V souvislosti s ruským prostředím a subžánrem městská fantasy se nedá nevzpomenout na pětici Hlídek Sergeje Lukjaněnka. V současné době však do Čech přichází nová ruská spisovatelka, která si jako dějiště své knihy vybrala naprosto stejné prostředí. V čem se od Lukjaněnka liší?
Asi největším rozdílem bude zcela jiný pohled na Moskvu. Ekaterina Sedia, ruská autorka žijící v USA, popsala ve svém románu Tajná historie Moskvy slavné východoevropské město jako metropoli plnou deprese, zločinu a zmaru, které se logicky objevily po rozpadu Sovětského svazu a pádu komunismu. Zároveň do něj však vnáší prvky fantastična jako jsou mytické či pohádkové bytosti a vytváří tak zajímavý koktejl, jenž se sice Lukjaněnkovi zdánlivě podobá, ale ve skutečnosti vypráví o něčem úplně jiném.
Každé město má svá tajná místa. Moskva v bouřlivých devadesátých letech 20. století není výjimkou; její občané hledají bezpečí ve světě pod ulicemi – v temném obrovském světě magie, plačících stromů a ptáků albínů, kde pohanská božstva a další obyvatelé vyprávějí své příběhy a šeptají podivné pohádky těm, kdo chtějí naslouchat. Galina je mladá žena, kterou postihla, podobně jako všechny její vrstevníky, zločinnost a nezákonnost nového Ruska. Uprostřed tohoto chaosu se její sestra Máša promění v kavku a uletí pryč. Galina se spojí s Jakovem, policistou vyšetřujícím pohřešované občany. Jejich pátrání je zavede do podzemní říše zakrývaných pravd a archetypů, ocitnou se mezi realitou a mýtem, mezi minulostí a současností, mezi hrdostí a zradou … v temné historii Moskvy. (anotace)
Tajná historie Moskvy vychází v překladu Jany Odehnalové v druhé polovině září u nakladatelství Triton.
