I vědci se doposud domnívali, že je naše malá modrá planeta unikátní, ale podle posledních analýz to vypadá, že voda v kapalném stavu je častější, než se zdálo. A tam, kde je voda, by měl být i život.
Ve vesmíru je možná plno světů podobných tomu našemu. Zdroj: http://tylercreatesworlds.deviantart.com/
Tuto myšlenku přednesla Linda T. Elkins-Tantonová z Carnegie Institution for Science na 44. Lunární a planetární konferenci v Texasu. Vychází z poznatků o naší Zemi i počítačových simulací.
Podle posledních analýz prastarých zemských hornin se přišlo na to, že je zde oceán přinejmenším 4,4 miliardy let. Což je jen něco kolem 160 milionů let méně, než je stará naše sluneční soustava.
Voda se nejspíše na Zemi dostala nárazy ledových úlomků, takzvaných planetesimál, ty se též podílely na formování samotné Země. Podle vědkyně byly komety, které doposud vědci považovali za hlavní zdroj vody na Zemi, jen sekundárními dodavateli. Voda si prošla mnoha stádii, nejdříve se dostala ze žhavého povrchu do vzduchu, kde začala tvořit mlžnou atmosféru. Když potom Země začala chladnout, voda zkapalněla a utvořila první oceány.
Tantonová věří, že tento proces je na každé skalnaté planetě totožný, ale není jisté, jak se voda na planetě udrží. Důkazem je, že má jen jedna z planet sluneční soustavy doposud aktivní oceány. Pokud je však velké množství kapalné vody ve vesmíru častý jev, je i pravděpodobné, že překypuje životem.
