Kdo by neznal autorskou hvězdu, která před několika lety vysvitla nad českou fantastikou podobně, jako se to stalo mnohým před ní a nepochybně se ještě stane mnohým po ní. Obsadila do té doby zcela opomíjený směr fantastiky, upletla pavoučí síť, kam chytá jednoho čtenáře za druhým, a udělala si takový malý monopol na jistý typ hrdinek.
Zdroj: archiv autorky
Petra „Alraune“ Neomillnerová se narodila 16. ledna roku 1970 do jedné pražské rodiny, vystudovala střední knihovnickou školu a na přelomu osmdesátých a devadesátých let získala i grafické vzdělání. Po tom, co se jistou dobu živila svým původním povolání knihovnice, přešla na volnou nohu. Věnuje se grafice, literární a scénáristické tvorbě, magii a mnoha dalším oborům. V současné době žije na pražské Letné s přítelem, dcerou a československým vlčákem.
Přestože se už od mládí věnovala literární tvorbě psaním dekadentních povídek a převážně básní, poprvé se fanouškům fantastiky ukázala jako redaktorka magické rubriky časopisu Pevnost. V něm jí také vyšla první publikovaná povídka Ta, kterou smějí sedlat jen bohové, kterou v pozdějších letech následovaly první čtyři příběhy dvojice čarodějů Moire a Desmonda, jež pak autorka shrnula a doplnila mnoha jinými příběhy v povídkové sbírce a zároveň první publikované knize Vlastní krev (Triton 2006).
Už tady se Neomillnerová ukázala jako schopná autorka, které čtenáři i kritici věštili zářivou budoucnost. Dodnes stojí ve středu jejích povídek morálně i fyzicky silné hrdinky zmítané tvrdým osudem, který jim zásadně nepřeje nic dobrého. Hlavními složkami jejích příběhů se ukázaly hlavně boje a násilí střídané se sexuálními scénami, přesto závěrečný výsledek rozhodně nebyl lehkým (či tvrdým) pornem, jak se někteří ještě teď domnívají, ale jen drsnějšími příběhy z prostředí, které sice má pseudo-středověké kulisy, ale v jádru není ničím jiným, než naším reálným světem. Pravda, Petřini hrdinové neměli nikdy daleko k sprostým slovům, ostrým mečům, temné magii nebo rozestlané posteli, v duši jsou však stejnými lidmi jako my. Přestože zvláště v raných příbězích se jedna hrdinka podobá druhé, jeden její přítel druhému, každý jsou svým způsobem odlišní, každý přemýšlí jinak a hlavně každý žijí v jiném světě, z nichž pro každý používá Neomillnerová speciální atmosféru, přestože všechny nepostrádají základní naturalistickou syrovost a tvrdost, autorčinu literární přirozenost. Dalším speciálním znakem její tvorby je povídkářská zkratkovitost textu, se kterým operuje. Žádné slovo nepřijde nazmar, nic se nestane bez důvodu.
Moire a Desmond z prvních povídek se, spolu se společným přítelem Vierem, později objevili v trilogii Písně čarodějky, jejichž první díl Nakažení (Fantom Print 2007) vyprávěl o obrovské pandemii neštovic, se kterými se čarodějný cech musí vypořádat. Druhý díl, Lov na lišku, se od té doby stále připravuje, ale možná se ho dočkáme již příští rok.
Druhou sérií, za kterou stojí Petra Neomillnerová, je soubor povídek a jeden román o zaklínačce Lotě. Přestože bývá dost často srovnávána se zaklínačem Geraltem Andrzeje Sapkowského, povaha Lotina světa a hlavně vypravěčský styl se od polského klasika v mnoha aspektech liší. Poprvé se svérázná zaklínačka představila v dnes již legendární povídce Stříbro je, když… neboli Puto argan, kde se hlavní hrdinka vydává splnit zakázku na vesnickém hřbitově, kde ožívají mrtví a kde na ni čeká ne jeden, ale hned dva vampýři. Tato povídka se poprvé objevila v Pevnosti, pak společně s textem Mlynářčina náruč ve sbírce fantasy povídek s S/M tématikou Hry na bolest (Netopejr 2007). Dalším textem o Lotě se stala povídka Zmetek z temnot umístěná do antologie Legie nesmrtelných (Fantom Print 2006), kde čtenáři objevují hrdinčinu doslova temnou historii. Lota, Uriáš, Torge a jiní jsou i hrdiny románu Psí zima (Fantom Print 2008) a právě vydané povídkové sbírky Zaklínačka Lota (Triton 2009), která mapuje hrdinčin život od narození až po události těsně před dějem románu.
Poslední sérií Petry Neomillnerové je čtenářsky velmi úspěšná série o upírce Tině Salo z prostředí současné Prahy. Tato řada románů, psaná hlavně pro mládež, čítá v současné době již trojici knih Sladká jak krev (Triton 2007), Doušek věčnosti (Triton 2008) a Past na medvěda (Triton 2008). Do konce letošního roku se plánuje čtvrtý díl s názvem Ghost Tour, kde se hrdinka podívá i do ulic jiných evropských měst, než kde se dosud vyskytovala.
Co se týče zcela samostatných prací, vydala autorka několik povídek ve sborních jako Punk fiction (sci-fi příběh Capricorn 70), 2005: Česká fantasy (temná fantasy povídka Květ Skály), Sorry, vole, error (sci-fi „Odpal to, Red!“), Pod kočičími hlavami (městská fantasy o šamanech Všude je voda) nebo Memento mori (příběh V náruči boží ze Šumperska v době honů na čarodějnice).
Texty z magické rubriky Pevnosti pravidelně vydává v malých knížečkách do kapsy, z nichž dosud vyšly tři: Magické kameny, Runová magie a Milostná magie.
V současné době vyšel kromě sbírky Zaklínačka Lota i zcela samostatný román Dítě Skály (Brokilon 2009), velice temný fantasy příběh z prostředí nekromantské školy, postavený na základech již zmiňované povídky Květ Skály. Nekromantka Alke se tu má stát matkou předurčeného dítěte, jenže cosi se zvrtne a plány čarodějů ze Skály se budou muset změnit.
Petra Neomillnerová již několik září nad českou fantastikou jako hvězda s nápisem „A bude hůř“ a dostává se jí velkého zájmu čtenářů i kritiky. Nezaměnitelný styl vyprávění, hrdinové od rány i sexuální zpestření učarovaly mnoha fanouškům (a hlavně fanynkám), kteří jinak fantasy ani nečtou. Vzhledem k tomu, že se autorka psaním živí, může nás čekat ještě mnoho jejích děl a doufejme, že budou stále lepší a lepší, jak se to doposud stávalo.
