!E-SHOP!Kdy na něco důležitého zapomenete, většinou to je problém, který se ale dá s trochou štěstí rychle vyřešit. Když zapomenete čtyři měsíce svého života a zjistíte, že jste, nějakém šíleném počítači, je asi jasné, že to půjde vyřešit jen argumenty ráže 9 mm a víc.
Ilustrační foto Foto: Daniel Husek
Český kyberpunk byl ve své formě vždycky trochu odlišný od klasického amerického proudu. Ondřej Neff dokonce kdysi napsal, že nevěří ve vznik kyberpunku v zemi, která nemá rozvinutou ani telefonní síť, ovšem i přesto vznikla díla, která jsou skrz naskrz kyberpunkem prolezlá. Nemůžeme nezmínit Jiřího Wolkera Procházku, který ač sám považuje své Tvůrce času za nečitelné, stvořil luxusní a pestrou sbírku různých motivů. Jeden typ textů, který se v knize nalézá, by se dal značit jako počítačový kyberpunk, neboť pojednávají o světě, kde kyberprostor je reálný svět tvořeného matematickými rovnicemi a dělení nulou je nejdrsnější zbraň. Proč to tu zmiňuji?
Petr Heteša ve své nové knize stavíí svůj svět Cybrainu na podobném principu a skrývá se v něm více motivů, než by se mohlo zdát. Spousta času na smrt svojí obálkou čtenáři napovídá, že uvnitř bude spíš nějaký horor, vlkodlačí radovánky, nebo nedej bože nějaká upířina. Ovšem už po prvních několika stránkách si čtenáři znalí Hetešovi prózy můžou oddychnout. Příšery v knize sice najdou, ovšem jejich materiální podstata nebude ani tak magická, jako spíše elektronická a bude jich hodně.
Začneme-li z gruntu, před čtenářem se začne odvíjet příběh s hrdinou, který ztratil paměť a snaží se si za každou cenu vzpomenout. Až po dočtení jsem plně pochopil, proč je celá série tetralogií. Pokud nechá autor hlavního hrdinu vzpomínat bezmála tři sta stran, jsem zvědavý, jak dlouho mu bude trvat se s tím vyrovnat a následně se pomstít. Každopádně po vlažnějším úvodu, který nechá čtenáře tápat a poznávat trochu odlišný způsob světa, se kniha rozjede jako rychlovlak a zpomalovat bude pouze v několika málo zastávkách. Tempo knihy je skutečně svižné a čtení nečiní po příslušné adaptaci problémy. Zhruba v polovině ale přichází na řadu stereotyp a s ním hrozící nuda. Skupinka tří hrdinů připomíná elektronickou a mnohem drsnější verzi pohádky o kohoutkovi a slepičce, ve které kohoutek neleží s nožkami nahoře, ale doprovází slepičku a hackera, má v ruce pistoli a pár samopalů.
Pomineme-li trochu podivně vyřešené důvody, proč to doprovod hlavního hrdiny dělá, ve kterém se jistě čtenáři budou šťourat, jejich putování jde pouze od jedné indicie ke druhé, čímž se děj smrskává na jednu dějovou linii. Pro tetralogii to není právě to nejvhodnější řešení. Ovšemže grafomani typu Kulhánek a spol. dokážou napsat tisíc stránek o jednom hrdinovi, v případě Spousty času na smrt se to nepovedlo. Hrdinům jejich putování až moc dobře vychází a zvratových, šokujících okamžiků je žalostně málo. Maximálně dva a zbytek se točí okolo hledání cesty do a z objektu. Atmosféra knihy není taková, aby čtenáře přikovala ke knize. Vinu lze klást jednoduché zápletce a absence výraznějších potíží, které i když jsou zmíněny, působí velice slabě.
Dostáváme se k jedné z mnoha otázek, které asi u čtení knihy padnou. Je to kyberpunk nebo ne? Spíše ne, ale co to změní? Spousta času na smrt vykazuje znaky mnoha stylů. Máme tu putování skupinky různě profilovaných hrdinů po vlastním světě, tolik typické pro klasickou fantasy, bestie a monstra jako z klasických hororů a hrdinu bez paměti jako vystřiženého z Roberta Ludluma, kterého Heteša v knize sám zmiňuje. Mixáž prvků se Hetešovi povedla.
Knižní svět je asi nejpodstatnější a nejoriginálnější částí celého románu a je také důvodem tak obšírného úvodu této recenze. Pojetí elektronického světa, kde se hrdinové pohybují coby digitalizovaní avataři, silně zavání Matrixem, ovšem autorovo pojetí se blíží spíše tomu Procházkovu. Svět Cybrainu je prostě jeden velký počítač viděný zevnitř. Vlaky jsou datové toky, po kterých sviští informace. V jiných počítačích (ne tak nabušených) se hrdinové mění, jak je systémová grafika nedokáže pořádně vykreslit, takže jsou hranatí a neforemní. Všude číhají viry, systémové chyby a antivirové programy, tu a tam se dokonce světem mihnou postavy z počítačových her. Pokud bychom měli brát čistě autorský svět, byl by to jeden z nejsympatičtějších počítačových světů, které jsem kdy měl tu možnost číst.
Gibsonovo pojetí kyberprostoru je spíše vesmír s daty visícími v prostoru. Zatímco Procházkův svět je plný derivací a matematicko-programátorských termínů, které vytvářejí dokonalou iluzi nenapadnutelného počítačového světa, Heteša přichází s méně náročným zjednodušením. Hrdinové se v něm chovají jako v normálním světě, ovšem jejich cesty do podprostorů a zapomenutých souborů, exkurze do soukromého počítače jedné slečny, ve kterém je totální bordel, či sežrání antivirem jsou prostě momenty, jež utvrdí představu o tom, že by to takhle v počítačích jednou mohlo vypadat.
Takovýchto lahůdek je v knize ovšem málo. Největší část textu zabírají akční scény, kde při střílení vůbec nezáleží, odehrává-li se v reálu či uvnitř počítače. Teprve až různé bloudění navozuje potřebnou iluzi, které je zábavná a čtivá. Když si to tedy shrneme, Spousta času na smrt je kniha, které splňuje svůj název. Autor nějak nabyl dojmu, že má spoustu času a proto zvolil táhlý úvod, který by redukcí dostal luxusní náboj. Takhle přílišné natažení, vyplněné stereotypními postupy přestřelek a neustále stejným schováváním, začnou nudit a pomalé, občas takřka nulové servírování informací, které by táhly děj kupředu, občas skoro úplně chybí, takže čtenář bude občas přemýšlet, zda má číst dál, či si přečíst poslední kapitolu, aby se dozvěděl to podstatné a přesedlal na něco zajímavějšího, třeba sestřin deníček.
Cesty hrdinů jsou skoro identické a jejich důvody, proč to všechno dělají, vypadají přinejmenším zarážející. Tímto nechci Spoustu času na smrt shazovat. Hetešův nakombinovaný svět plný všelijakých motivů a odkazů do současné kultury je zábavný, přestřelky když už, tak také. Napětí by se dalo rovněž nalézt, ale není to vyvážené a uspořádané tak, aby čtenář jen hltal stránku po stránce. Jsem opravdu na vážkách, ovšem ani mluvící had vyšší hodnocení než šedesátiprocentní nezachrání.
Název: Spousta času na smrt – Cybrain 1
Autor: Petr Heteša
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 292
Vydala: Epocha, Praha 2010
Doporučená cena: 129 Kč
Hodnocení: *** (60%)
