Už je to nějaký ten čas, kdy Laser rozjel edici New space opera výborným Simmonsovým románem Ílion (dokončení Olymp jsme se dočkali na počátku roku 2008). O dva roky později se nakladatelství rozhodlo trochu přidat plyn antologií Plameny hvězd (jejíž pokračování Prach hvězd se stále ještě připravuje) a veskrze zajímavým románem Zlatý věk od ještě zajímavějšího Johna C. Wrighta, jehož pokračování vypadá v současné době na spadnutí. Co se skrývá pod zrzavo-zelenou obálkou?
Lidstvo žije obklopené nesmrtelností a blahobytem ve Zlatém věku. Tisíce let od naší současnosti se stále tísní v blízkosti Země a přilehlých planet (například z Jupitera jsme udělali hvězdu), vlastní nepředstavitelné bohatství a ovládá realitu. Nemáte na stavební materiál? Použijte pseudohmotu, částice, které vlastně vůbec neexistují. Na druhou stranu proč byste ale měli něco stavět? Všichni obyvatelé žijí ve virtuální realitě, kde se dá vytvořit cokoliv. Tedy samozřejmě za předpokladu, že to schvalují pravidla vaší manoriální školy. Čeho? Princip je jednoduchý: ve chvíli, kdy i ten nejchudší má na to pořídit si přípojku a kdy všechno ovládají různě inteligentní umělé mysli, přichází čas rozdělit zdánlivě nevýrazný dav do několika manoriálních škol podle povah a zásad daných jedinců.
Například hlavní hrdina románu Faeton, pojmenovaný po starém řeckém hrdinovi, je členem Stříbro-šedé školy. Ve chvíli, kdy se s ním poprvé setkáváme, se účastní slavnosti na počest Velké transcendence, kdy se lidstvo bude kolektivně rozhodovat, jakým směrem se bude příští milénium ubírat. Jenže něco je špatně – ve Featonově mysli něco chybí, něco, bez čehož nemůže jednat normálně, podle své standardní povahy.
„A co když – co když se přistihnete, jak hledíte do zrcadla a přemýšlíte, kolik sebe z vás ještě vlastně zůstalo. Anebo kolik sebe je ve vás ještě skutečného…? Co když nevíte, jestli jste mrtev nebo naživu? Myslím, že potom velmi přesně pochopíte, co je na tom špatného. Radost? Užitek? Uspokojení? Ujišťuji vás, že se necítím nijak zvlášť spokojeně ani radostně.“ (str. 201)
John C. Wright vytvořil ve Zlatém věku fascinující společnost, jejíž vize vám v hlavě zůstane ještě dlouho po přečtení. Utopie plná absolutní svobody jednotlivce svázaná zdánlivě vydařenými zákony inteligentních myslí, až téměř dekadentní společnost odsouzená k věčnému životu, snové rozdělení obyvatelstva do kast podle svého mentálního kodexu… To všechno jsou jen vrcholky ledovce, které člověka napadnou bezprostředně po zaklapnutí. Svět, jímž je Zlatá Ekumena, dokázal autor popsat tak bohatě, barvitě a do detailů, že nad tím často zůstává rozum stát.
Navíc je celý systém podpořen až přetechničtělým slangem, kdy nepochopitelná přídavná jména přeložená jen napůl, protože žádný odpovídající český ekvivalent neexistuje, vyráží čtenáři dech a nutí k zastavení. Slova jako semisuperinteligentní, neuroforma nebo indepovědomí jsou jen lehkým odvarem z toho, co vás na stránkách Zlatého věku čeká. O to lepší je výprava do Wrightova světa. Zpočátku totiž nemáte vůbec to nejmenší tušení, do jakého prostředí jste se to vlastně dostali, co se vlastně odehrává na těch prvních stránkách. Díky složitému jazyku (za jehož převedení do češtiny překladateli vzdávám hold) budete prvních padesát stránek v jednom kuse jen zírat a nevědět která bije. Pak ale postupně přistoupíte na autorovu hru s technickým slangem a ladně vplujete do světa neologismů tak vzdálených naší době. A co byste vlastně měli čekat za tisíce let? Rozhodně ne hanácké nářečí.
Jeho celé jméno znělo Faeton Primus Radamantus Humodifikovaný (augmentací) Neupravený, Indepovědomí, základní neuroforma. Stříbro-šedá manoriální škola, Éra 7043 („Znovuprobuzení“). (str. 9)
Je jasné, že s propracovaným světem a vytříbeným jazykem, který díky autorově filozofickému vzdělání přidává na kvalitě, však přichází také negativa. Tím je hlavně příběh, přímočaré a předem uhodnutelné vyprávění, protkané jen občasnými vedlejšími zvraty, které dokážou překvapit. Stejně tak hlavní postava Faetona je, ač sympatická, místy dost nereálná a její chování působí vykonstruovaně jen pro účely děje.
Napravuje to filozofická stránka díla, která se schovává za četnými motivy a odbočkami z hlavní příběhové linie, které mohou čítat i desítky stránek (samotná finálová scéna jich má asi padesát). Mimo spekulací o světlých a stinných stránkách společnosti Zlaté Ekumeny může pozorný čtenář najít například i mnoho paralel k naší současnosti.
Zlatý věk je velice zvláštní kniha. Nedá se říct, že to je vyloženě těžké čtení, protože má prostý příběh a po proniknutí do děje i rychlý spád, spíše nutí čtenáře, aby stránky otáčel pomalu a vychutnával si jednotlivé minuty, zatímco fantazie mu tu a tam poodlétne, aby se vrátila se scénou z knihy dokreslenou o detaily, které tam předtím nebyly. Wrightův debutový román v sobě kombinuje mnoho prvků z hard sci-fi, filozofické četby i dalších odvětví literatury a míchá je do okouzlujícího mixu, který si zaslouží být přečten. Rozhodně ale ne v práci nebo při hodině dějepisu (věřte mi, zkoušel jsem), ale v klidu a tichu, například v posteli, kdy tělo se trápí s nemocí a hlava nemá co dělat (také jsem vyzkoušel). To pak stránky této zvláštní knihy mizí jedna za druhou a vy si ani nevšimnete, že jste na konci a čekáte, až Laser konečně vydá pokračování s názvem Phoenix Exultant.
Název originálu: The Golden Age
Český název: Zlatý věk
Autor: John C. Wright
Překlad: Vladimír Lackovič
Obálka: Stephan Matiniére
Počet stran: 384
Vydal: Laser-books, Plzeň 2007
Doporučená cena: 249 KčHodnocení: **** (70%)
