novém vydání předloni.
Na černobílých stránkách se Martinovi Fajkusovi podařilo zprostředkovat dva rozhovory: s americkým autorem Robertem Buettnerem (Sirotčinec a další) a s Tomášem Bartošem (Žoldnéři, Renegát), kteří již několik let úspěšně brázdí trh s naší fantastikou.
Témata se tentokrát drží i PC hry, které svou dvoustranu zasvětily rovněž válečným střílečkám, konkrétně velice oblíbené sérii Halo.
Povídky
Těch je v nové Pevnosti přehršel. Zdá se proto logické, že budou krátké, velkým zklamáním je však jejich kvalita.
Česko-skotský autor William King přispěl svým vánočním příběhem o návštěvě Američanky v zimní Praze. Jak napovídá i profil autora, povídka měla být spisovatelovou první exkurzí do světa hororu a možná i proto vypadá tak, jak vypadá. Mezi řádky je silně cítit vypsaná ruka autora, takže text ani chvíli nenudí, na závěru se však zastavíte a řeknete si: „Proč?“ Spisovatel zpočátku pomalu navodí záhadnou atmosféru, její prvky pomalu, ale dost průhledně, graduje, aby pak nakonec nechal závěr vyznít do ztracena. Snad se snažil hrát na pocity, to ale v tomto případě nestačí.
Natália Martínková, jejíž jméno je čtenářům známé z rubriky Věda ve fantazii (která mimochodem trochu rozvláčným závěrem končí), si předloni střihla povídku Institut forenzní magie do soutěže O nejlepší fantasy a umístila se dost vysoko. Svůj text zasadila do velice zajímavého světa, svými tóny připomínajícího například Lukjaněnkovy Hlídky, prodchla celkem ohraným, ale zajímavě podaným dějem a zabalila do téměř mysteriózní atmosféry, které rozhodně pomohlo i zařazení za Kingovu hororovou povídku. Výsledkem je tak mix, jež se s textem anglofonního autora může směle měřit.
Petr Macek se svým Křišťálem pouštního čaroděje zase neúprosně stahuje laťku kvality dolů. Já osobně jsem se s tímto autorem ještě nesetkal, jeho profil však naznačuje, že již má nějaké počiny za sebou, a stejně to na jeho textu není vidět. Po tuctovém vyprávění ze světa barbara Conana sklouzávají oči jako po másle, aniž by se mohly zachytit za nějaký zajímavější bod. Pro nezkušené čtenáře možná bomba, pro ty, co už mají za sebou nějaké ty knihy, jen velké zklamání.
O něco výše na stupínku stojí opět následující povídka, Ten, který nespí Jana Šlechty, akční upírský nářez na motivy Kulhánkova Nočního klubu. Některé pasáže v povídce budou fanouškům Mistrovy tvorby slně připomínat známé kulisy, když se k tomu však přičte styl Šlechty mladšího, poměrně dobře napsaná zápletka a hlavně pocity z předchozích povídek, stojí Ten, který nespí na pomyslném vrcholu hned za Natálií Martínkovou.
Ondřej „Tichošlápek“ Matěj o pár stránek dál v Dechu draka přestavuje Ducha svobody, příběh o vztahu dívky a koně na Divokých pláních. Více než na akční vyvrcholení hraje text znovu na pocity, atmosféru a stavbu svého světa, které dohromady posouvají dojem do kladných čísel.
Letem světem
Za zmínku v závěrečném shrnutí lednové Pevnosti stojí určitě rozhovor Martina Šusta s dvojicí knihkupců z krámku v pražské Londýnské, kde nahlédneme do každodenní praxe majitelů fantastického knihkupectví. Míla Linc v rubrice Profíci radí se zase soustředí na odbornou literaturu v oblasti začínajících spisovatelů a připomíná mnohé svazky, které by stálo za to vlastnit. Lucie Lukačovičová pokračuje ve svém seriálu o Neobvyklých náboženstvích, tentokrát na téma Tak pravil Nanak Singh, tedy o sikhismu, Karel Makovský se podíval na Druhy moci v Asterionu a došlo i na představení nové hry příběhy Impéria. Deskové hry zastupuje recenze Filipa Gotfrida na Dominion.
Zástupcem upíří vlny, která novou Pevnost téměř nepoznamenala, je dlouho očekávaná recenze Jiřího Pavlovského na Nový měsíc. Myslím, že podtitulek recenze Emo gay porno pro náctileté přitáhne náležitou pozornost sám o sobě.
Anime si vzalo na paškál téměř dvouhodinový snímek Šepot srdce, Mijazakim střihlý počin z poloviny devadesátých let.
Perličkou čísla jsou reportáže z Festivalu fantazie Speciál a Fénixconu, čímž nám do kupy chybí už jen Magie, v níž se Petra Neomillnerová vrátila k tématu, s nímž do Pevnosti před lety vstoupila – s českými kouzly a domácím magičnem.
Pokud bych to měl zhodnotit, lednová Pevnost se moc nepovedla. Pravda, pokud jste příznivci military sci-fi, nebo si o ní chcete alespoň trochu počíst, měli byste okamžitě vyrazit do trafiky, ovšem pokud se o tento subžánr nezajímáte a nezaujala vás ani kombinace vedlejších článků, jen stěží se vám bude nové číslo líbit. Na Pevnostní podmínky vyloženě podprůměrné povídky vyvažuje snad jen recenze na Avatara a Nový měsíc, které alespoň trochu lákají ke koupi.
