V lednu vyšel zatím poslední román spisovatelky Jenny Nowak, Noční lovci. Navazuje na „krvavou historii“ Jiná rasa (1997). Příběh Nočních lovců začíná v 11. století ve Francii, kudy cestují hlavní postavy první části knihy: upír Adreen a smrtelná žena Ulrika. Hned na začátku se shodou neblahých okolností rozdělí, načež se po mnoha peripetiích (pobyt v kláštěře nebo setkání s Vilémem Dobyvatelem) zase sejdou a zplodí dceru.
Ilustrační foto Foto: Jan Nohovec, Topzine.cz
Další části knihy, která se odehrává o několik století později, se matka, obyčejná smrtelnice, nedožije. Což se stává. Příběhová linie Adreena a jeho dcery Arghao se protne s linií nové postavy Rhinannon, dcery Vlada Draculy a čarodějnice. Ve vyprávění se objeví další smrtelná bytost, pan Konrád z Krajku, do něhož se Arghao zamiluje .
Už z této parafráze vyplývá, že děj zabírá velký časový úsek. Vyprávění je ale rozdrobeno do mnoha příhod: pozornost vypravěče není zaměřená na velké dějiny (ty plynou spíše na pozadí) a zvraty, ale na drobné každodenní události: milování, zabíjení, boj o přežití. A čas od času vystoupí ze stínu bytost starší než svět, Vznešený.
„Takto zněl titul Vznešených, jež panovali v astrálních říších ještě dřív, než se z prvotního záchvěvu v nekonečné prázdnotě začal rodit svět, v dobách, kdy všechno bylo jen nezrozenou ideou v Boží mysli a celé věky měly ještě uplynout, než dostanou hmotná těla.“ (s. 151)
Děj není příliš napínavý (pouze v rámci některých událostí), nespěje k rozuzlení. (Vždyť co by se mohlo stát? Smrtelní zemřou, nesmrtelní nejspíš ne.) V pásmu vypravěče se vyskytuje nadbytečné množství přívlastků, díky nimž mnoho pasáží ustrne:
„V té tmě a bělavém tanci vloček toho z jeho tváře moc neviděla. Jen temné skvrny očí a rovné prameny vlasů spadajících na ramena. Štíhlou postavu, útlou, ale vyšší, než jakou se mohl pyšnit kterýkoli muž, jehož znala, dlouhé šlachovité údy, bílé, a nepochybně i studené jako ty spousty sněhu kolem.“ (s. 151)
To jistě nejsou charakteristiky, které by vábily čtenáře zábavné literatury. Proč se tedy knihy Jenny Nowak tak těžko odkládají, když ne kvůli plynulému či napínavému vyprávění?
Prázdná vznešenost
Odpověď nejspíš spočívá ve schématech, která tyto romány naplňují a opakují: Objevují se zde stále tytéž typy postav. Jednotlivé postavy patřící k témuž typu se od sebe příliš neliší, svůj typ ničím nepřesahují. Jsou to buď vznešení a krásní upíři, nízcí smrtelníci (potrava upírů), nebo smrtelníci, které nesmírně vzrušuje být potravou. Mnoho zápletek románů Jenny Nowak spočívá ve střetávání právě těch smrtelníků, kteří svá hrdla s nadšením nabízejí, a upírů, kteří si rádi s jídlem hrají.
Celá kniha je napsaná z hlediska upírů a jejich přívrženců. Lidé, „Krátce živí“, jsou nahlíženi jako bytosti horší, otravnější a nepochopitelnější než hmyz. Upíři mají jak řeč, tak instinkty zvířat, ale vypravěčem bývá pozitivně reflektována jejich zvířeckost.
Lidské pachtění za nějakým smyslem, které plyne z řeči a smrtelnosti, tematizováno není, ale asi to nebude nic moc zajímavého, protože upíry tyto otázky netrápí. Po staletí obývají své skalní komnaty, myslí na Boha, Věčnost a krmí se krví, aby prodlužovali svou existenci, která se z pohledu vypravěče jeví jako božská. Čtenáři, který se ubrání lákávému hledisku upírů, ovšem může připadat zbytečná.
„Nepleť se do záležitostí lidí,“
říká starý upír Draculově dceři. Lidské bitvy se z jeho pohledu jeví jako malichernosti, ale záležitosti upírů nejsou zmíněny vůbec. Snad proto, že vyšším cílům sluší zastřenost. Nabízí se otázka, jestli se za rouškou vypravěčova mlčení vůbec nějaké cíle skrývají.
Svůdné snění
Zpátky k první otázce. Kromě toho, že výše popsaná schémata potvrzují dojem šedivosti lidské existence, nabízejí alternativu, snění o proměně lidského života v upírský: moc, krása, nekonečné bohatství (ale k čemu?), nekonečná moudrost (ale k čemu?), ukájení všemožných tělesných tužeb a studium okultních knih ve skalních komnatách (ale k čemu?!).
Upíři pohlížejí na lidi jako na nízké bytosti, ale upadlejší jsou v tomto příběhu oni (tedy z hlediska smrtelníka), protože nedávají svým nekonečným životům smysl. Román (stejně jako předchozí díla Jenny Nowak) v důsledku působí jako oslava odstupu od lidí a vábí čtenáře, aby se uzavřel ve svých představách. Není žánrovým textem provokujícím „mainstreamové“ ani jakékoli jiné texty či smýšlení, ale doslova únikovou literaturou. Doporučuji dávkovat s obezřetností: v malém množství pobaví, potěší, ale většími dávkami může být čtenář buď unuděn (zápletky, postavy, popisy se stále opakují), nebo si může vypěstovat závislost.
Název: Noční lovci
Autor: Jenny Nowak
Obálka: Michal Kohout
Počet stran: 376
Vazba: hardback
Rozměry: 118 x 199 mm
Vydal: Netopejr, Praha 2010
Doporučená cena: 289 KčHodnocení: *** (50 %)
