Různí hráči mají různý vkus, ale každý zná Need for Speed. Závodní arkády (resp. většinou arkády) vycházejí pravidelně už od roku 1997. Podívejte se s Gamezinem na stručnou historii hry, která znamená závody.
Nejnovějším dílem série Need for Speed je Most Wanted. Úspěch se opět dostavil. Zdroj: Vydavatel hry
Hru mají od počátku pod palcem v Electronic Arts, i když jednotlivé díly vytvářela různá studia. V říjnu roku 2009 se série dočkala milníku 100 milionů prodaných kopií, v roce 2014 se dokonce budeme moci podívat na film na motivy NfS (film podle hry, která nemá příběh, to zní zajímavě).
Jak to všechno začalo, které díly nejspíš ani neznáte a které byste znát měli? Za prvním dílem musíme hluboko do pravěku devadesátých let.
The Need for Speed (1994, na PC 1997, Pioneer Studios)
První NfS vzbudilo v devadesátých letech zasloužený ohlas. Parádní vizuální a zvuková stránka hry, realistické ovládání vozidel, propracované komentáře a taky první honičky s policisty. Sedm tratí, osm aut, záznam jízdy a videa skutečných aut, to vše tehdejší hráče právem nadchlo. Série odstartovala na výbornou.
Need for Speed II (1997, EA Canada)
Šest legendárních tratí (Mediterranean, Mystic Peaks, Proving Grounds, Outback, North Country a Pacific Spirit), devět ještě legendárnějších aut (McLaren F1, Ferrari F50, Ford GT90, Jaguar XJ220, Lotus GT1, Lotus Espirit V8, Italdesign Cala, Isdera Commendatore 112i a Ford Indigo). Chybějící policejní honičky nahradil parádní multiplayer včetně splitscreenu. Hra je arkádovatější (i když jste si mohli zapnout realistický mód), u aut si můžete navolit barvu karoserie, hráči také uvítali volbu mezi ručním a automatickým řazením. Třešničkou na dortu pak byly veselé cheaty; není nad to závodit proti Ferrari ve žlutém školním autobusu.
Speciální edice pak vylepšovala grafiku (bohužel jen na velmi omezeným počtu grafických karet), ale hlavně přidala bonusovou trať, čtyři nová auta, tři bonusová auta, nový jízdní mód a možnost jezdit závody v opačném směru.
Need for Speed III: Hot Pursuit (1998, EA Canada)
Policie se vrátila. Výrazně vylepšená grafika s na svou dobu nevídanými možnostmi nastavení efektů i rozlišení, vyladěné jízdní vlastnosti včetně možnosti přizpůsobení auta, a hlavně policejní honičky. Mimo jiné i díky populárnímu módu, ve kterém hráč jako policista zastavoval účastníky nelegálního závodu, si hra vysloužila vysoká hodnocení kritiků a velice vřelé přijetí hráči.
Hráče také potěšily různorodé tratě (byť situované většinou pouze v USA) a několik variant počasí, které prodloužili hratelnost o dobrých pár desítek hodin.
Need for Speed: High Stakes, v Evropě Road Challenge (1999, EA Canada)
Poprvé v sérii Need for Speed se hráči dočkali modelu poškození, který dokonce ovlivňoval chování auta na silnici. Další vítanou novinkou byla kariéra, kde jezdci za vítězství v závodech vydělávali peníze, které mohli utrácet za opravy a upgrady. High Stakes mód, kde jste mohli vyhrát soupeřovo auto, ale také prohrát své vlastní, dělal závodění ještě dramatičtějším.
Tratě v západní Evropě a USA a obrovské množství exotických i normálnějších aut hře opět vysloužily kladné přijetí mezi hráči i kritiky. Hvězda série začala stoupat velmi vysoko.
Need for Speed: Porsche Unleashed, v Evropě Porsche 2000 (2000, EA Canada)
Celý pátý díl se točil jen a pouze kolem vozů značky Porsche. To umožnilo vývojářům soustředit se na detailní nastavení fyziky, aby hráči od sebe modely z rozmezí let 1950 až 2000 opravdu rozeznali. Navíc mohli fanoušci k autům přidávat originální Porsche příslušenství. Hráči nebyli moc nadšení z toho, že pohyb auta se zdál pomalý i při třístovce, arkádovitost ustoupila realističnosti, nicméně originalita pátého dílu mu zajistila věčnou slávu.
Need for Speed: Hot Pursuit 2 (2002, EA Black Box)
Zběsilé honičky s policejními zátarasy, hřeby, a dokonce i policejní helikoptérou fanoušky naprosto nadchly, stejně jako supersporty upravené do nesériové, policejní podoby. Výborná grafika a velmi příjemné (byť arkádovité) jízdní vlastnosti udělaly z Hot Pursuitu zlatý hřeb první generace série NfS. Další díly měly přinést hráčům úplně jiný zážitek.
Need for Speed: Underground (2003, EA Black Box)
Restart celé série měl velký komerční úspěch. Exotické vozy nahradily běžnější sporťáky s velmi propracovanými možnostmi tuningu. Atmosféra nelegálních závodů, která tak nadchla fanoušku filmu Rychle a zběsile, měla podobný efekt i na hráče. Skvělý soundtrack hře nasadil korunu. V tuto chvíli bylo už jméno Need for Speed známé každému hráči a každoroční nové díly byly očekávány velkým počtem fanoušků.
Need for Speed: Underground 2 (2004, EA Black Box)
Druhý díl na sebe nenechal dlouho čekat a i když byl jedničce velmi podobný, přinesl velká vylepšení. Tuning byl nyní tak propracovaný, že auto každého hráče bylo zcela jedinečné a fanoušci se chlubili screenshoty svých vylepšených plechových miláčků, kde mohli. Neopěvovanější novinkou pak byla volná jízda po fiktivním městě Bayview, doplněná o možnost závodit jen tak z fleku přímo v ulicích.
Need for Speed: Most Wanted (2005, EA Black Box)
První díl série NfS, který se podíval na konzoli Xbox 360. Hra byla velmi kladně přijata nejen kůli pěkné grafice a již tradičně pestrému výběru aut, ale hlavně proto, že kombinovala to nejlepší z předchozích dílů. Tuning (byť mírně osekaný), a policejní honičky. BMW M3 se specifickým paintjobem, auto, které hrálo ve hře hlavní roli, se přes různé modifikace podívalo i do jiných her a zůstává jedním z nejznámějších herních vozidel.
Need for Speed: Carbon (2006, EA Black Box)
Carbon už nebyl tak opěvovaný jako předchozí díly, nepřinášel totiž moc nového. I tak si našel věrné fanoušky, protože závodění v kaňonech mělo šmrnc a možnosti přizpůsobení auta byly tentokrát velmi inovativní (vzpomínáte na Autosculpt?), série ale potřebovala osvěžení. Příjemnou změnou byl ne úplně stupidní příběh, který se točil kolem sporu závodnických gangů.
Need for Speed: ProStreet (2007, EA Black Box)
V jedenáctém díle série čekala na fanoušky velká změna. Závodilo se skoro výhradně na okruzích (tedy legálně), a místo extravagantního tuningu se museli závodníci zaměřit i na vylepšování jízdních vlastností. Hra tentokrát nebyla přijata zrovna nadšeně, jedna věc se jí ale nedá upřít. Na PC verzi si hráči mohli vychutnat luxusní model poškození, který závodům dodal úplně novou dimenzi.
Need for Speed: Undercover (2008, EA Black Box)
Poslední díl druhé generace NfS, zaměřené na tuning, si moc hráčských srdcí nezískal. Novináři i hráči kritizovali extrémně nízkou obtížnost kvůli stupidní AI, pouze kosmetický model poškození aut, žádné novinky, nic moc grafiku a to nejhorší: nudu. Díl nebyl katastrofální, pořád se jednalo o slušnou hru, fanoušky série ale dost zklamal.
Need for Speed: Shift (2009, Slightly Mad Studios)
Vítané osvěžení a naprosto nevídaný koncept přinesl Shift, první díl třetí generace série. Více než 60 aut a 19 tratí se totiž vrátil k okruhovým závodům z ProStreetu, ale přinesl nevídanou realističnost. Díky perfektně nastavitelné obtížnosti si hráči mohli zahrát zcela arkádovité kroužení i vysoce náročné závody, srovnatelné třeba s RaceDriver GRID. Není vůbec divu, že byl díl velmi komerčně úspěšný.
Need for Speed: World (2010, Quicklime Games)
Výhradně na PC, výhradně online. World se vrací k prostředí závodů, tuningu a honiček z Most Wanted a Carbonu, ale odstřihnul kampaň pro jednoho hráče. V základu je hra zdarma a na hráče čeká velmi slušné množství automobilů v kombinaci s otevřeným městem a MMO prvky, přesto bylo přijetí spíše smíšení. Většina hráčů a kritiků se shoduje, že hra je celkem fajn, tedy žádná velká bomba, ale zdaleka ani katastrofa.
Need for Speed: Hot Pursuit (remake z roku 2010, Criterion Games)
Uvedení remaku slavného Hot Pursuit provázelo udělení ocenění Nejlepší závodní hra roku 2010 a neuvěřitelně vřelé přijetí kritiků i hráčské veřejnosti. Špičkový gameplay, překrásná grafika, zábavná arkádovitost a propracované herní módy si získaly srdce mnoha hráčů a hra patří k tomu nejlepšímu, co série nabízí. Velmi povedený byl také multiplayer, kde kupodivu zazářil celkem obávaný sociální systém Autolog, ze kterého se vyklubal příjemný způsob, jak soutěžit s přáteli. Hru si můžete zahrát i dnes, stále patří mezi nejlepší závodní hry a dvouleté stáří na ní nepoznáte.
Need for Speed: Shift 2 Unleashed (2011, Slightly Mad Studios)
Přímé pokračování Shiftu z roku 2009 nabízí neuvěřitelných více než 145 vozidel a 36 tratí. Jízdní model je ještě realističtější, pohled z kokpitu, závody v noci a (teď už populární) Autolog dělají ze hry více než důstojného nástupce. Za největší výhodu opět považujeme skvěle přizpůsobitelnou obtížnost. Na nejlehčí auto málem i samo zatáčí, na nejtěžší závod dokončí jen opravdu trénovaní hráči.
Need for Speed: The Run (2011, EA Black Box)
Pokus o příběh, který zoufale selhal, a nudný gameplay. Hra byla ve vývoji tři roky a vydání předcházela velká kampaň, možná proto byla očekávání hráčů přehnaně vysoká. Hra nebyla vyloženě špatná, ale v sérii NfS očekávali kritici i fanoušci něco lepšího. I když se Run neřadí k nejhorším závodním hrám, vynechat ho můžou s čistým svědomím i skalní fanoušci série.
Need for Speed: Most Wanted (remake z roku 2012, Criterion Games)
Nejnovější remake je opět z dílny studia Criterion Games. Hra je spíš než původnímu MW podobná Burnoutu Paradise od stejného studia, kritici i hráči se ale shodují, že to není na škodu. Na trochu rozpačité ovládání si celkem rychle zvyknete, k simulaci tentokrát vůbec nepřičichnete (arkáda rozhodně není na škodu), a i když se podle některých kritiků remake Hot Pursuitu povedl víc, Most Wanted zůstává špičkovým počinem a dílem, který dobré jméno Need for Speed opravdu nepokazí, spíš naopak.
Budoucnost
Kromě filmu nás čeká také nový díl, vyvíjený pod taktovkou Ghost Games. Nic moc o něm ale zatím nevíme, nezbývá tedy, než se nechat překvapit.
Který díl série se nejvíc líbí vám, případně na který vzpomínáte se slzou v oku? Podělte se o názor v diskuzi.
V redakci jsme většinou staří dědci (tzn. více než 20 let), díly Need for Speed nás tedy v dětství neminuly. Roky vydání a studia, která za jednotlivými díly stojí, jsme si ale museli vygooglit a děkujeme Wikipedii za přehlednou tabulku, díky které jsme na žádný díl a vydavatele nezapomněli.
