Nového vydání se dočkal nejslavnější román Williama Gibsona s názvem Neuromancer. Dočkal se i nového překladu, kterého se po Ondřeji Neffovi úspěšně zhostil Josef Rauvolf, a rozhodně by se měl dočkat i nové pozornosti od nové generace nejen fanoušků fantastiky.
Neuromancer je první román spisovatele Williama Gibsona, poprvé vydaný v roce 1984. Už tenkrát znamenal mnoho a nyní znamená možná ještě víc. Ze zadní strany desek na svého čtenáře kniha přímo plive superlativy. Nejslavnější dílo svého autora, sci-fi desetiletí, oceněná Hugem, Nebulou a Pamětní cenou Philipa K. Dicka. Jedinečný, nezapomenutelný a nikdy nepřekonaný vzor ryzího kyberpunku.
Po více než pětadvaceti letech od prvního vydání může někdo jen velmi těžko nesouhlasit, natož změnit pohled historie na Neuromancera. Je však obtížné, ne-li nemožné, napsat něco, co o něm ještě nebylo napsáno, aniž by to bylo zbytečné omílání již dokonale vyhlazených oblázků názorů a recenzí. Nezbývá tedy jiná ambice, než se pokusit podat lehce subjektivní pohled zasazený do objektivních faktů.
Case, kovboj kyberprostoru
William Gibson se narodil roku 1948 ve Spojených státech amerických. Aby se vyhnul povolávacímu rozkazu k účasti ve válce ve Vietnamu, emigroval v roce 1968 do Kanady. Komu by se taky chtělo bojovat ve vlhké džungli daleko od domova.
Naproti tomu kdy a kde se narodil Case, hlavní hrdina románu, se neví. Zato se ví, že na počátku příběhu je na ulici, závislý na drogách a že je „sakra dobrej hacker“. Podrazil své zaměstnavatele a to se nedělá. Potrestali ho tím nejhorším trestem, jaký může hackera potkat. Zničili mu nervový systém, takže se teď nemůže připojit do matrixu. Jaký krutý osud.
Anglická obálka mluví sama za sebe
Naskytne se ale příležitost k nápravě a Case se jí chytí, i když až do úplného konce se mu nedaří poskládat si obraz toho, kdo za tím vším stojí a co je jeho nebo jejím cílem. Volba je pro něj jednoduchá, bude moci zpět do sítě a to je pro „kovboje kyberprostoru“, který opovrhuje svým tělem jako obyčejným masem, to nejdůležitější.
Není třeba rozepisovat se o příběhu. Bylo by to zbytečné „spoilerování“. Na místě je spíše otázka, kde se vzal onen žánrový název kyberpunk. Teď si možná kdekdo říká, jak je ta otázka hloupá, když je odpověď nasnadě. Nejdřív prostor, poté kyberprostor. Nejprve punk, posléze kyberpunk. William Gibson si jednoduše představil, jak bude asi svět vypadat, až se nové technologie dostanou zcela běžně mezi lůzu, odpad společnosti, underground, jakkoliv to chcete nazvat.
Vede to ke svým způsobem krásnému světu obřích megalopolí, umělých inteligencí a jejich hlídačů, tělních implantátů, punkerů, závisláků, hackerů a spoustě různě poupravených osob, vede to ke světu drog a sem tam i sexuálního napětí. Objevují se zde zcela nové typy a postupy zločinů a zločinců. A všemožné nové druhy bytí a nebytí.
Jazyk budoucnosti
Představa budoucnosti došla u Gibsona tak daleko, že se jí přizpůsobil samotný jazyk knihy. Je na první pohled laciný, zkratkovitý a plný slov, u kterých si málokdo něco představí, natož aby věděl, co reprezentují. Z počátku to neobvyklá skladba někdy ještě neobvyklejších slov narušuje linearitu čtení. Je nutné se vracet a znovu se pokusit pochopit odstavec slovo od slova.
Po čase, až čtenáře úplně strhne příběh (netrvá to nijak dlouho), musí přiznat, že ona lacinost odpovídá prostředí ulice a ona zkratkovitost zase elektronickému věku. Již se nevrací, nemusí, věty už nepotřebují sloveso. Odstavce jsou spíše pocity než věty a souvětí, poskládané za sebe. Jednotlivá slova se ve čtenářově fantazii slévají v dokonalý obraz nedokonalé budoucnosti. U každého čtenáře jiné.
Autor Neuromancera William Gibson
Běžně se v příběhu vyskytují v naší každodenní realitě neexistující názvy míst, osob, věcí, přístrojů a jen bůh a tvůrce ví čeho všeho. Velmi často bez popisu nebo bližšího vysvětlení. Tím se William Gibson vyhnul tomu, že bude jeho dílo kritizováno za neuvěřitelnost, za technologie, které nikdy nemohou existovat nebo fungovat. Vymyslel a použil tolik detailů, že všechny dohromady působí neuvěřitelně skutečně. Až se člověku nechce věřit, že pan Gibson doma v Kanadě v garáži neschovával stroj času.
Bible kyberpunku
Ve spojení s Neuromancerem se užívá slovního spojení bible kyberpunku. Není to náhoda ani spisovatelovo rouhačské samozvaní. Kyberpunk vyjadřuje onen přesun technologií od amatérských nadšenců, akademiků a vědců, kteří ovládali počítače v době vzniku románu, k lidem diametrálně odlišným, které najdeme ve slumech a ghettech, na jiném, i když nepříliš odlišném okraji společnosti.
Bible v tomto slovním spojení nevyjadřuje nic menšího, než že sama kniha je definicí kyberpunku. Všechny poznávací znaky jsou odvozeny z ní. Pro jedny z prvních hackerů, kteří seděli celé dny a hlavně večery a noci u svých strojů a bavili se tím, že si programovali vlastní hry nebo jako první zakoušeli kouzelnou moc našeho současného matrixu – internetu –, měla význam přirovnatelný k významu Bible pro křesťany.
Tito „AjŤáci“ se v Caseovi zhlédli. Najednou si uvědomili, že by to mohli být oni, kdo bude časem na vrcholu, a že nemusí sedět v sepraném svetru s tlustými brýlemi na nose a připadat si „uťápnutě“. Místo toho si koupí koženou bundu a zrcadlovky, protože oni jsou přece kyberpunkery, kovboji kyberprostoru a půjdou ulovit alespoň tak žhavou milenku, jakou měl Case.
Spisovatelova nesmrtelnost
Rozsah Neuromancerova vlivu je ještě daleko větší. Na historickou nesmrtelnost někdy spisovatel nepotřebuje ani celou knihu, ale občas postačí pouhé slovo a v Gibsonově nejslavnějším díle můžeme najít taková slova hned dvě. Slovo matrix samozřejmě existovalo již před Neuromancerem, ale právě zde se objevuje ve spojení s obrovskou sítí propojující celý svět. Navíc tomuto románu vděčí filmová trilogie Matrixu i za typický ohoz Nea a jeho kolegů. Molly, jedna z hlavních postav knihy, by klidně mohla zastoupit Trinity, navíc jí nikdo hned tak zrcadlovky nesundá.
Trinity z Matrixu se pro svůj šatník inspirovala u Molly Zdroj: distributor filmu
Druhým slovem je kyberprostor, který si dokonce převzali i akademici k popsání Nových médií a zajistili tak Williamu Gibsonovi nesmrtelnost. Alespoň obraznou. Zajímavé je i srovnání s Blade Runnerem. Na konci knihy lze najít zmínku o tom, že autor román po zhlédnutí kultovní filmové sci-fi rozsáhle přepracovával, protože se obával přílišné podobnosti. Nelze nic než konstatovat naprostý úspěch.
Shrnout v jednom odstavci vše, co by mělo být závěrem řečeno je velmi obtížný, ne-li přímo nemožný úkol. Neuromancer je zcela po právu označován za bibli kyberpunku a oprávněně se honosí všemi možnými superlativy. Lze pouze spekulovat, jak by asi svět vypadal bez prvního románu Williama Gibsona. Zda by byl téměř stejný, trochu odlišný nebo naprosto jiný. Jisté je jen, že by byl o hodně chudší, chudší o jeden skvělý román.
Název originálu: Neuromancer
Český název: Neuromancer
Autor: William Gibson
Překlad: Josef Rauvolf
Obálka: Tomasz Maroński
Počet stran: 336
Vazba: brožovaná
Rozměry: 108×165 mm
Vydal: Laser-books, 2010
Doporučená cena: 269 KčHodnocení: ***** (90 %)
