Zářijová Ikarie nemá přímo společný prvek, ačkoliv se ve většině povídek zmiňuje vesmír, kosmické lodě a cizí planety. Pokračování z předchozího čísla, poměrně akční povídky, kde čeští autoři zdatně sekundují těm zahraničním, zajímavá publicistika – co víc si vlastně čtenář může přát?
Světová SF
Zahraniční autory zastupují Daryl Gregory a Greg Bear. Druhý jmenovaný dokončuje svoji povídku Úder odehrávající se v blíže nespecifikované budoucnosti za války proti rase Senexijců. Dále sledujeme osudy dívky Prufrax, členky bojových jednotek nezvykle pojmenovaných Rukavice. Do jejího bezproblémového vojenského žití osudově zasáhne Clevo, který ji nutí přemýšlet o svém konání a následně i celé válce. Mistrně vylíčené bojové scény se proplétají s poněkud zákeřnými otázkami nutícími k zamyšlení nejen naši hrdinku. Bohužel se do této poměrně zajímavé příběhové linie vtírá ještě další nadřazená obsahující osudy kosmické lodě a klonů zmíněných hrdinů, což činí děj poněkud nepřehledným.
Daryl Gregory líčí v povídce Druhá osoba přítomný čas poutavým způsobem osudy Terezy, mladé dívky, která se v minulosti předávkovala novou drogou zvanou Z a jejíž život tak začal v podstatě od začátku. Autor líčí pohled na minulý život dívky očima někoho, kdo to nikdy před tím neviděl a nezažil, ale přitom si to je schopen vybavit ve vzpomínkách cizího/vlastního těla. Poměrně odborně pokládá zajímavé domněnky ohledně fungování lidské mysli prezentované za pomoci doktora a posléze i terapeutky starající se o Terezu. Povídka se velmi dobře čte a tak trochu nutí k zamyšlení, jestli má cenu drogy vůbec zkoušet.
Česká SF
České povídky nestojí na žebříčku kvality o dost níže. Krátká Druhá kategorie od Pavla Urbana připomíná postkatastrofické období na Zemi, ačkoliv se odehrává na jiné planetě. Škoda, že není delší, mohlo by být zajímavé sledovat, kam až by se autor dostal, i když představivost sečtělého čtenáře si určitě umí zobrazit možné boje o nezávislost a svobodu.
Svatyně nových začátků Lukáše Hrdličky nás sice zavede do vesmíru také, ale přímo do války s cizími loděmi, které ukrývají překvapivé tajemství. Dva členové rozdílných ras, kapitán lidské lodi Dermont a velvyslanec z Iney ovládající telepatii hledají odpovědi na otázku proč a jak. Sice závěrečná pointa lze odhadnout chvíli před koncem, ale to nemění nic na tom, že se povídka velmi dobře čte. Vesmírná bitva v první polovině povídky je taktéž nadprůměrná.
Poněkud horší je to s Annou a robotem z povídky Navždy spolu od Martina Rybáře. Působí to lehce rozvláčně a navíc není jisté, že by normální lidi reagovali tak, jak je psáno. Mohlo by být i lépe, uceleněji.
Ostatní
Zajímavé pohledy ale nabízí spíš rubriky s povídkami nesouvisející. V publicistice Jan Nix, provozovatel antikvariátu v Praze s názvem U Léona Cliftona (některým by to jméno mohlo něco říci, i když nejspíš jen těm starším), jež se zabývá primárně brakovou literaturou, v rozhovoru popisuje svůj vztah ke knihám a k literatuře vůbec.
Ondřej Čížek napsal velmi poutavý průřez literárním dílkem autora, který není se Sci-Fi tolik spojován, a to Roberta Louise Stevensona. Jeho román Dr. Jekyll a p. Hyde si ale tuto kategorii určitě zaslouží. Popis je natolik sugestivní, že čtenář má velikou chuť okamžitě odložit časopis a jít si dotyčnou knihu koupit. Nálada na koupi sice opadne poté, když s autorem dojdeme k uspěchanému popisu filmových zpracování. Je znát, že se Ondřeji Čížkovi filmy moc nelíbily, ale vzpomínáme přece na knihu a spisovatele, nikoliv na filmové tvůrce.
Jaroslav Petr nezklamal ve Fantastické vědě. Sice se v některých okamžicích čtenářům zřejmě začnou protáčet panenky, holubi jsou přeci jen silná káva a představa, jak se nějaký senior pozdního věku učí hrát nějakou akční bojovku na Nintendu taktéž, ale výsledek působí v celku důstojně.
Z Vivisektoru lze vytrhnout jen střípky. Terry Prachet napsal knihu nesouvisející se Zeměplochou, stálo by za to si koupit povídkovou sbírku Memento Mori, Rusko nemá jen Hlídky ale i další autory a knihy, například bratry Strugacké a jejich Obydlený ostrov.
Některé tituly by snad mohly být uvedeny jen jako „název, autor, nekupovat“.
Celkově se Ikarie 09/09 poměrně vyvedla, zahraniční i tuzemské povídky reprezentují dotyční autoři velmi důstojně, časopis se dá přečíst celý, tudíž přeji pěkné počtení.
