Ve včerejším profilu jste měli možnost vidět, jak vypadá americký spisovatel Jay Lake, autor Květinové zkoušky, na fotografii. Dokážete si představit, že téměř totožně by vypadal duch jeho doposud jediné u nás vydané knihy?
Ačkoliv se román jmenuje Květinová zkouška, pestrost jarní přírody a sytou vůni otevírajících se květů byste v ní hledali jen těžko. Tedy pokud si jarní louku nepředstavujete jako stísněné místo plné černo-rudých, opiově páchnoucích, masitých okvětních lístků, které pod vaší podrážkou připomínají líné slimáky. Ačkoliv… v jednom momentě se ve vyprávění vlastně vesele zbarvené květiny objeví. Těžko však posoudit, zda vám to zvedne náladu.
Nehynoucí město je nepopsatelné. Tedy alespoň pokud bych měl zachovat standardní délku recenze a neunudit vás přitom k smrti. New Weirdu znalým čtenářům snad stačí připomenout Miévillův Nový Krobuzon a poznamenat, že jisté jeho ingredience najdeme i tady. Ačkoliv jsou trochu pokřivené do mnohem většího, méně záhadnějšího, ale o to živějšího a sugestivnějšího organismu, jenž svou atmosférou tu a tam připomíná deštivý básnický Saraykeht Daniela Abrahama. Nehynoucí město v sobě obsahuje mimo jiné i prvky z klasické fantasy, neboť z vyspělé techniky, byť opět částečně založené na nepochopitelných silách, kterou využívá Miéville, se soustředí spíše na klasické noumenální (jak Lake označuje projevy magična) a napůl božské zásahy. Na druhou stranu, kdybyste se pečlivě dívali, naleznete v ulicích, na střechách a pod kočičími hlavami i potrubí, kudy se prohání horká pára.
Největší zvláštností, která snad ve všech aspektech charakterizuje Nehynoucí město a vlastně celý Lakeův román, jsou trpaslíci. Mužové a ženy, kteří byli v útlém věku vsazeni do kovových schránek a zapečetěni, aby zde setrvali několik dlouhých a bolestivých let. Bez pohybu a bez prostoru pomalu a jistě zakrsli do jakési trpasličí formy člověka, která patří do své vlastní společenské vrstvy. Protože se jim musela do schránek nějak dostávat potrava, jejich ústa byla sešita nití a výživa přiváděna speciální trubicí. Většina trpaslíků si své stehy v dospělosti ponechala a je nucena komunikovat speciální znakovou řečí, která chvílemi připomíná Herbertův Bene Gesserit a starou atreidskou bojovou řeč. Trpaslíci, jejichž stehy byly rozpárány, vytvořili vlastní, revolucionářskou, kastu, která se sváří snad s každým jiným příslušníkem městského obyvatelstva. Na závěr lze dodat, že se takovým tvorem můžete stát i v dospělosti – prostě vás chirurgicky upraví.
Podobnou brutalitou, originálností, nápaditostí a zvrhlou (či přirozenou?) krásou oplývá vlastně celý román, od těch nejpovrchnějších do těch nejhlubších vrstev. Tři hrdinové jako by z oka vypadli celému městu a jeho komplexnosti. Na třech stovkách stránek se s nimi seznámíme tak podrobně, že nás jejich reakce v navozených situacích už ani zdaleka nepřekvapí. Trpaslík Bijaz je každým coulem politik, který se snaží uklidnit znesvářené vrstvy trpasličích komunit a dát jim nějaký řád. Když už toho má po večerech dost, zajde si do speciálně vytvořených arén, kde masturbuje nad umírajícími chlapci posílanými do předem prohraných soubojů. Faktor Jásón, dnes hlava jedné z přístavních firem, kdysi Bijazův učedník, který si sice zanechal lidský vzrůst, ale byla mu sešita a později opět rozpárána ústa, ačkoliv si stehy pečlivě zastírá make-upem, svou minulost se nezapře. Kromě toho, že jako následky své výchovy ovládá trpasličí znakovou řeč, vytvořil si pozitivní vztah k vlastní i cizí bolesti a není se tak čemu divit, když si do skryté místnosti pod svou pracovnou tu a tam dotáhne nějakou živou oběť. Třetím do party je Imago z Lockwoodu, městský právník, který se vyžívá ve vleklých soudních tahanicích a hazardních hrách.
Pokud jste si ještě nevytvořili o svižné, živočišné nápadité Květinové zkoušce ještě ten správný obrázek, nastíním ještě z dálky děj. Kdesi daleko za dosud pevnými, ale nikým nehlídanými hradbami Nehynoucího města se formují nepřátelské armády s cílem zničit celý tento organismus, jenž se nemůže, ani nedokáže bránit. Konšelská rada v jeho čele totiž zakrněla do absolutní neschopnosti a žádná nová kombinace hodnostářů ji nemůže vystřídat, neboť volby byly zakázány. Společenské vrstvy se bouří, někteří z města utíkají, jiní, stejně jako všichni tři hlavní hrdinové, zůstávají, protože si život jinde ani nedokážou představit. K tomu všemu zmizel Jásónův mistr, Ignacius z Červené věže, jenž dosud bránil všem noumenálním útokům na město, jež se tak můžou rozpoutat naplno.
Jay Lake si ve své Květinové zkoušce střihl něco, na co jsme před dvěma lety v Čechách úpěnlivě čekali. Něco, co je živé, dýchající, silně atmosférické, plné až přebujelých popisů, které si i přesto drží svoji komplexnost a nepostrádá punc reality. Téměř dekadentní společnost se projevuje na mnoha stránkách knihy, ať už je to vzniklými situacemi, nebo morálkou jednotlivých postav. Mimo trojici hlavních hrdinů se samozřejmě objevují i jiní a i ti jsou v mnoha svých vlastnostech natolik bizarní, že až přechází zrak, i přesto však bravurně přímo i nepřímo charakterizovaní, aby dotvářeli celkový dojem z města, v němž se jednotlivec může jako na horské dráze vozit z těch nejnižších vrstev společnosti k těm nejvyšším a zase zpátky.
Pokud máte rádi New Weird a městskou fantasy, nebojíte se číst experimentální literaturu (ačkoliv zde pouze v námětu, nikoliv ve formě psaného textu), rádi objevujete nové zahraniční autory, kteří rozhodně mají co nabídnout, směle do toho. Nebudete zklamáni.
Název originálu: Trial of Flowers
Český název: Květinová zkouška
Autor: Jay Lake
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Edward Miller
Počet stran: 301
Vydal: Laser-books, Plzeň 2007
Doporučená cena: 259 Kč
Hodnocení: ***** (90%)
