Vymítání ďábla je zcela jistě fascinující činnost, která přilákala pozornost mnoha scenáristů a režisérů. Redakce FANZINE.cz vybrala nejznámější exorcistické snímky.
Vymítání ďábla ve filmovém podání, Zdroj: distributor filmu
Vymítání ďábla nebo zlých sil je praktikou starou jako samo náboženství. Již ve chvíli, kdy si člověk začal zabydlovat své spirituální okolí nadpřirozenými silami, vytvořil zákonitě i panteon zlých duchů (v prvotní fázi spjatých s meteorologickými jevy, zvířaty a klimatickými změnami), kteří zapříčiňovali vše, co si sám člověk nedokázal vysvětlit.
I dnes je exorcismus nedílnou součástí mnoha světových náboženství – kromě křesťanství, judaismu, hinduismu (zde je posedlostí nazván stav, kdy do těla postiženého vstupuje bohyně Kálí) se objevuje též v přírodních šamanských a animálních kulturách.
Předmětem vymítání se nechali inspirovat i mnozí známí umělci; zde například Francesco Goya Zdroj: http://frankzumbach.files.wordpress.com
Podle moderní medicíny a psychologie nic jako posednutí samozřejmě neexistuje. Vždy se pak jedná o případ psychózy, neurózy, schizofrenie či epilepsie.
Ostatně epilepsie se svými průvodními jevy byla již od pradávna považována za velmi specifický a nepřirozený stav mysli; v starověkém Egyptě byla nazývána jako svatá nemoc, později pak jako padoucnice.
Ďáblové vystupují z plátna kin
Veřejnost bude nejspíše obeznámena s nejznámějším případem vymítání (byť paradoxním, neboť církev posléze možnost posednutí vyloučila), kterým byl exorcismus Anneliese Michelové, francouzské dívky, jenž upadala to transu, ve kterém ji údajně navštěvovali ďáblové a démoni.
[youtube_660]http://www.youtube.com/watch?v=x4n9vK0_mdk[/youtube_660]
Tato událost dala v roce 2005 vzniknout americkému filmu The Exorcism of Emily Rose Scotta Deriscona, který se snažil mapovat průběh reálných událostí.
Populární představy o exorcismu silně ovlivnil hororový film Williama Friedkina Vymítač ďábla (The Exorcist, 1973) podle stejnojmenného románu W. P. Blattyho. Dnes již klasický snímek (notně zpopularizovaný) je kritikou výborně hodnocen jednak pro dokonalou atmosféru, ale i pro výtečné vykreslení složitých psychických stavů.
Film byl v době svého nástupu do kin považován za tak sugestivní, že lidé při jeho promítání omdlévali hrůzou. Říká se, že samotný film je prokletý; při natáčení bylo zraněno mnoho lidí, studio, ve kterém se natáčelo, stíhala jedna živelná katastrofa za druhou.
[youtube_660]http://www.youtube.com/watch?v=YDGw1MTEe9k[/youtube_660]
Dalším oblíbeným snímkem s touto temnou tematikou je španělský horror REC (který se dočkal i druhého pokračování) režisérů Jaume Balaguera a Paco Plaza. Dnes dobře známá metoda filmování ala viděno z vlastního pohledu vytváří autentickou a až intimní kulisu hrůzného napětí.
Z Mlčení jehňátek a Záhady Blair Witch tvůrci převzali velmi efektivní snímání prostřednictvím zeleného infra filtru. Výsledkem je dílo, které vyděsí i náročného diváka.
[youtube_660]http://www.youtube.com/watch?v=ib5ZSj6ST0U[/youtube_660]
Avšak ne všechny filmy, ve kterých máme co do činění s vyháněním démonů, zanechají na našem těle krupěje potu. Burtonův Beetlejuice s Michaelem Keatonem a mladičkou Wynonou Ryder je toho dobrým příkladem.
V lehce děsivé fantasy komedii vystupuje plejáda démonů, kteří nás však nemají k smrti vystrašit, ale spíše pobavit.
Michael Keaton a Wynona Ryder v hororové komedii Beetlejuice.
Pokud tedy hledáte film, u kterého byste se mohli bát, zcela jistě zvolte některý z výše uvedených. Nejedná se o žádné explicitní strašení, jakého jsme svědky například u celé řady zombie (nebo jim podobných příšer) hororů.
Jde spíše o poznání, že každý z nás se může jednoho dne stát tím, čeho se tak bojí.