Kdo se podívá v těchto dnech okolo desáté až jedenácté hodiny večerní na jihozápadní obzor, spatří dva jasné objekty. Jsou to planety Saturn a Mars. Pokud máte silnější dalekohled, můžete obdivovat krásu těchto těles.
Mars je nám nejbližší, je jen otázkou času, kdy se po něm bude procházet člověk… Foto: NASA.gov
Saturn je druhá největší planeta sluneční soustavy. Patří mezi takzvané plynné obry. To znamená, že nemá pevný povrch, ale pouze hustou atmosféru, která postupně přechází do pláště. Saturn je tvořen hlavně vodíkem a heliem. Na povrchu mračen jsou teploty hluboko pod bodem mrazu.
Už střední astronomický dalekohled odhalí kresby Saturnových prstenců včetně Cassiniho dělení, což je nejmarkantnější mezera v Saturnově ozdobě.
Saturn má 764krát větší objem než naše planeta. Ačkoli je tak veliký, zároveň je to nejřidší těleso naší sluneční soustavy. Střední hustota Saturnu činí 0,6873 g/cm3. To značí, že je řidší než voda. Kdyby se našel dostatečně veliký oceán, Saturn by v něm plaval.
Čtěte také: Slunce bude koncem roku bláznit. Po jedenácti letech zase přichází solarmax
Pokud se pozorovatel podívá napravo od samotné planety, spatří jeden z šedesáti dvou měsíců, který planetu doprovází, a to ten největší – Titan. Toto těleso má průměr 5 150 kilometrů, a řadí se tak na druhé místo co do velikosti mezi měsíci celé sluneční soustavy. První je Ganymedes, který se svými 5 262,4 kilometry jasně vládne.
Tato tělesa překonávají velikostí i planetu Merkur. Titan je také jediný měsíc, který má atmosféru, a to dokonce 1,5krát hustší než naše planeta Země. Pro nás je ovšem nedýchatelná, jelikož se skládá hlavně z dusíku a metanu. Jelikož na povrchu této oběžnice panují teploty -179 °C, vyskytují se zde jezera tekutých uhlovodíků, včetně těch vzniklých kryovulkanickou činností.
Rudá planeta
Druhý objekt, který nám padne do oka, je planeta Mars. Pro svou červenou barvu je to takřka nezaměnitelné těleso. Mars, ačkoli je o polovinu dále od Slunce než Země a je o polovinu menší než naše planeta, je svým podnebím pro nás nejpříhodnější. Je to terramorfní planeta, to znamená, že její povrch je pevný, tvořený horninami a nerosty jako na Zemi. Při pozorování je planeta načervenalá, což je způsobeno pokrytím celého povrchu planety oxidem železa. Dá se říci, že povrch je vlastně rezatý.
Mars v současnosti nemá globální magnetické pole, avšak některé oblasti planety vykazují trvalou magnetizaci, což napovídá, že v minulosti tu magnetické pole globálního charakteru bylo. Na povrchu této planety se nevyskytuje voda v tekuté podobě, ale pouze ve formě permafrostu (trvale zmrzlé půdy), polárních čepiček a ranních mlh v údolích a kráterech.
Čtěte také: Mimozemský život může být i ve sluneční soustavě. Vědci ví, kde hledat
Kvůli sklonu rotační osy se i zde střídají roční období, ale protože Mars oběhne Slunce za naše dva roky, tak i zde trvá zima, jaro, léto a podzim dvakrát déle. Teploty jsou díky velmi řídké atmosféře a větší vzdálenosti od Slunce velice rozkolísané. V létě můžeme na rovníku naměřit příjemných 20 °C, ale jen v poledne.
Devadesát stupňů pod nulou
Minimální teploty však padají na -90 °C. Na Marsu se nacházejí dva velmi zajímavé útvary. Prvním je nevyšší hora Sluneční soustavy – Olympus mons. Jedná se o štítovou sopku, jejíž vrchol se tyčí do výše 23 kilometrů nad okolní krajinu. Druhý útvar je zřejmě tečný kráter Valles Marineris, který tvoří soustava až 7 kilometrů hlubokých kaňonů táhnoucí se 4 500 kilometrů po martském povrchu.
Pokud by měl pozorovatel k dispozici opravdu výkonný dalekohled, mohl by spatřit i dva průvodce rudé planety. Jmenují se Phobos a Deimos a znají je určitě fanoušci kultovní počítačové hry Doom. Na první pohled je jasné, že se jedná o dva asteroidy zachycené martskou gravitací. Jsou to dva malé nepravidelné balvany pokryté krátery.
