Třetí díl ságy Ulldart – Doba temnoty je na světě a Markus Heitz v něm dosahuje své fantastické fazóny známé třeba z jeho další ságy Trpaslíci. Na kontinentu se dějí velké věci a nikdo nezůstává ušetřen změn, které sebou Doba temnoty přináší.
Ilustrace na obálce prvního dílu ságy. Mýtická loď se objevila až v dílech následujících autor: Jan Patrik Krásný
První dva díly série z kontinentu Ulldart, kde má podle proroctví nastat Doba temnoty, příliš vzrušení nepřinesly. Objevily se v nich sice zajímavé postavy, hlavně v okolí mladého kabcara (něco jako král) Tarpolu, jedné z mnoha říší, jež se na kontinentu boha Ulldraela nacházejí. Ale pořád se čtenář v průběhu děje pohyboval po nijak závažných událostech.
Vojenské potyčky by se daly lehce nazvat slovem lokální, protože říše, které s válčícími stranami bezprostředně nesousedily, nechávaly tyto vojenské výpady proti teprve sedmnáctiletému panovníkovi Tarpolu chladnými.
Kabcar nakonec mění stranu
Trochu podivné časové skoky objevující se ve druhém díle s názvem Řád vysokých mečů a zvláštní opouštění rozvinutých postav v díle prvním (Stíny nad Ulldartem), vzaly ve třetím pokračování s titulem Znamení temného boha rychle za své.
Lodrik, onen mladý kabcar a s trochou schovívavosti i hlavní postava celé ságy, se zde dostal pod vliv nového rádce a jeho obrozenecké názory a postoje pomalu ale jistě vystřídaly diktátorské postupy s mravním opodstatněním: účel světí prostředky. Okolo něj se mezitím shromáždila spousta vedlejších postav, které mu až dosud pomáhaly, ale nový kabcarův důvěrník je pomocí intrik jednoho po druhém odstavuje z vládcova dosahu.
Hlava Tarpolu, jež má způsobit návrat Doby temnoty, se také pomalu mění. Pomocí záludností nového konzultanta se mnoho jeho dřívějších spojenců postaví proti němu, a tím ho krůček po krůčku posouvají k temné straně síly.
Spousta postav, spousta zábavy
Mocenský boj pomocí intrik, podlostí, krutostí a dalších opovržení hodných postupů je právě to, co předchozím dílům chybělo. Ono to tam možná někde bylo, ale Markus Heitz se neobtěžoval to zařadit do textu, a tak si to může čtenář jen domýšlet. Co se ale musí autorovi nechat, je schopnost, s jakou využil doslova všechen materiál, který si v předcházejících částech připravil.
A nejen to. Ke všem již známým postavám a událostem po troškách přidává další a rozšiřuje tak plejádu charakterů o nejrůznější individua a dějiny o zajímavé a vlivné situace. Není se však třeba obávat přesycenosti, protože smrt si nevybírá a někdy dokonce sfoukává plameny života jako kupu svíček ve vichřici, snad aby nemusela chodit vícekrát.
Sice se s blížícím se útokem temnoty profilují jednotlivé strany dobra a zla, ale nic není černobílé a každé ze soupeřících uskupení se pod bližším pohledem rozpadá na menší skupinky poháněné rozličnými zájmy.
Celý tento složitý mocenský systém čtenáře pohltí a vzbuzuje v něm touhu dozvědět se víc a nedočkavě hltat další a další detail z plánů té či oné postavy. Autor navíc dokonale zvládá dávkování a neustále si nechává v záloze malé zvraty, které dohromady vytvářejí pocit reálného světa.
Válka v hlavní roli
Jelikož už Heitz zapojil do děje každý z ulldartských národů, a tím ho více či méně popsal, svou oblíbenou taktiku s poskytováním velmi malého počtu informací přesunul na národy z dalších kontinentů, které se na Ulldartu objevily, aby se přidružily do rozhodujícího střetu.
Stejně jako v druhém pokračovaní, ani v tom s pořadovým číslem tři není jedna dějová linie. Knihou se jich proplétá několik a sloveso proplétá přesně vystihuje jejich vztah. Někdy se dvě a více linií spojí do malého vyvrcholení, jindy si navzájem silně ovlivňují nebo dotýkají, či se jedna linie rozvětví, podle toho, jak se vyvíjejí vztahy mezi postavami.
Do románu Znamení temného boha německý spisovatel zařadil i více osobních soubojů, které nejsou sice rozepsané úder po úderu, ale přesto oproti dřívějšku poskytují dost detailů a jsou napsány velmi poutavým stylem.
I válečné úsilí, přestože často přeskakované strohým konstatováním se dočká větší pozornosti. Dokonce se dobývá i jedno město, a to velmi zajímavým způsobem. Bitvy vyskytující se v tomto díle sice nejsou nijak dlouhé a rozsáhle popsané, ale většinou jsou vyřešeny velmi netradičním způsobem. Ale těžko vytýkat stratégům, že šetří životy svých vojáků.
Opakující se chyby vydavatele
Ilustrace na obálce si tentokrát zaslouží velkou pochvalu. Jedná se o opravdu krásné dílko. Sice se úplně nevztahuje k příběhu obsaženému v knize (s velkou dávkou představivosti a s přimhouřenýma očima by se možná našla jedna událost, na kterou by pasovala), ale jinak jí nelze vytknout nic, než její čtenářům předchozích dílů již známé opakovaní před každou kapitolou v nevyhovující černobílé kvalitě.
Nápravy se nedočkaly ani mapky, které jsou stále v německém jazyce a navíc by s přibývajícími díly mohly zobrazovat více informací. Alespoň těch vztahujících se k ději. Naopak pochvalu zaslouží seznam důležitých postav nacházející se hned za mapkami.
Mocenský boj, nadcházející Doba temnoty a nově se formující strany konfliktu tvořené mnohdy zvláštními spojenectvími slibují, že vzrůstající hodnocení, které se zvyšuje díl od dílu, nebude mít ke konci ságy kam dále šplhat. Pokud už předchozí díly vzbuzovaly ve čtenářích očekávání dalšího, v případě Znamení temného boha se jedná přímo o probuzení lačnosti po dalším pokračování a zvědavosti, jak se bude osud Ulldartu vyvíjet dál.
Název originálu: Das Zeichen des Dunklen Gottes
Český název: Znamení temného boha
Autor: Markus Heitz
Obálka: Jan Patrik Krásný
Překlad: Zdeněk Sladovník
Počet stran: 288
Vazba: vázaná
Rozměry: 150 x 210 mm
Vydal: nakladatelství Fantom Print, Ostrava 2011
Doporučená cena: 249 Kč
Hodnocení: **** (80 %)
